Registrace na závody: jaký model je nejlepší?

z rubriky Závody autor:

Dávno pryč jsou časy, kdy stačilo na závod přijít půl hodiny před startem, vyplnit přihlášku, zaplatit pár desítek korun, vyfasovat číslo a jít se postavit na startovní čáru. Na svých prvních Běchovicích, a teď nemluvím o časech hlubokého socialismu, nýbrž o roce 1999, jsem to udělal přesně tak. A bylo všechno vyřešené.

Dnes jsou nejpopulárnější závody vyprodané dlouho dopředu; někdy se ta doba počítá na týdny, jindy na měsíce. Přináší to problémy řadě nespokojených běžců, ale – teď lacině nevtipkuji – taky pořadatelům.

Ideální model registrací se dál hledá. Když bylo jasné, že roste počet zájemců o účast na stále populárnějších závodech, a nikoli jen těch silničních, vymýšleli pořadatelé systém, který by pro ně byl ekonomicky výhodný a nabízel i bonus pro běžce, co mají největší zájem zúčastnit se. Do 1. ledna za pět set, do 1. dubna za tisíc – i tak se dá ve zkratce popsat. Ještě víc peněz přinesl organizátorům model, který výši startovného neohraničoval datem zaplacení, nýbrž rychlostí registrace. Prvních tisíc lidí za pět set, dalších pět set za tisíc a zbytek za dva tisíce – například.

Oba vedly k tomu, o čem všichni pořadatelé sní. Čísla se u nejoblíbenějších akcí rozprodala s výrazným předstihem, na bankovní účet peníze doputovaly dlouho před startem, lépe se plánovaly počty startovních balíčků, množství občerstvení a další nezbytnosti a ředitel závodu nešedivěl z obav, jestli akce neskončí prodělkem.

Ovšem organizátoři, kteří za pořádáním závodů nevidí jenom prosté účetnictví, se dostali velkým zájmem do pasti a teď hledají způsob, jak naštvat co nejméně lidí. Nespokojeni bývají pochopitelně v první řadě běžci, na něž se nedostalo. Zejména ti, kdo se domnívají, že když na nějakém závodě startovali pětkrát, mají i automatický nárok na šestou účast, že jejich právo běžet je jaksi větší než právo ostatních. Nadšeni nejsou ani ti úspěšní, kteří sice při registraci klikali nejrychleji, ale pak kvůli zranění nebo z jiných důvodů museli start vzdát a složitě prodávali své číslo či stornovali registraci (umožňuje-li to organizátor).

A někdy bývají zklamaní i pořadatelé. Stačí jeden malý příklad: loňský maraton v Berlíně. Kapacita 40 tisíc startovních míst byla vyprodána během pár hodin, s předstihem tuším deseti měsíců. Po ekonomické stránce úspěch jako hrom. Ale po té sportovní a reklamní? Nic moc. Cílem totiž, když těch deset měsíců uplynulo, proběhlo „pouhých“ 28 984 maratonců.

Hezký paradox: ačkoli o start byl největší zájem v historii, na trati bylo nejméně běžců za posledních jedenáct let. O téměř 7000 méně než v roce 2013, kdy bylo rovněž vyprodáno. Ne že by berlínské bulváry zely prázdnotou, ale čtvrtinový „odpad“ je dost velké číslo. Nic, čím byste se měli chlubit v médiích. Berlín najednou nebyl druhý či třetí největší maraton světa, nýbrž až sedmý. Rána pro ego pořadatelů a neradostná zpráva i pro sponzory.

Důvody lze jenom odhadovat. Řadě běžců jistě zasáhlo do přípravy zranění či nemoc, rodinné a pracovní záležitosti nebo jiné věci, které o deset měsíců dříve sotva mohli předpokládat. Mnozí asi časem vystřízlivěli z radosti nad úspěchem při registraci a zjistili, že maraton je zkrátka nad jejich možnosti, že tahle móda není pro každého. Anebo se, lidově řečeno, na trénink vykašlali a v den D raději zůstali doma.

Pražský maraton a půlmaraton se také dostaly do sféry závodů, o které je velký zájem, bývají vyprodány měsíce předem. Čeká je berlínský osud? Těžko říct.

Jedno číslo však už něco naznačuje: letos dokončilo květnový maraton (mám na mysli hlavní závod) o 165 lidí méně než loni, ačkoli oba byly vyprodané a kapacita závodu se nesnižovala. A jistě to nebylo vinou počasí, letos bylo milosrdné. Není to ještě tak ohromné číslo jako v Berlíně, ani v procentech, a možná jsou to jen místa, která „neudaly“ charity, cestovky a sponzorské korporace. Ale i tak bude zajímavé sledovat, jak to bude za rok, za dva.

Byť většina závodů bude dál vděčná za každou upsanou duši, těch pár podniků s visačkou XXXL bude muset hledat cesty, jak systémy registrací vylepšit, zjednodušit, zdokonalit. Určitě ve větší míře začnou zkoušet různé druhy loterií, některé závody vsadí po bostonském vzoru na výhody pro rychlejší běžce či podobná kvalifikační kritéria, další pořadatelé budou víc odměňovat věrné a na místě by bylo i usnadnění převodu registrací na poslední chvíli, ne jenom v Berlíně.

Ale s tím ať si láme hlavu někdo jiný.

Foto: Berlin Marathon

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru