Recenze

Umění vítězit. A hlavně jít si vlastní cestou

Český titul Umění vítězit by mi seděl spíše k pamětem Napolena nebo generála Pattona než ke knize Phila Knighta, zakladatele firmy Nike. Původní název Shoe dog se mi líbí mnohem víc, protože přesně vyjadřuje, čím Knight minimálně v první polovině své byznysové kariéry byl. Člověkem, který byl posedlý botami. Jejich vývojem, výrobou, prodejem, vzhledem, funkčností, cenou. Základy Knightova příběhu jsou notoricky známé. Aspoň mezi lidmi, kteří se trochu zajímají o běhání nebo sport jako takový. Jako student na Stanfordu (a solidní univerzitní mílař) přišel v rámci jednoho semináře s nápadem, který se dnes jeví jako tuctový, ale ve své… Celý text

Sloupky

Na okraj jednoho maratonského bronzu

Je to právě deset let, kdy v běžecké komunitě vrcholila ohromná bouře ve sklenici vody. Atletický svaz pro olympijské hry v Pekingu nastavil maratonské limity na úrovni áčkových limitů IAAF (2:15 a 2:37) a rozhodl se, jako většinou, béčkové (2:18 a 2:42) nebrat v potaz. Masy hobíků (a nejen ony) to braly jako kardinální podraz. Na startu by přeci měla být i česká vlaječka! A když někdo touží běžet a tvrdě trénuje, měl by dostat šanci splnit si svůj sen! Spravedlivé rozhořčení bylo doplněno ideou, že už jenom start borce s časem 2:17:45 pod olympijskými kruhy a 68. místo… Celý text

Rozhovory

Ondřej Velička: Věřím, že skvělý výsledek z Albi ještě zopakuji

Když se z hecu přihlásíte na půlmaraton, může celá tahle sranda skončit různě. Můžete si za pár dnů s čistou hlavou říct, že je to nesmysl, a svůj záměr potichu opustíte. Nebo se skutečně postavíte na start a doběhnete do cíle, s většími či menšími obtížemi. A taky se vám může stát, že vyplněná přihláška bude začátkem zajímavé běžecké cesty, kterou později budou lemovat nejrůznější zážitky v disciplíně jménem ultra. Poslední varianta asi není úplně častá. Ale občas se naplní. Jako se to stalo Ondřeji Veličkovi, který se během několika let vypracoval v (zatím) trojnásobného úspěšného účastníka Spartathlonu, vicemistra Evropy na 24 hodin a… Celý text

Historie

Jak Zátopek pomohl kanadskému hokeji

Jednou z největších pravd sportovního světa je bonmot o tom, že všichni opisují od šampionů. Nebo že se sportovci chovají jako stádo na pastvě – kam se vrtne nejsilnější kus, jdou i další. Příkladů můžeme v historii najít spoustu. Když hokejisté Edmontonu Oilers začali zkoušet dopolední rozbruslení i v den zápasu play off (a vyhrávali v té době jeden titul za druhým), ostatní to okamžitě dělali po nich. Když Ivan Lendl přišel na to, že k cestě na tenisový trůn si nevystačíte jenom s dokonalým zvládnutím úderů raketou, ale musíte také (především) pracovat na fyzické kondici, vydali se podobnou cestou i jeho soupeři. Když se… Celý text

Sloupky

První boty, poslední boty

Svoje první opravdu běžecké boty jsem si koupil dva dny před prvním maratonem. Ne, neběžel jsem v nich. Byl jsem sice zelenáč, ale i bez naučných brožurek jsem pochopil, že by to nemusel být nejšťastnější nápad, jak si zpestřit víkend. Premiérových 42 195 metrů jsem absolvoval v Nike No Name, které jsem si koupil v Tescu snad ještě v době, kdy se jmenovalo Máj. Byly vymlácené, špinavé a především rozdrbané, což asi bylo dobře, protože otlaky mi rozhodne nehrozily. Do popelnice letěly hned druhý den po maratonu. Odvedly dobrou práci, nestěžuju si, ale cítil jsem, že když tedy chci… Celý text

Příběhy

Běhá jako Rocky. A teď oslnil v Bostonu

Vítěz pondělního Bostonského maratonu Juki Kawauči (31 let) je asi největší svéráz současného běžeckého světa. Jako by do prostředí upjatého profesionalismu spadl odněkud ze 70. let. Je stále ryzím amatérem, 40 hodin týdně pracuje jako úředník na střední škole v Saitamě a odmítá nabídky korporací na sponzorství. „Je jako Rocky Balboa,“ napsaly o něm před lety japonské noviny v narážce na slavného filmového boxera. A nebylo to přehnané. Taky on si na největší úspěch musel počkat, taky on je tím nejméně pravděpodobným šampionem, taky on vyznává staromódní tréninkové metody. Afričtí vytrvalci od malička žijí ve vysoké nadmořské výšce a trénují… Celý text

Příběhy

Když k uběhnutí maratonu potřebujete 80 tisíc kroků

Diastrofický dwarfismus je porucha vývoje chrupavky a kostí, která vede k výrazně nižšímu vzrůstu s krátkými končetinami a deformitám páteře, rukou, nohou, kloubů. A přesto neznamená, že by s ní váš život měl být méněcenný. Že byste neměli kráčet za svými sny. Jako to dokázal kanadský středoškolský profesor John Young, který je jedním ze čtyř známých lidí trpícím tímto onemocněním, jenž dokončil maraton. A ne jeden, nýbrž deset. Dokonce i Boston a New York. „Když jsem byl mladší, hodně lidí mi pořád říkalo: Tohle nemůžeš, na to jsi moc malý. Tohle nemůžeš, na to jsi moc krátký. Dneska už… Celý text

Sloupky

Danův dlouhý běh 2.0

Rukopis prvního vydání téhle knížky jsem dolaďoval v červenci 2014 při týdenním pobytu v Budapešti. Přišlo mi jako dobrý nápad odjet do země, z jejíhož jazyka rozumím asi čtyřem slovům. Na absolutní soustředění při editaci, korekturách a dopisování posledních vět v kavárnách je to myslím ideální. Bydlení jsem si našel u jedné rodiny přes tehdy se teprve rozmáhající platformu Airbnb. Klidná čtvrť, poslední patro v činžáku, samostatný pokoj s psacím stolem a vstupem na terasu, odkud je krásný výhled na město. Paráda. Když jsem vstoupil do bytu, hned jsem věděl, že tam bydlí běžec. Obvykle to není složité poznat.… Celý text

Rozhovory

EVN: Běh je můj nový život

Má za sebou čtyři olympiády. Na té zimní v Soči vybojovala pro Česko 5. místo. Také však byla před dvěma roky na dně. Skončila vyhořelá a s poruchou příjmu potravy v nemocnici. Teď už se Eva Vrabcová-Nývltová, dřív reprezentantka v běhu na lyžích, nyní elitní atletka, zase může radovat ze života. A nejen kvůli nedávné senzační 7. příčce na slavném maratonu v New Yorku. Umíte vůbec strávit den na gauči? „Dřív jsem to uměla velmi dobře. Byla jsem hodně línej člověk. Když jsem měla volno, nebyl problém jít na snídani, pak sebou fláknout a čekat na oběd. Potom jsem… Celý text

Závody

I bílí muži umějí běhat. První Evropan dal maraton pod 2:06

Pryč jsou doby, kdy byl maraton ve Fukuoce považovaný za neoficiální mistrovství světa a scházela se tam neskutečně silná konkurence. Přesto se dneska tradiční japonský závod zapsal minimálně do dějin evropské atletiky. Teprve podruhé od roku 1990 vyhrál Evropan, ale především tam padl kontinentální rekord (2:05:48). Bořitelem hranic se stal Sondre Moen, šestadvacetiletý vytrvalec z Norska. Že jste o něm ještě neslyšeli? Není divu. Nemá za sebou zářivou kariéru. K největším úspěchům dosud patřilo 19. místo na olympijském maratonu v Riu a 36. příčka na krosovém šampionátu. Také s osobními rekordy výrazně pohnul až v poslední době. Dráhovou desítku… Celý text

Příběhy

Mo je minulost. Na scénu přibíhá Mohamed

Sportovní příběh britského vytrvalce Mo Faraha připomíná pohádku s množstvím šťastných konců. Syn somálských imigrantů, který se v osmi letech přestěhoval do Anglie, snil o dráze fotbalového útočníka Arsenalu, nakonec dal však přednost atletice. Odměněn byl nejen penězi a nehynoucí slávou, ale také čtyřmi zlatými olympijskými medailemi, šesti tituly mistra světa a povýšením do šlechtického stavu. Teď je konec téhle části příběhu. Mo Farah je minulostí. Na scénu přibíhá Mohamed Farah. Právě pod nezkrácenou verzí svého jména se 34letý šampion rozhodl závodit na silnici. Dráze dal sbohem v srpnu na Weltklasse v Curychu, nyní se chce plně soustředit na… Celý text

Zpátky nahoru