Sloupky

Atletika hledá cestu ze slepé uličky, do které se sama vydala

Je to zvláštní paradox. Čím míň lidí sleduje (klasickou) televizi, tím usilovněji se sportovní funkcionáři snaží svoje odvětví upravovat tak, aby co nejvíc co nejvíc vyhovovala domnělým přáním a potřebám televizních diváků. Poslední obětí se staly vytrvalostní běhy. Či přesněji řečeno: běh na 5000 metrů, který od příštího roku nebude součástí Diamantové ligy, nejprestižnějšího seriálu atletických mítinků. Pětku plně ho nahradí trojka, tedy neolympijská disciplína. Motivace je zřejmá, byť nevyřčená zcela přímo. Vytrvalostní běhy publikum nudí. Pětku nejlepší muži běží zhruba třináct minut, elitní ženy o dvě minuty déle. Srovnejte to s krátkou, dynamickou stovkou! Navíc to není kontaktní… Celý text

Závody

Začíná sezona nočních maratonců

Už dlouho tvrdím, že maraton je spíš zimní než letní sport. Kdybych si měl vybrat, jestli ho běžet v pěti stupních Celsia nebo v pětadvaceti, bez váhání bych volil první možnost. Naštěstí maratony v létě neběhám, a pokud jsem při nich zažil teploty nad dvacítkou, tak až ke konci závodu, protože vždycky – ať už na jaře, či na podzim – jsem startoval v 9 nebo 10 hodin. Profesionální sportovci mají v tomhle omezené možnosti. Tři z nejdůležitějších akcí, tedy olympijské hry, mistrovství světa a u nás také mistrovství Evropy, se obvykle konají v létě. V červenci a srpnu.… Celý text

Příběhy

Královna Ingrid: od lyžování až na maratonský trůn

Ten pohled rval atletickým fanouškům srdce. Třicátého září 1988 se v Soulu běželo finále ženské desítky (tehdy se ještě na této trati konaly i rozběhy) a podle očekávání se na prvním místě, v bílých rukavičkách, držela norská světová a olympijská rekordmanka Ingrid Kristiansenová. Na konci sedmého kola najednou vběhla na trávník a s bolestivou grimasou opustila závod. Komentátoři začali mluvit o křečích, ale byla to únavová zlomenina. Následek intenzivní předolympijské přípravy v tretrách. Možná kdyby tenkrát nemusela absolvovat i rozběh, mohla si splnit velký sen a získat zlatou olympijskou medaili. Nakonec nemá ve vitríně žádnou z medailí s logem… Celý text

Sloupky

Když modelové běhají

Všimli jste si toho? Určitě jste museli. Asi tak tisíckrát. A čeho vlastně? Fotografií v reklamách na běžecké boty a oblečení, případně snímků z komerčních fotobank, které přebírají reklamní agentury, pořadatelé závodů i některé sportovní časopisy. Všichni na nich mají něco společného. Obvykle jsou beautiful – a obvykle neumějí běhat. Docela živě si představuji, jak takové fotky vznikají. Fotografická agentura středního věhlasu zavolá do modelingové agentury středního věhlasu a vysloví požadavek: „Potřebovali bychom nějakého modela, kterého bychom nafotili, jak běží. Vysoký něco málo přes 180 centimetrů. Nesmí mít břicho ani silná stehna a už vůbec ne plešku. Ať má… Celý text

Sloupky

Neopouštět staré věci pro nové

Někdy to dělám na začátku sezony, jindy na konci té právě skončené. Proberu svůj běžecký šatník a řeším, které kousky ještě obstojí a které už je na čase vyhodit. Obvykle to končí tak, že všechna ta trička, trenky, bundy a elasťáky jenom přerovnám – a zase vrátím do skříně. Nejsem právě požehnáním pro firmy vyrábějící sportovní oblečení. Dokud svoje věci neroztrhám, nevidím důvod je vyhazovat a kupovat jiné. Ostatně, nejsem influencer ani ambasador čehokoli, takže mohu s naprostým klidem běhat ve věcech vyrobených někdy počátkem tisíciletí. Trendy, netrendy. Skoro každý kousek ve skříni se pojí s nějakou vzpomínkou. Vím,… Celý text

Závody

Silničním běhům ubývá dech

K paradoxům běžeckého sportu patří, že boom tohoto tisíciletí byl povzbuzen finanční krizí a ekonomickou recesí, které vypukly na podzim 2008 v USA a postupně se přelily do celého průmyslového světa. Po roce nebo dvou začali pořadatelé, hlavně za Atlantikem, s potěšením konstatovat, že navzdory neradostné ekonomické situaci stoupá počet účastníků závodů a také se vylepšují časy té rychlejší části startovního pole. Příčina? Ve chvíli, kdy desetitisíce příslušníků střední vrstvy dostaly v práci výpověď nebo jim byl zkrácen úvazek, objevili tito lidé běh jako úžasnou fyzickou aktivitu. Jednak na něj konečně měli čas a jednak jim v životě bez… Celý text

Závody

Z Atén do Sparty. 246 kilometrů v dešti, větru i potmě

Spartathlon není nejdelší běžecký závod na světě. Ani nejhezčí. Ani nejtěžší. Ale zatímco ostatní ultramaratony jsou „jenom“ závody, tenhle je legenda. Běh ve stopách starověkého vojenského posla Feidippida, z Atén až do Sparty. Pojďte se i vy vydat na trať letošního ročníku. Ne, tohle není heroický příběh o totálním vyčerpání a pekelně bolavých nohou. Aspoň ne těch mých. Společně s kamarádem Petrem totiž máme privilegium jet po trase Spartathlonu v autě. Jsme v roli oficiálního supportu ultravytrvalce Daniela Orálka, který běží slavný závod už pošesté (nejen o jeho pěti předchozích startech si můžete přečíst v knize Můj dlouhý běh).… Celý text

Příběhy

Eliud Kipchoge: největší z největších?

Zvládnete stovku za 17,20? Pokud ano, určitě se u toho docela zadýcháte. Teď si představte, že byste ji měli zaběhnout 420krát za sebou, bez přerušení. To je totiž tempo a úsilí, které musel v neděli vynaložit Eliud Kipchoge (33 let) na zaběhnutí světového rekordu v maratonu. Aktuálně má hodnotu 2:01:39 a kdo ví, jestli se v nejbližších letech jeho hodnota posune. A jestli je výhledově schopen ho posunout někdo jiný než on sám. Byl to úžasný závod. Kdo ho neviděl, může litovat. Paradoxní je i to, že se vlastně konal o dva týdny dřív, než měl. Berlínský maraton se… Celý text

Recenze

Umění vítězit. A hlavně jít si vlastní cestou

Český titul Umění vítězit by mi seděl spíše k pamětem Napolena nebo generála Pattona než ke knize Phila Knighta, zakladatele firmy Nike. Původní název Shoe dog se mi líbí mnohem víc, protože přesně vyjadřuje, čím Knight minimálně v první polovině své byznysové kariéry byl. Člověkem, který byl posedlý botami. Jejich vývojem, výrobou, prodejem, vzhledem, funkčností, cenou. Základy Knightova příběhu jsou notoricky známé. Aspoň mezi lidmi, kteří se trochu zajímají o běhání nebo sport jako takový. Jako student na Stanfordu (a solidní univerzitní mílař) přišel v rámci jednoho semináře s nápadem, který se dnes jeví jako tuctový, ale ve své… Celý text

Sloupky

Na okraj jednoho maratonského bronzu

Je to právě deset let, kdy v běžecké komunitě vrcholila ohromná bouře ve sklenici vody. Atletický svaz pro olympijské hry v Pekingu nastavil maratonské limity na úrovni áčkových limitů IAAF (2:15 a 2:37) a rozhodl se, jako většinou, béčkové (2:18 a 2:42) nebrat v potaz. Masy hobíků (a nejen ony) to braly jako kardinální podraz. Na startu by přeci měla být i česká vlaječka! A když někdo touží běžet a tvrdě trénuje, měl by dostat šanci splnit si svůj sen! Spravedlivé rozhořčení bylo doplněno ideou, že už jenom start borce s časem 2:17:45 pod olympijskými kruhy a 68. místo… Celý text

Rozhovory

Ondřej Velička: Věřím, že skvělý výsledek z Albi ještě zopakuji

Když se z hecu přihlásíte na půlmaraton, může celá tahle sranda skončit různě. Můžete si za pár dnů s čistou hlavou říct, že je to nesmysl, a svůj záměr potichu opustíte. Nebo se skutečně postavíte na start a doběhnete do cíle, s většími či menšími obtížemi. A taky se vám může stát, že vyplněná přihláška bude začátkem zajímavé běžecké cesty, kterou později budou lemovat nejrůznější zážitky v disciplíně jménem ultra. Poslední varianta asi není úplně častá. Ale občas se naplní. Jako se to stalo Ondřeji Veličkovi, který se během několika let vypracoval v (zatím) trojnásobného úspěšného účastníka Spartathlonu, vicemistra Evropy na 24 hodin a… Celý text

Zpátky nahoru