Historie

Jak Emil Zátopek pomohl kanadskému hokeji

Jednou z největších pravd sportovního světa je bonmot o tom, že všichni opisují od šampionů. Nebo že se sportovci chovají jako stádo na pastvě – kam se vrtne nejsilnější kus, jdou i další. Příkladů můžeme v historii najít spoustu. Když hokejisté Edmontonu Oilers začali zkoušet dopolední rozbruslení i v den zápasu play off (a vyhrávali v té době jeden titul za druhým), ostatní to okamžitě dělali po nich. Když Ivan Lendl přišel na to, že k cestě na tenisový trůn si nevystačíte jenom s dokonalým zvládnutím úderů raketou, ale musíte také (především) pracovat na fyzické kondici, vydali se podobnou cestou i jeho soupeři. Když se… Celý text

Sloupky

První boty, poslední boty

Svoje první opravdu běžecké boty jsem si koupil dva dny před prvním maratonem. Ne, neběžel jsem v nich. Byl jsem sice zelenáč, ale i bez naučných brožurek jsem pochopil, že by to nemusel být nejšťastnější nápad, jak si zpestřit víkend. Premiérových 42 195 metrů jsem absolvoval v Nike No Name, které jsem si koupil v Tescu snad ještě v době, kdy se jmenovalo Máj. Byly vymlácené, špinavé a především rozdrbané, což asi bylo dobře, protože otlaky mi rozhodne nehrozily. Do popelnice letěly hned druhý den po maratonu. Odvedly dobrou práci, nestěžuju si, ale cítil jsem, že když tedy chci… Celý text

Příběhy

Běhá jako Rocky. A teď oslnil v Bostonu

Vítěz pondělního Bostonského maratonu Juki Kawauči (31 let) je asi největší svéráz současného běžeckého světa. Jako by do prostředí upjatého profesionalismu spadl odněkud ze 70. let. Je stále ryzím amatérem, 40 hodin týdně pracuje jako úředník na střední škole v Saitamě a odmítá nabídky korporací na sponzorství. „Je jako Rocky Balboa,“ napsaly o něm před lety japonské noviny v narážce na slavného filmového boxera. A nebylo to přehnané. Taky on si na největší úspěch musel počkat, taky on je tím nejméně pravděpodobným šampionem, taky on vyznává staromódní tréninkové metody. Afričtí vytrvalci od malička žijí ve vysoké nadmořské výšce a trénují… Celý text

Příběhy

Když k uběhnutí maratonu potřebujete 80 tisíc kroků

Diastrofický dwarfismus je porucha vývoje chrupavky a kostí, která vede k výrazně nižšímu vzrůstu s krátkými končetinami a deformitám páteře, rukou, nohou, kloubů. A přesto neznamená, že by s ní váš život měl být méněcenný. Že byste neměli kráčet za svými sny. Jako to dokázal kanadský středoškolský profesor John Young, který je jedním ze čtyř známých lidí trpícím tímto onemocněním, jenž dokončil maraton. A ne jeden, nýbrž deset. Dokonce i Boston a New York. „Když jsem byl mladší, hodně lidí mi pořád říkalo: Tohle nemůžeš, na to jsi moc malý. Tohle nemůžeš, na to jsi moc krátký. Dneska už… Celý text

Příběhy

Danův dlouhý běh 2.0

Rukopis prvního vydání téhle knížky jsem dolaďoval v červenci 2014 při týdenním pobytu v Budapešti. Přišlo mi jako dobrý nápad odjet do země, z jejíhož jazyka rozumím asi čtyřem slovům. Na absolutní soustředění při editaci, korekturách a dopisování posledních vět v kavárnách je to myslím ideální. Bydlení jsem si našel u jedné rodiny přes tehdy se teprve rozmáhající platformu Airbnb. Klidná čtvrť, poslední patro v činžáku, samostatný pokoj s psacím stolem a vstupem na terasu, odkud je krásný výhled na město. Paráda. Když jsem vstoupil do bytu, hned jsem věděl, že tam bydlí běžec. Obvykle to není složité poznat.… Celý text

Rozhovory

EVN: Běh je můj nový život

Má za sebou čtyři olympiády. Na té zimní v Soči vybojovala pro Česko 5. místo. Také však byla před dvěma roky na dně. Skončila vyhořelá a s poruchou příjmu potravy v nemocnici. Teď už se Eva Vrabcová-Nývltová, dřív reprezentantka v běhu na lyžích, nyní elitní atletka, zase může radovat ze života. A nejen kvůli nedávné senzační 7. příčce na slavném maratonu v New Yorku. Umíte vůbec strávit den na gauči? „Dřív jsem to uměla velmi dobře. Byla jsem hodně línej člověk. Když jsem měla volno, nebyl problém jít na snídani, pak sebou fláknout a čekat na oběd. Potom jsem… Celý text

Závody

I bílí muži umějí běhat. První Evropan dal maraton pod 2:06

Pryč jsou doby, kdy byl maraton ve Fukuoce považovaný za neoficiální mistrovství světa a scházela se tam neskutečně silná konkurence. Přesto se dneska tradiční japonský závod zapsal minimálně do dějin evropské atletiky. Teprve podruhé od roku 1990 vyhrál Evropan, ale především tam padl kontinentální rekord (2:05:48). Bořitelem hranic se stal Sondre Moen, šestadvacetiletý vytrvalec z Norska. Že jste o něm ještě neslyšeli? Není divu. Nemá za sebou zářivou kariéru. K největším úspěchům dosud patřilo 19. místo na olympijském maratonu v Riu a 36. příčka na krosovém šampionátu. Také s osobními rekordy výrazně pohnul až v poslední době. Dráhovou desítku… Celý text

Příběhy

Mo je minulost. Na scénu přibíhá Mohamed

Sportovní příběh britského vytrvalce Mo Faraha připomíná pohádku s množstvím šťastných konců. Syn somálských imigrantů, který se v osmi letech přestěhoval do Anglie, snil o dráze fotbalového útočníka Arsenalu, nakonec dal však přednost atletice. Odměněn byl nejen penězi a nehynoucí slávou, ale také čtyřmi zlatými olympijskými medailemi, šesti tituly mistra světa a povýšením do šlechtického stavu. Teď je konec téhle části příběhu. Mo Farah je minulostí. Na scénu přibíhá Mohamed Farah. Právě pod nezkrácenou verzí svého jména se 34letý šampion rozhodl závodit na silnici. Dráze dal sbohem v srpnu na Weltklasse v Curychu, nyní se chce plně soustředit na… Celý text

Sloupky

Konce a návraty

V hokeji existuje typ hráčů, pro jejichž výkonnost jsou charakteristické série vzepětí a úpadků. Dokáží skórovat v osmi zápasech po sobě, pak se měsíc netrefí ani z kroku do prázdné branky a potom opět chytnou dech. Nevím, jestli tenhle jev popsal někdo i v běhání. Ale na mě pasuje dokonale. Konce a návraty. A zase konce a zase návraty. Měl jsem to tak i v době, kdy moje běhání sneslo přísnější parametry v kategorii trénující zlenivělý hobík. V říjnu poslední závod, pak dva měsíce hibernace. Ne, nemám na mysli tzv. přechodné období zaplněné plaváním, strečinkem a rehabilitací. Tohle byla… Celý text

Sloupky

Maraton a jiné pošetilosti. Po čtyřech letech

Jedna ze sociálních sítí má funkci, která vám připomíná různá, většinou nepodstatná výročí. Že jste předloni byli na dovolené v Alpách, že už deset let pracujete v jedné firmě nebo že jste před rokem na něco kliknuli. Je to pár dnů, co mi tato funkce prozradila, že před čtyřmi roky vyšla moje první běžecká knížka. Maraton a jiné pošetilosti. Pokud i naprogramovaná aplikace uzná, že je to důvod k ohlédnutí, přidám se k ní. Všechno začalo nenápadně a vlastně kuriozně. Článkem, který jsem napsal tuším v dubnu 2013. Poslal jsem ho na jeden běžecký web, ale vrátili mi ho… Celý text

Závody

Kdo je nejlepší maratonec? To nám neřekne ani Londýn

Maraton se od ostatních atletických disciplín liší v mnohém. Jednou z nejzásadnějších věcí je skutečnost, že závod na mistrovství světa není tím, který by byl v sezoně nejprestižnější, nejsledovanější. Vítěz nedělní stovky o sobě může bez uzardění říct, že je nejlepším sprinterem roku 2017. I bez nejlepšího času. Prostě porazí všechnu konkurenci a je nezpochybňovaným mistrem. Podobně to budou mít vrhači či skokani. Ale mistr světa v maratonu by se podobným výrokem trochu shodil. Ostatně královská vytrvalecká disciplína stále nenašla podnik, který by určil, kdo je aktuálně jejím neotřesitelným vládcem. Ano, je tu Bostonský maraton. Závod, jehož tradice sahá… Celý text

Zpátky nahoru