radek4
Závody

Historický úspěch: Radek Brunner třetí na Spartathlonu

Na pódium při nejslavnějším ultramaratonu světa letos poprvé vystoupil český běžec. Je jím Radek Bruner, který na Spartathlonu (246 km) skončil třetí v čase 24:07:29. Je to nejlepší český čas i umístění v historii závodu. Až dosud bylo maximem páté místo Dana Orálka v roce 2011. Ten byl na startu také letos, na 106 km však odstoupil. Radek běžel od počátku aktivně. Do vedení se dostal před metou maratonu a vydržel v „úniku“ téměř 120 kilometrů. Nesložil se, ani když se pak před něj dostali nejdřív Andrzej Radzikowski s Katalin Nagyovou a pak i Marco Bonfiglia. Od 206. kilometru byl Radek… Celý text

katka
Závody

Moje cesta na paralympiádu do Ria

Na začátku byl pád ze stromu. Nebo byl na začátku maraton v Berlíně? Nebo jen sen o tom, že se budu hýbat jako dřív? Už nevím a vlastně na tom nesejde. Podstatné je, že jsem po své úrazu v srpnu 2012 nehodlala prožít zbytek života bezmocně na vozíku a začala jsem znovu sportovat. Moc jiných možností, než sednout do handbiku – kola na ležato, které se pohání rukama místo nohou – jsem neměla. Technické disciplíny jako střelba nebo stolní tenis mě nudily, v bazénu mi byla zima a na kolektivní sporty nemám povahu. Basketbal i tenis vozíčkářů v malém… Celý text

berlin
Závody

Berlín. Z lesa až ke světové maratonské slávě

Opravdový čas podzimních maratonů přichází až v říjnu. Po ránu bývá chladněji, teplota se obvykle nešplhá moc přes dvacítku. Přesto jeden z nejvýznamnějších podzimních maratonů se koná už v září. Poslední neděli v měsíci, stejně jako Běchovice. Ano, mám na mysli Berlín. První ročník se tedy běžel ještě v říjnu, ale tohle datum patřilo k výjimkám historie závodu, jež začala v roce 1974. Začátky byly skromné. V Evropě se ještě moc maratonů neběhalo, i Londýnu nebo Amsterdamu pár let k narození chybělo. Start byl u Mommsenstadionu a běželo se převážně lesem Grunewald, až k Wannsee. Odvahu zkusit první maraton v Berlíně… Celý text

welch
Příběhy

Maratonská dáma, která zrála jako víno

Řada odborníků i ambiciozních rodičů se domnívá, že pokud dítě nezačne seriozně sportovat už v nízkém školním věku, nemá šanci ve své disciplíně něco velkého dokázat. Možná je to většinově pravda, to asi neumím úplně posoudit. Každopádně historie zná i případy, kdy pozdější šampioni v dětství sportovali spíše vlažně nebo je sport vůbec nezajímal. Někteří to tak měli i po dvacítce. A výjimečně ještě na prahu třicítky. K těm posledním patřila Priscilla Welchová, slavná britská vytrvalkyně (krátce jsem o ní psal i ZDE) s osobním rekordem 2:26:51, který si vytvořila ve 42 letech. Narodila se v roce 1944 a… Celý text

dvojcata
Závody

Užívat si? Nebo závodit?

Ne, teď nebude řeč o hobících, kteří k soutěžení na trati a překonávání osobních rekordů mají poněkud vlažný vztah. Je to téma ošoupané víc než maratonky po tisícovce kilometrů. Řeč bude o vrcholových běžcích, kteří roky poctivě trénují, makají na sobě způsobem, který si my ostatní dokážeme představit jenom přibližně, aby se potom, na konci svého snažení, podobali právě oněm bezstarostným hobíkům. Při nedělním maratonu žen na olympijských hrách v Riu se něco podobného stalo německým dvojčatům Anně a Lise Hahnerovým, která doběhla na 81. a 82. místě, v čase 2:45 a ruku v ruce. Doma se za to… Celý text

nike
Sloupky

Rychleji, výše, silněji. A moderněji

Olympijské hry nejsou jenom soupeřením nejlepších sportovců, dokonalých taktik nebo různých tréninkových metod, ale i soubojem výrobců sportovního vybavení. Je to pro ně veletrh obřích rozměrů. A proto dělají všechno možné i nemožné, aby na sebe upoutaly pozornost. Pro atlety platí jednoduchá pravidla, která musí pečlivě dodržovat. Značkou oblečení je ta, se kterou má reprezentace podepsanou smlouvu – např. čeští atleti v Riu mají dresy Nike, bez ohledu na individuální smlouvy. Značka bot už je volitelná. Před začátkem olympijských her ale každý musí nahlásit, v jakých botách bude závodit. Důvod je jednoduchý: aby se sportovci nestali v průběhu soutěží… Celý text

SON
Historie/Příběhy

Sohn Kee-chung. Olympijský vítěz, který neexistoval

Jmenuje se Sohn Kee-chung, byl nejrychlejším maratoncem na olympijských hrách v roce 1936, ale ve výsledkové listině ho nenajdete. Jeho rodná Korea byla tehdy už více než čtvrtstoletí anektována Japonskem, takže musel soutěžit pod jménem Kitei Son. Je to další z velkých příběhů Her v Berlíně, byť ne tak slavný jako osud Jesse Owense (o něm více ZDE). Sohn Kee-chung se narodil v roce 1914 na území dnešní KLDR. Učitel, který rozpoznal jeho talent, ho poslal studovat do Soulu, kde se mohl začít víc věnovat i běhání. První maraton vyhrál už v sedmnácti letech. A když odjížděl v roce 1936… Celý text

SELFIE
Sloupky

Startovné a sociální projekt pro 10 milionů Čechů

Začnu dobrou zprávou, protože těch nikdy není dost. Tady je: Česko se konečně dostalo do stavu, kdy maratonky jsou levnější než startovné na maraton! Pochopitelně ne každé maratonky a ne startovné na každý maraton. Ale pokud jste se na PIM nepřihlásili v první vlně s předstihem deseti měsíců a zbaběle čekáte na chvíli, kdy budete mít pocit, že máte opravdu natrénováno, už se potkáte s cenou 2900 Kč. A za ni se dají sehnat dost dobré běžecké boty. Samozřejmě se ještě můžete přihlásit do fiktivního Českého maratonského klubu a pár stovek ušetříte. Tedy pokud se vám bude chtít podpořit… Celý text

westcott
Příběhy

Na splnění běžeckých snů není pozdě ani ve čtyřiceti

Není nijak neobvyklé, když na olympijských hrách startují sportovci, kteří už oslavili čtyřicáté narozeniny. Není to nijak neobvyklé ani mezi běžci – ostatně za pár týdnů budou v Riu závodit veteráni Meb Keflezighi (41) nebo Bernard Lagat (rovněž 41). Ale je docela unikát, když se maratonec ve čtyřiceti letech chystá na svůj olympijský debut. Aktuálně je to případ australského vytrvalce Scotta Westcotta. Životní sen se mu splnil ve chvíli, kdy už se o něj vlastně přestal prát. Po olympijské účasti poprvé zatoužil v roce 1993. Byl ještě teenager, pořadatelství olympijských her pro rok 2000 bylo právě přiklepnuto australskému městu Sydney a… Celý text

shorter
Recenze

Syrové vzpomínky otce běžeckého boomu

Maratonec Frank Shorter neměl charisma jako Steve Prefontaine, nebyl miláčkem davů jako Bill Rodgers, ale do dějin americké i světové atletiky se zapsal nezpochybnitelným způsobem. A také nepřímo ovlivnil životní styl milionů lidi na celém světě. Shorterovo olympijské vítězství v Mnichově 1972 totiž pomohlo nastartovat běžecký boom v USA, jehož vlna se pak přelila i na další kontinenty. Nejen o tom vypráví v nedávno vydané autobiografii My Marathon: Reflections on a Gold Medal Life. Při čtení knihy pochopíte, že titul „otec běžeckého boomu“ nenosí Shorter s nějakou zvláštní hrdostí. Spíše se mu brání. Ale pozor: pojmem běžecký boom tady… Celý text

turkyne
Sloupky

Turecký zázrak aneb Pomalé odumírání evropské atletiky

Možná jste si všimli, že minulý týden v Amsterdamu proběhlo mistrovství Evropy v atletice. Už podruhé v roce, kdy jsou zároveň na programu letní olympijské hry. Z toho důvodu byl šampionát opět posunut na začátek července, do smrtící mediální konkurence fotbalového EURO, Wimbledonu a Tour de France. Nic moc. Víc ovšem ME degradují jiné věci. Tou první je fakt, že v olympijském roce není pro atlety vrcholem sezony. Někteří ho záměrně vynechávají a raději se věnují tréninku, jiní ho berou především jako olympijský test. Trpí tím úroveň řady disciplín. Od roku 1934 až do 2010 se ME konalo uprostřed… Celý text

Zpátky nahoru