Daniel Komen: hvězda, která zhasla příliš brzy

155 přečtení

Do světa velké atletiky vtrhl v polovině 90. let jako velká voda. Získal titul mistra světa na 5000 metrů, překonal pár světových rekordů, dokázal porážet Haileho Gebrselassieho – a pak zase zmizel. Vrcholná kariéra Daniela Komena trvala tři sezony. Zůstala po něm spousta krásných závodů a taky historicky nejlepší čas na 3000 metrů (7:20,67), ke kterému se posledních pět let nikdo nepřiblížil víc než na deset vteřin.

Pokud byste hledali modelový příklad keňského šampiona, můžete si do schématu dosadit Daniela Komena. Pocházel z chudých poměrů (i na místní podmínky), měl třináct sourozenců a běh byl asi jediným způsobem, jak vylepšit neradostné životní vyhlídky. Ano, i on denně běhal deset kilometrů do školy a zase zpátky. „Už na střední škole jsem na sobě viděl, že mám víc běžeckého talentu než ostatní kluci,“ vyprávěl po letech.

Atletický svět si ho poprvé všiml v roce 1994, kdy se stal juniorským mistrem světa na 5000 a 10 000 metrů. Bylo mu osmnáct let, aspoň oficiálně – jeho známí tvrdí, že ve skutečnosti o tři roky víc. I tak v další sezoně dosáhl na pětce skvělého času 12:56,15 což byl samozřejmě juniorský rekord a hlavně výkon jen 85 setin za světovým rekordem Mosese Kiptanuie, jemuž pomáhal rozbíhat závod v Římě.

Nejen proto Komen patřil k hlavním adeptům na olympijské zlato v roce 1996. Jenže v keňské kvalifikaci skončil až čtvrtý a přišel o letenku do Atlanty. Zklamání se snažil se sebe setřást na mítincích v Evropě. A dařilo se mu to náramně.

V půlce července překonal ve Švédsku rekord na dvě míle (8:03,54), o necelý měsíc později jen pět setin zaostal za maximem na 3000 metrů (7:25,16) a za další čtyři dny, přesněji 14. srpna 1996, porazil na pětce Haile Gebrselassieho a vytvořil časem 12:45,09 další světový rekord.

Závod v Curychu bývá označován za vytrvaleckou verzi boxerského závodu těžkých vah. Komen vyznával úplně jiný styl závodění než etiopský mistr taktiky Gebrselassie. Nebavilo ho vyčkávat v klubku na svou šanci, místo toho rád běhal na první pozici a útočil trháky. Stejně jako na Weltklasse, kde táhl závod, 150 metrů před cílem zvýšil tempo a čerstvý olympijský šampion mu nestačil.

Ale to ještě nebylo všechno. Za další dva dny překonal v Kölnu osobák na 1500 metrů (3:34,17), o necelý týden později mu znovu těsně unikl svěťák na trojce (7:25,87). Po nepodařené pětce v Berlíně (13:02) letěl přímo ze závodu do italského Rieti, kde se pokusil konečně se zapsat na trojce do historických tabulek.

Když ho vodiči dotáhli na metu 800 metrů v čase 1:57, televizní komentátoři se potutelně usmívali a mluvili o vzorově přepáleném závodě. Jenže Komen vysoké tempo dokázal udržet, i když druhou půlku závodu už běžel osamoceně. Výsledkem byl čas 7:20,67. Nový světový rekord, který vydržel do dneška. Nepohnuli s ním Hicham El Guerrouj ani Kenenisa Bekele, loni za ním Mo Farah zaostal 15 vteřin…

Komen svůj výkon za šest dnů oslavil v Miláně pětkou za 12:52,38.

V sezoně 1996 šel ze závodu do závodu. Byl nejen skvělý běžec, ale i dobrý účetní a věděl, že dokud se veze po vlně, musí vydělat co nejvíc peněz. Nebyl to případ, kdy by ho do častého závodění honili chamtiví manažeři. To naopak on nutil je, ať mu najdou další příležitost, kde se ukázat. Takže leden a únor trávil v Evropě na krosech a v hale, pak na začátek jara odletěl do Austrálie závodit pod širým nebem a na dráhovou sezonu se po pár týdnech vrátil do Evropy.

Zvláštní je, že Komen neměl moc velké ponětí o tom, jaké jsou aktuální světové rekordy nebo jaké je třeba běžet mezičasy. Prostě šel do závodu naplno, bez nějakého taktického rozmýšlení. A buď to vyšlo, nebo ne. Většinou platila první varianta. I v sezoně 1997.

To Gebrselassiemu ukradl další světový rekord, na málo vypisované trati dvou mil. Když v roce 1954 Roger Bannister jako první na světě zaběhl míli pod čtyři minuty, bylo kolem toho spousta slávy. O 43 let později Daniel Komen běžel dvě takové míle za sebou, v celkovém čase 7:58,61. Nikdo před ním ani po něm to nedokázal.

V roce 1997 získal i svůj jediný velký titul, na MS vyhrál pětku. Osobní rekord na 1500 metrů stlačil pod 3:30 (3:29,46) a na 5000 metrů si od Gebrselassieho vzal zpátky světový rekord, který mu Etiopan o devět dnů dříve v přímém souboji sebral (12:39,74). Do dneška je to třetí nejlepší čas historie, rychleji to dokázali jenom opět Gebrselassie (1998) a Bekele (2004).

A to byl vlastně vrchol Komenovy kariéry, ve 21 letech. V roce 1998 ještě zopakoval dvě míle pod osm minut, v další sezoně trojku pod 7:30, pětku běhal pod 13 minut, ale už to nebyl ten šampion, který trhá konkurenci na kusy.

Na MS 1999 nedokázal obhájit zlato na 5000 metrů a páté místo s uctivým odstupem za medailí musel brát jako neúspěch. Když se pak nedokázal kvalifikovat na olympijské hry v Sydney, šla jeho kariéra do ztracena.

Kdo ví, co by dokázal, kdyby se uměl udržet na špici udržet dvě desítky let jako rival Gebreselassie. Bohužel po prvních neúspěších polevil v tréninku, přestal dbát na rady svých mentorů a věřil, že všechno zvládne sám, že všechno ví nejlíp. Přátelé mluvili o ztrátě pokory a motivace.

Komen střídal období, kdy zaběhl nadějný čas, pak přibral, nedal o sobě vědět, po pauze se objevil znovu na závodech, ale už víc mluvil o svých ambicích, než že by je naplňoval. Jako v roce 2002, kdy se v Bruselu přihlásil na desítku a předvedl 27:38,32. Nebyl to excelentní čas, ostatně doběhl až dvanáctý s velkým odstupem za vítězem, ale pořád to byl ještě sedmnáctý nejlepší výkon roku. A vlastně nadějný, protože mluvil o tom, že zkusí maraton v New Yorku.

Jenže i v tomhle případě zůstalo jenom u slov, na velké činy jeden z nejúžasnějších vytrvalců historie už neměl. Všechny vypotřeboval během úžasných tří sezon, kdy byl běžeckou senzací.

1 Comment

  1. ..trochu se obávám takovýchto afrických sportovců a jejich ” čistoty “..,

    ..podívejte se nyní na to, co se objevuje ve vzorcích sportovců např. před osmi

    ..lety na OH…!!!

Napsat komentář

Your email address will not be published.