Sloupky

O koučích, trenérech a instruktorech

Zavazování bot je zřejmě poslední činností, při níž se lidstvo obejde bez koučů, příruček a certifikovaných instruktorů. Pokud mi tedy v poslední době něco zásadního neuniklo. Jinak kam se podíváte, všude najdete zástupy expertů ochotných poradit a vést. Ne zadarmo, samozřejmě. Ani běžecký boom neznamená pouze nárůst běžců a běžkyň, ale i lidí zdánlivě odborným okem dohlížejících na jejich snažení. Proč ne. Dobrých a užitečných rad není nikdy dost – tedy pokud jsou dobré a užitečné. Pokud to nejsou rady, že když je zima, měli byste se obléct o trochu víc než v létě, když máte žízeň, měli byste… Celý text

Příběhy

Radek Brunner a jeho příběh. Teď vlastními slovy

Nemám na to. Co tady dělám? O co se vůbec snažím? Proč to vůbec podstupuju? Když běžíte deset kilometrů, jste v cíli za půl hodiny. Prostoru na přemýšlení zase tolik není, pořád se kolem vás něco děje, neustále přemýšlíte, jak ostatním utéct nebo je aspoň dohnat. Ale taková čtyřiadvacetihodinovka, pokud jste při ní v háji a někde vzadu, to je lahoda… Máte celý den na myšlenkové pochody o tom, co jste zkazili v tréninku, co všechno je špatně. Dvacet hodin v kuse jen vy a vaše pochyby. Do toho statisíce kroků. Přesně takhle tragicky jsem si přišel před dvěma lety na svém… Celý text

Ed Whitlock
Příběhy

Ed Whitlock. Rekordman, který netrénuje, ale prostě běhá

Jen málokdo je v boji s Časem úspěšný jako Ed Whitlock. Je držitelem víc pětadvaceti světových rekordů ve veteránských kategoriích a jeho výkony jsou dle věkových kalkulaček srovnatelné s časy největších šampionů. Naposledy loni v 85 letech zaběhl maraton v Torontu za 3:56. O světových rekordech dam a pánů dříve narozených si můžete přečíst každou chvíli. Aniž bych je chtěl shazovat, některé jsou prostým oceněním toho, že se dotyčný dožil vysokého věku a stále je schopen se pohybovat bez cizí pomoci. Třeba na trati 100 metrů. Klobouk dolů, ale… Whitlockův maraton za 3:56 by dal zabrat i mnohým o… Celý text

Příběhy

Zemřel Yifter, dvojnásobný olympijský vítěz a Haileho vzor

Na konci roku 2016 neumírali jenom herci a zpěváci. Dva dny před Štědrým dnem navždy odešel skvělý etiopský vytrvalec Miruts Yifter (ve starších českých pramenech se občas psal jako Mirus Jifter), který na olympijských hrách v Moskvě získal zlaté medaile v bězích na 5000 a 10 000 metrů. Bylo mu 72 let. Ale možná taky 78, to už zřejmě nikdo nezjistí. Haile Gebrselassie ve svých pamětech vzpomíná na to, jak coby sedmiletý kluk u rádia napjatě poslouchal rozhlasové reportáže z olympijských her v Moskvě. U vytržení byl zejména z úspěchů krajana Yiftera, který si připsal vytrvalecké double – a… Celý text

Sloupky

2017. Uvidíme maraton pod dvě hodiny?

Reklamní schopnosti nemůže firmě Nike nikdo upírat, už od jejích počátků. Na další úroveň se tohle mistrovství snaží posunout pondělním oznámením, že na jaře příštího roku se její smluvní vytrvalci pokusí překonat dvouhodinovou hranici maratonu. Jsou jimi Eliud Kipchoge (osobní rekord 2:03:05), Lelisa Desisa (2:04:45) a Zersenay Tadese (2:10:41). Keňan, Etiopan a Eritrejec. Ještě pár čísel pro úplnost kontextu. Aktuální světový rekord je 2:02:57. Maraton pod dvě hodiny znamená každý kilometr za 2:50 neboli desítky po 28:26. Pokračujme jmény. Kipchoge je bezpochyby nejlepším maratonem současnosti a jedním z největších šampionů historie. Vyhrál olympijský závod, byl první v Berlíně, Londýně,… Celý text

Příběhy

Zapomenutý šampion. Před dvaceti roky Thugwane měnil historii

Jak dlouhý úsek v historii je dvacet let? Málo, nebo hodně? Každopádně dost na to, aby se zapomnělo na velké sportovce minulosti. Takový je i osud maratonského olympijského vítěze Josia Thugwana. Ruku na srdce: slyšeli jste o něm někdy? A pokud ano, kdy naposledy? V roce 1996 patřil k velmi známým sportovcům, dnes je téměř nikdo. Nejdřív na něj zapomněl svět, teď i rodná Jižní Afrika. Když vběhl na dráhu olympijského stadionu v Atlantě, čekala ho ještě pořádná šichta. Finále závodu v roce 1996 nebylo z těch, kde na maratonce čeká pouze cílová rovinka. Kdepak, ještě si museli odkroutit… Celý text

Sloupky

Pryč s teniskami

Byť to asi může znít neuvěřitelně, i mě občas někdo z kamarádů a známých požádá o radu ohledně běhání. Snažím se odpovědět co nejobšírněji a nejfundovaněji, jak jsem toho zrovna schopen. Ale jsou otázky, s nimiž si vážně nevím rady. Třeba: „A jaký tenisky na běhání bys mi doporučil?“ Vždycky pokrčím rameny. Tenis jsem nehrál už spoustu let, nesleduji trendy a netuším, kam se právě ubírá vývoj tenisek. „Ale pokud by tě zajímaly běžecké boty, myslím, že poslední modely adidasek nejsou špatný. Zrovna tobě by mohly vyhovovat,“ řeknu. Odpovědí mi většinou je zmatený výraz. Jako bych mluvil z cesty.… Celý text

Příběhy

Alberto Salazar. Šampion, jemuž se na 14 minut zastavilo srdce

Narodil se v Havaně, ale stal se jedním z nejlepších maratonců americké historie. Třikrát vyhrál slavný maraton v New Yorku a jednou v Bostonu, přesto jeho kariéra prakticky skončila ve 24 letech. Je jedním z nejúspěšnějších běžeckých koučů, ale brzy klidně může být tím nejodsuzovanějším. To všechno je Alberto Salazar. Jeho rodina měla na Kubě slibně rozjetou existenci. Salazarův otec Jose patřil po revoluci s blízkým spolupracovníkům Fidela Castra a jeho komunistické kliky. Ale spojenectví utrpělo vážnou ránu, když vláda nabrala tvrdý kurs proti církvi. Pro katolíka Salazara seniora to byla nepřijatelná věc, a tak se, jako tisíce jiných,… Celý text

Sloupky

Zdravím, zdravíš, zdravíme. A proč vlastně?

Řeč je pochopitelně o zdravení mezi běžci. Jak se zachovat, když si cupitáte po své stezce a proti vám běží někdo jiný? Extrémní vykladači běžecké etikety mají jasno. Zdravit. Vždycky. Za každých okolností. Všechno jiného je znakem nevychovanosti. Nejsem si tím jistý. Nikdy jsem si nebyl. Aby bylo jasno: většinou zdravím, aspoň křečovitým pousmáním (mám-li na něj síly), a na pozdrav odpovídám vždycky. Ale stále častěji si říkám: proč vlastně? Zdravení v otevřeném prostoru mezi zcela neznámými lidmi má dlouhou tradici, to je jasné. Zdravili se tak členové úzkých komunit, kteří byli něčím výjimeční, něčím vzácní. Zdravili a zdraví… Celý text

Sloupky

O hledání běžeckého vzoru

Běžci usilující o překonání světového rekordu mají své vodiče, kteří jim udávají tempo a někdy taky směr. I my mnohem méně pilní a talentovaní občas potřebujeme ne snad vodiče, ale aspoň lidi, kteří nás symbolicky potáhnou na naší cestě. Vzory. Idoly. Inspiraci. Říkejte jim, jak chcete. Najít je, to vůbec nebývá jednoduché. Pro spoustu z nás může být oním vzorem Emil Zátopek. Ale ruku na srdce: nikdo z nás ho neviděl závodit, svou posedlostí dřinou je mi vzdálenější ještě víc než v čase a ke všemu na dráze běhal mnohem častěji než kdekoli jinde. Haileho Gebrselassieho už jsem závodit viděl. Mnohokrát. Jednou jsme… Celý text

Příběhy

Abebe Bikila. Jak to bylo doopravdy

Ve své době byl nejznámějším Afričanem. Pro mnoho lidí dokonce prvním Afričanem, jehož jméno slyšeli. Pro Etiopii národním hrdinou, kterým je dosud. Pro atletiku asi nejvýznamnějším maratoncem historie. Zároveň je Abebe Bikila postavou, na jejíž pomník se vrší nánosy mýtů. Základní linka jeho příběhu je asi notoricky známá. Syn pastevce se v devatenácti letech vydal do hlavního města Addis Abeby, kde se stal členem gardy císaře Haile Selassieho. Tam potkal osudového muže, švédského trenéra finského původu Onni Niskanena. Pokud máte romantickou představu, že Afričané si jenom tak pobíhají po náhorních planinách, nejdřív do školy a ze školy, pak do… Celý text

Zpátky nahoru