Závody

Míle. Tradiční, krásná a opomíjená

Míle. Jedna z nejtradičnějších atletických disciplín, která se závodně běhala už v 18. století. A jedna z nejslavnějších, kdysi se dokázala dostat na titulní stránky nejprestižnějších novin i do filmových týdeníků po celém světě. Přesto dnes nenápadně stojí opodál hlavního sportovního dění a pomalu mizí ze scény, s ní i její někdejší sláva. A tak tedy máme mílaře, kteří už míli téměř neběhají. Pořád sice existují atletická půlka (800 m) a čtvrtka (400 m), ale co je onen „celek“, to možná diváci u televize už nevědí. Je to zvláštní. Zatímco většina sportů si svoji historii hýčká (fotbalová branka je stále… Celý text

Sloupky

Ráj existuje. Běhá se tam a pije pivo

Ne, není to převratná novinka. Spojení dvou koníčků – běhání a pití piva – tady bylo snad odjakživa. Ale teď dostává konečně institucionální rámec. V prvé řadě je tady stále populárnější pivní míle. Pokud jste o ní nikdy neslyšeli, tak vězte, že je to běžecký závod na 1600 metrů a nějaké ty drobné, kde před každým kolečkem musíte vypít pivo. Světové rekordy v kategorii mužů jsou 4:57 (s plechovkou) a 5:01 (s lahví), oba padly letos a oba byly dosažené s americkým Budweiserem. Pro srovnání: ženský svěťák je 6:28. Řeč je o disciplíně, kterou bychom my, Češi, mohli nazvat dětskou,… Celý text

Závody

Čeští hobíci patří k nejrychlejším. Nebo ne?

V dubnu i prestižními zahraničními médii proběhla čísla výzkumu Runrepeat.com, který se věnoval popularitě maratonu a výkonnosti hobby běžců na světě. Díky ČTK jeho závěry zveřejnily také některé weby a noviny u nás. Výzkum byl označován za průlomový, velmi zajímavý, za největší maratonskou analýzu v historii, její výsledky za nečekané. Nemůžu si pomoct, ale podle mě to bylo plácnutí do vody. Kupa čísel bez souvislostí a relevance. Než se pustím do trochu podrobnějšího rozboru, zopakuji data, která se týkala Česka. Tedy: čeští hobby běžci jsou šestí nejrychlejší na světě s průměrným cílovým časem 4:03:44 a od roku 2009 se… Celý text

Recenze

Marathon Man, nejlepší běžecká autobiografie

Tu knížku jsem četl už před rokem a chtěl jsem dávno o ní něco napsat. Ale jednak jsem pořád nějak nemohl najít čas a jednak jsem si říkal, co taky psát o knížce, která se prostě musí číst, o knížce, z níž nejde jenom vytahovat kousky jako jednohubky z podnosu. Jenže času už trochu mám a pak třeba není od věci ani těch pár kousků zmínit. Jméno Billa Rodgerse jsem samozřejmě před jejím čtením znal. Měl jsem zhruba představu o jeho časech, úspěších, významu. Ale závodit jsem ho nikdy neviděl, to jsem až nedávno dohnal na YouTube. O to… Celý text

Sloupky

Chvála školní dvanáctiminutovky

Běžců je u nás už tolik, že módou posledních let se stává jejich dělení, kastování a vytváření více či spíše méně vtipných definic druhů a poddruhů. Takže máme například běžce a joggery, běžce přirozené a ty ostatní (nepřirozené?), silničáře a milovníky trailu, hobíky a závoďáky (opravdu si někdo z těch rychlejších říká závoďák?), ostatní kategorie jsem už raději zapomněl. Dělící hradby jsou různé. Někdy odkazují k ambicím, ke vzdálenosti, jindy k vybavení, případně k emocionálnímu přístupu k běhání. Ale tu nejdůležitější linii ještě nikdo nepopsal. Možná si jí ani nevšiml. A přitom je tak zřejmá, patrná na první pohled.… Celý text

Sloupky

Úžasná a jedinečná novinka

Zima to letos pěkně odflákla, jaro má už dávno jednu nohu ve dveřích, a tak na nás z obchodů i časopisů míří lavina novinek v běžecké obuvi pro sezonu 2014. Ne, nebudu je recenzovat ani komentovat nové trendy. Nic to však nemění na tom, že mě stále fascinuje tahle periodicky se opakující vlna vylepšení, novinek a revolucí. Docela by mě překvapilo, kdyby některá z velkých firem čas od času sebevědomě vyhlásila: “Loňský model byl naprosto super, takže na něm není co měnit, a dáváme vám možnost koupit si ho znovu.” Kdepak. I letos přijdou na trh běžecké boty, které… Celý text

Sloupky

Kouzlo běžeckých pseudonymů

V devatenáctém století nebylo používání pseudonymů pouze výsadou literátů, ale oblíbili si ho také sportovci, hlavně mladí fotbalisté. Důvod byl jednoduchý: studenti měli zakázáno hrát fotbal, tak za své týmy raději nastupovali pod jinými jmény, aby jim nehrozilo vyloučení ze studia. Je krásné, že se tahle tradice vrací. A ještě hezčí je, že ji na sportovní scénu po více než sto letech uvedli zrovna běžci. Stalo se mi to teď o víkendu několikrát. Poslal jsem kamarádům a známým gratulaci k vylepšení půlmaratonského osobáku, ale dost často mi přišly pobavené odpovědi typu: “Díky. Ale to jsem neběžela já.” Když jsem… Celý text

Recenze

Fair play

Nejsem filmový kritik a nevím, jestli novému filmu Fair Play by víc slušelo 70, nebo 80 %. Ale myslím, že je to po čase zase povedený snímek. V médiích se hodně psalo a mluvilo o tom, že Fair Play je prvním filmem (a po rozhlasové hře Koule druhým uměleckým počinem) zobrazujícím státem organizovaný systém dopingu před rokem 1989, ale svět vrcholového sportu je tady vlastně jenom kulisou, za níž se odehrávají důležitější věci. Je o fair play v životě, ne jenom na dráze. O fair play ve vztahu k soupeřům, ale i k rodičům, dětem, partnerům a vlastně taky… Celý text

Recenze

Born to Run. Opožděná recenze

Je to pět let, co v Americe vyšlo první vydání knihy Born to Run od Christopha McDougalla. Knihy, která se stala bestsellerem a prodalo se jí po světě přes půl milionu výtisků. Knihy, o které se hodně mluvilo, psalo, debatovalo. A možná ještě někdy bude. Knihy, která běhání uvedla do salónů, kam se Haile Gebrselassie nikdy nedostal. Pět let je dlouhá doba. Leccos se změnilo. I osudy hlavních hrdinů a některých okrajových postav. Charismarický samotář Caballo Blanco je mrtev, zemřel na selhání srdce při jednom z výběhů po Sierra Madre. Ultramaratonský šampion Scott Jurek se i díky knize stal… Celý text

Historie

František Zuna, český vítěz Bostonského maratonu

Aby titulek opravdu zaujal, musí přehánět. To je i případ tohoto titulku, přiznávám. Ale ke cti mi budiž přičteno, že v něm obsažená nadsázka je jenom mírná. Řeč je o Františku Tomáši Zunovi, který se zapsal do atletické historie jako Frank Thomas Zuna a u jeho jména je ve statistikách americká vlaječka. Mimo jiné vyhrál maraton v Bostonu (1921), ve své době byl aspoň na chvíli nejrychlejším maratoncem světa a na olympijských hrách obsadil 18. místo. Narodil se 2. ledna 1893 v Newarku ve státě New Jersey českým rodičům Emě a Rudolfovi, kteří se jako desítky tisíc dalších obyvatel… Celý text

Recenze

Steve Prefontaine: běžet až na hranu

V Americe stěží najdete populárnějšího běžce, než je Steve Prefontaine. Je po něm pojmenovaný atletický stadion, jeho jméno nese i závod Diamantové ligy, byly o něm celkem nedávno natočeny dva filmy. Je to malá záhada. Pre je totiž 40 let mrtvý. Pre nezískal jedinou medaili na olympijských hrách (mistrovství světa se v jeho době nekonalo). Pre nevytvořil žádný světový rekord. Pre závodil téměř výhradně na dráze, od míle po desítku. Závodů na silnici nasbíral poskrovnu a nevěnoval se ani ultra trailům. Ano, možná kdyby nezemřel mladý a žil do dneška, byl by jeho věhlas mnohem menší. Chyběla by mu aura… Celý text

Zpátky nahoru