Před časem jsem uzavíral novou pojistku. Takovou tu, abych byl finančně z obliga, když způsobím škodu druhým. Pojišťovací agentka se mě snažila přesvědčit, že bych měl chtít smlouvu na skoro nejvyšší částku, co se nabízí obyčejným smrtelníkům. Nepřišlo mi to jako věc, bez níž bych se neobešel, a ujistil jsem ji, že si nepřipadám být
Celý text
Možná už to víte. Zase budeme přepisovat dějiny, tentokrát maratonské. Revolučním způsobem, pochopitelně. A pokud nevíte, aspoň ve stručnosti: jelikož letos se ze známých důvodů nebude smět v květnu pořádat tradiční maraton v Praze, organizátoři z firmy RunCzech přišli s náhradním řešením v podobě týmového závodu. Na startu bude stát 32 běžců (+ stovka účastníků mistrovství republiky), budou reprezentovat čtyři
Celý text
Za ty roky, co se trochu usilovněji a většinou i systematicky hýbám, jsem už, aspoň odhaduju, pomyslně oběhl zeměkouli. A pokud snad ne, každým dnem se k tomu blížím. Ale kolikrát jsem za těch sedmnáct let šel běhat v pondělí? Desetkrát? Patnáctkrát? Jestli totiž nějaké pravidlo (spíš je to tedy rituál) dodržuju pečlivě, je to volný den
Celý text
Když koncem dubna roku 1908 přistála v New Yorku loď s americkými sportovci vracejícími se z olympijských her v Londýně, nebylo v ulicích k hnutí. Největšímu aplausu se těšil maratonec Johnny Hayes, který ve slavném závodě, poprvé na trase dlouhé 42 195 metrů, zvítězil – po diskvalifikaci totálně vyčerpaného italského závodníka Doranda Pietriho. Bylo to
Celý text
Když pořadatelé v roce 1896 vymýšleli program atletických soutěží na prvních novodobých olympijských hrách v Aténách, vzali disciplíny, které byly populární zejména v anglosaském univerzitním prostředí (s výjimkou běhu na 1500 metrů, jenž dostal přednost před mílí), a smíchali je s dalšími, inspirovanými starověkými olympiádami. Pouze jedna se tomuto postupu vymykala. Maraton. Na starověkých soutěžích
Celý text
Občas v té vší nejistotě mám drobné záchvěvy optimismu, že se přeci jenom časem začne závodit i jinak než tzv. virtuálně a že třeba letos (půjde to aspoň na podzim?) si dám ještě jeden maraton. Nikdy nevíte, že ano. Pro tyhle hypotetické příležitosti jsem si dokonce opatrně vyhlédl boty. Ne, žádné moderní karbonové závodky, ale nadějně
Celý text
Bylo to minulý týden. Venku asi dva stupně nad nulou, vítr a déšť. Druhé nejhorší počasí, které může pro běh existovat (to úplně nejhorší je, když déšť zároveň na asfaltu hned umrzá). Ne, nevyběhl jsem. Podíval jsem se z okna, pak pro jistotu na teploměr za sklem a zase se zavrtal pod peřinu. Jasně, taky
Celý text
Tři kamarádi mi nezávisle na sobě – a každý trochu jinými slovy – nedávno řekli: „Tenhle rok bude poslední, kdy do běhání zkusím ještě pořádně šlápnout.“ Ani jednomu z nich už není pětadvacet, spíš dvakrát víc. A šlapat do toho v jejich podání znamená trojcifernou týdenní kilometráž, intervaly, tempa, posilování, strečink…prostě tradiční, strukturovaná, výkonnostní příprava.
Celý text
Když jsem si dělal rešerše k tomuto textu, našel jsem při procházení části svého archivu týkající se Emila Zátopka jeden poklad, na nějž jsem už dávno zapomněl. Byl to přebal ne příliš známé knihy Běží Zátopek. Vyšla v roce 1967, na tu dobu ve spíše skromném nákladu, a je to životopis vyprávěný samotným běžcem. Čistého
Celý text
Dnes je to přesně třicet let, co se konal asi nejbizarnější běžecký závod české historie. Závod, který se dostal do televizních zpráv a na titulní stránky všech novin ne díky výkonům účastníků, ale kvůli demonstracím proti jeho konání. Nejostřeji sledovanou kategorii vysokoškoláků vyhrál tehdy dvacetiletý Daniel Orálek a tady je vzpomínka a úryvek z knihy
Celý text
Když v roce 1944 Antonín Špiroch vyhrál úvodní ročník Chodského maratonu, dostal velmi zvláštní cenu. Sochu z pálené hlíny. Byla válka, nebylo možné sehnat bronz, a tak domažličtí pořadatelé přišli s provizorní trofejí a plánem, že mu ji nechají odlít v lepších časech. Už příští rok, jak doufali. Všichni jsme teď tak trochu v situaci,
Celý text