Příběhy

Clarence DeMar: maratonec s velkým srdcem

Byl jedním z prvních, ne-li úplně první elitní běžec, který se o své vzpomínky i názory na běhání podělil se čtenáři. Vytrvalec Clarence DeMar vydal autobiografii v roce 1937, později se dočkala několika reedic, naposledy před třemi roky. Je to fascinující čtení. Díky knize Marathon se dozvíte nejen mnohé o Americe let 1910-1930, ale taky pochopíte, že co se běžeckého tréninku týče, prakticky všechno důležité bylo vymyšleno před téměř sto roky. Teď se základy pouze drobně upravují. DeMar závodil v době, kdy spousta lidí věřila, že kouření prospívá zdraví a sportování mu škodí. Na počátku 20. století i někteří… Celý text

Sloupky

O slábnoucí závodnické duši

Kdybych si z účastí na závodech vyrobil graf, byla by to klesající křivka – s vrcholem v prvních dvou letech mého serioznějšího běhání a následným ústupem z pozic. Nadneseně řečeno: čím jsem byl lepší a zkušenější běžec, tím míň jsem závodil. V začátcích to pro mě pochopitelně byl zcela nový zážitek a dopřával jsem si ho nejčastěji, jak jsem mohl. Šestnáct závodů za prvního půl roku! V průměru téměř tři do měsíce. Úplné požehnání pro moji soutěživou duši. Jasně, existují jiní borci, ale dnešním pohledem mi to přijde až neuvěřitelné. Potom počet prudce klesal a držel se v jednociferných… Celý text

Historie

Zázračná míle. Jak před 65 roky padla “hranici lidských možností”

Dobytí Severního a Jižního pólu, zdolání Mt. Everestu a zaběhnutí míle pod čtyři minuty. Tak si v počátcích minulého století lidé představovali hranice lidských možností. Je možná zvláštní, že jako poslední padla ona magická meta na tradiční trase dlouhé 1609 metrů. Před 65 roky, 6. května 1954, se to povedlo britskému atletovi Rogeru Bannisterovi. Byla to událost prvotřídního významu a málokterému individuálnímu sportovnímu výkonu se od té doby dostalo takové publicity. Sport sice už ve starověku úspěšně pěstovali Řekové, ostatně zůstalo nám po nich dědictví olympijských her, ale jeho moderní tvář mu v 19. století vtiskli Britové. Vymysleli pravidla… Celý text

Sloupky

Nike a nejlepší maraton historie. Jsou nové boty nefér výhodou?

Čtyři dny před startem Londýnského maratonu představila firma Nike nové běžecké boty. Jmenují se ZoomX Vaporfly NEXT%, a i když tentokrát výrobce neříká, o kolik procent by měly vylepšit váš výkon, jsou vývojově dokonalejší verzí Zoom Vaporfly 4%, hitu posledních dvou sezon. Jak Nike zdůrazňuje, v roce 2017 je na noze mělo 46 procent běžců velkých světových maratonů umístěných na bedně a loni to už bylo dokonce 63,8 procenta. Oba modely se drobně liší konstrukcí i designem, ale jejich základem je karbonová deska uvnitř boty a speciálně vyrobená pěna v mezipodešvi. A oba vyvolávají řadu otázek, na něž nebude… Celý text

Příběhy

Joan Benoitová Samuelsonová: první dáma maratonu

Týden co týden můžete na běžeckých závodech obdivovat výkony nestárnoucích veteránů. Na maratonech i kratších distancích. Časy těch nejrychlejších až berou dech a může jim je závidět i spousta běžců a běžkyň mladého i středního věku. Ale jenom málokdy se stane, že onen veterán s vítěznou medailí na krku býval také úspěšným vrcholovým atletem. Velká část z nich po konci kariéry už nechce o systematickém tréninku ani slyšet. Za dlouhé roky si ho užili dost, teď se chtějí věnovat jiným věcem. A kolikrát jim to už nedovolí zdraví. Jsou pomlácení, mají poničené achillovky, kolena, kyčle. Existují však výjimky. Jednou… Celý text

Závody

Maratonským podvodníkům je v patách dobrovolný detektiv

Je to smutné, ale je to tak. Podvody a podvůdky jsou spjaté s maratonem hned od prvního závodu na olympijských hrách v Aténách v roce 1896. Před lety jsem se o tomhle tématu víc rozepsal TADY. V dřívějších dobách bylo klasickou fintou zkracování trati a uchylovali se k ní i běžci, kteří usilovali o slávu a olympijské medaile. Ne že by se to dnes už nedělo, ale není tak časté ani úspěšné. Přeci jenom s pomocí čipové technologie lze snadno odhalit nejednoho podvodníka. Druhá věc je, že v případě běžců ze zadních vln startovního pole se s tím nikdo… Celý text

Sloupky

Trénuješ teď na nějaký maraton?

Otázka, kterou dostávám méně často než dřív, ale sem tam zazní. I v dobách, kdy je takříkajíc pouhým okem viditelné, že se zrovna na start nehrnu. „Samozřejmě,“ zní vždycky moje odpověď – právě i v těch chvílích, kdy opravdu nemám v sobě tolik nesoudnosti, abych o přihlášce na tak dlouhý závod uvažoval. Protože pořád se vlastně připravujeme na nějaký maraton. Bývalý světový rekordman Robert De Castella říkával, že trénink na maraton je stav, kdy ráno se probouzíme unavení a večer chodíme spát velmi unavení. Komu z nás se to nestává? Ale jasně, že on za původce únavy měl na… Celý text

Sloupky

Atletika hledá cestu ze slepé uličky, do které se sama vydala

Je to zvláštní paradox. Čím míň lidí sleduje (klasickou) televizi, tím usilovněji se sportovní funkcionáři snaží svoje odvětví upravovat tak, aby co nejvíc co nejvíc vyhovovala domnělým přáním a potřebám televizních diváků. Poslední obětí se staly vytrvalostní běhy. Či přesněji řečeno: běh na 5000 metrů, který od příštího roku nebude součástí Diamantové ligy, nejprestižnějšího seriálu atletických mítinků. Pětku plně ho nahradí trojka, tedy neolympijská disciplína. Motivace je zřejmá, byť nevyřčená zcela přímo. Vytrvalostní běhy publikum nudí. Pětku nejlepší muži běží zhruba třináct minut, elitní ženy o dvě minuty déle. Srovnejte to s krátkou, dynamickou stovkou! Navíc to není kontaktní… Celý text

Závody

Začíná sezona nočních maratonců

Už dlouho tvrdím, že maraton je spíš zimní než letní sport. Kdybych si měl vybrat, jestli ho běžet v pěti stupních Celsia nebo v pětadvaceti, bez váhání bych volil první možnost. Naštěstí maratony v létě neběhám, a pokud jsem při nich zažil teploty nad dvacítkou, tak až ke konci závodu, protože vždycky – ať už na jaře, či na podzim – jsem startoval v 9 nebo 10 hodin. Profesionální sportovci mají v tomhle omezené možnosti. Tři z nejdůležitějších akcí, tedy olympijské hry, mistrovství světa a u nás také mistrovství Evropy, se obvykle konají v létě. V červenci a srpnu.… Celý text

Příběhy

Královna Ingrid: od lyžování až na maratonský trůn

Ten pohled rval atletickým fanouškům srdce. Třicátého září 1988 se v Soulu běželo finále ženské desítky (tehdy se ještě na této trati konaly i rozběhy) a podle očekávání se na prvním místě, v bílých rukavičkách, držela norská světová a olympijská rekordmanka Ingrid Kristiansenová. Na konci sedmého kola najednou vběhla na trávník a s bolestivou grimasou opustila závod. Komentátoři začali mluvit o křečích, ale byla to únavová zlomenina. Následek intenzivní předolympijské přípravy v tretrách. Možná kdyby tenkrát nemusela absolvovat i rozběh, mohla si splnit velký sen a získat zlatou olympijskou medaili. Nakonec nemá ve vitríně žádnou z medailí s logem… Celý text

Sloupky

Když modelové běhají

Všimli jste si toho? Určitě jste museli. Asi tak tisíckrát. A čeho vlastně? Fotografií v reklamách na běžecké boty a oblečení, případně snímků z komerčních fotobank, které přebírají reklamní agentury, pořadatelé závodů i některé sportovní časopisy. Všichni na nich mají něco společného. Obvykle jsou beautiful – a obvykle neumějí běhat. Docela živě si představuji, jak takové fotky vznikají. Fotografická agentura středního věhlasu zavolá do modelingové agentury středního věhlasu a vysloví požadavek: „Potřebovali bychom nějakého modela, kterého bychom nafotili, jak běží. Vysoký něco málo přes 180 centimetrů. Nesmí mít břicho ani silná stehna a už vůbec ne plešku. Ať má… Celý text

Zpátky nahoru