dvojcata
Závody

Užívat si? Nebo závodit?

Ne, teď nebude řeč o hobících, kteří k soutěžení na trati a překonávání osobních rekordů mají poněkud vlažný vztah. Je to téma ošoupané víc než maratonky po tisícovce kilometrů. Řeč bude o vrcholových běžcích, kteří roky poctivě trénují, makají na sobě způsobem, který si my ostatní dokážeme představit jenom přibližně, aby se potom, na konci svého snažení, podobali právě oněm bezstarostným hobíkům. Při nedělním maratonu žen na olympijských hrách v Riu se něco podobného stalo německým dvojčatům Anně a Lise Hahnerovým, která doběhla na 81. a 82. místě, v čase 2:45 a ruku v ruce. Doma se za to… Celý text

nike
Sloupky

Rychleji, výše, silněji. A moderněji

Olympijské hry nejsou jenom soupeřením nejlepších sportovců, dokonalých taktik nebo různých tréninkových metod, ale i soubojem výrobců sportovního vybavení. Je to pro ně veletrh obřích rozměrů. A proto dělají všechno možné i nemožné, aby na sebe upoutaly pozornost. Pro atlety platí jednoduchá pravidla, která musí pečlivě dodržovat. Značkou oblečení je ta, se kterou má reprezentace podepsanou smlouvu – např. čeští atleti v Riu mají dresy Nike, bez ohledu na individuální smlouvy. Značka bot už je volitelná. Před začátkem olympijských her ale každý musí nahlásit, v jakých botách bude závodit. Důvod je jednoduchý: aby se sportovci nestali v průběhu soutěží… Celý text

SON
Historie/Příběhy

Sohn Kee-chung. Olympijský vítěz, který neexistoval

Jmenuje se Sohn Kee-chung, byl nejrychlejším maratoncem na olympijských hrách v roce 1936, ale ve výsledkové listině ho nenajdete. Jeho rodná Korea byla tehdy už více než čtvrtstoletí anektována Japonskem, takže musel soutěžit pod jménem Kitei Son. Je to další z velkých příběhů Her v Berlíně, byť ne tak slavný jako osud Jesse Owense (o něm více ZDE). Sohn Kee-chung se narodil v roce 1914 na území dnešní KLDR. Učitel, který rozpoznal jeho talent, ho poslal studovat do Soulu, kde se mohl začít víc věnovat i běhání. První maraton vyhrál už v sedmnácti letech. A když odjížděl v roce 1936… Celý text

SELFIE
Sloupky

Startovné a sociální projekt pro 10 milionů Čechů

Začnu dobrou zprávou, protože těch nikdy není dost. Tady je: Česko se konečně dostalo do stavu, kdy maratonky jsou levnější než startovné na maraton! Pochopitelně ne každé maratonky a ne startovné na každý maraton. Ale pokud jste se na PIM nepřihlásili v první vlně s předstihem deseti měsíců a zbaběle čekáte na chvíli, kdy budete mít pocit, že máte opravdu natrénováno, už se potkáte s cenou 2900 Kč. A za ni se dají sehnat dost dobré běžecké boty. Samozřejmě se ještě můžete přihlásit do fiktivního Českého maratonského klubu a pár stovek ušetříte. Tedy pokud se vám bude chtít podpořit… Celý text

westcott
Příběhy

Na splnění běžeckých snů není pozdě ani ve čtyřiceti

Není nijak neobvyklé, když na olympijských hrách startují sportovci, kteří už oslavili čtyřicáté narozeniny. Není to nijak neobvyklé ani mezi běžci – ostatně za pár týdnů budou v Riu závodit veteráni Meb Keflezighi (41) nebo Bernard Lagat (rovněž 41). Ale je docela unikát, když se maratonec ve čtyřiceti letech chystá na svůj olympijský debut. Aktuálně je to případ australského vytrvalce Scotta Westcotta. Životní sen se mu splnil ve chvíli, kdy už se o něj vlastně přestal prát. Po olympijské účasti poprvé zatoužil v roce 1993. Byl ještě teenager, pořadatelství olympijských her pro rok 2000 bylo právě přiklepnuto australskému městu Sydney a… Celý text

shorter
Recenze

Syrové vzpomínky otce běžeckého boomu

Maratonec Frank Shorter neměl charisma jako Steve Prefontaine, nebyl miláčkem davů jako Bill Rodgers, ale do dějin americké i světové atletiky se zapsal nezpochybnitelným způsobem. A také nepřímo ovlivnil životní styl milionů lidi na celém světě. Shorterovo olympijské vítězství v Mnichově 1972 totiž pomohlo nastartovat běžecký boom v USA, jehož vlna se pak přelila i na další kontinenty. Nejen o tom vypráví v nedávno vydané autobiografii My Marathon: Reflections on a Gold Medal Life. Při čtení knihy pochopíte, že titul „otec běžeckého boomu“ nenosí Shorter s nějakou zvláštní hrdostí. Spíše se mu brání. Ale pozor: pojmem běžecký boom tady… Celý text

turkyne
Sloupky

Turecký zázrak aneb Pomalé odumírání evropské atletiky

Možná jste si všimli, že minulý týden v Amsterdamu proběhlo mistrovství Evropy v atletice. Už podruhé v roce, kdy jsou zároveň na programu letní olympijské hry. Z toho důvodu byl šampionát opět posunut na začátek července, do smrtící mediální konkurence fotbalového EURO, Wimbledonu a Tour de France. Nic moc. Víc ovšem ME degradují jiné věci. Tou první je fakt, že v olympijském roce není pro atlety vrcholem sezony. Někteří ho záměrně vynechávají a raději se věnují tréninku, jiní ho berou především jako olympijský test. Trpí tím úroveň řady disciplín. Od roku 1934 až do 2010 se ME konalo uprostřed… Celý text

kucera1
Rozhovory

Česká atletika trpí fenoménem amatérského běhání

V dnešní době, kdy se většina vytrvalců honí za slávou na silnicích, David Kučera zůstává konzervativní. Jeho doménou jsou krosy a závody na dráze. Běhá sám a s trenérem spolupracuje pouze na dálku. Stejně patří k české špičce. Je z Liberce, studuje v Praze a poslední rok strávil v Mnichově. Na Erasmu ale chodil ze všech večírků brzo a odměnou mu byly nové osobní rekordy. Domů se vrátil triumfálně, když na nedávném mistrovství republiky v Táboře získal v závodě na 5000 metrů svůj první titul. Na tuzemskou atletiku má silný názor a nebojí se ho sdělit. Jaké byly tvoje běžecké… Celý text

comrades1
Závody

Comrades. Úžasný závod a zážitek na celý život

V závěrečné kapitole své knihy Můj dlouhý běh Daniel Orálek píše: „Mým snem číslo jedna pro nejbližší období je ale Comrades Marathon v jižní Africe.“ Po dvou letech si ho splnil. Přečtěte si v reportáži, jak se mu na nejstarším a nejmasovějším ultramaratonu světa vedlo i líbilo. Jsou ultramaratony, které mají tradici. Jsou ultramaratony, které mají atmosféru. No, a potom je tady Comrades, ultramaraton, který má v rodném listu rok 1921, kdy ho Vic Clapham založil na počest kamarádů z první světové války a jejich dlouhých pochodů. Od doby, kdy v prvním ročníku startovalo 34 běžců, se hodně, opravdu hodně… Celý text

FUSEKLE
Sloupky

Ponožky nad zlato

Už deset let běhám v jedněch ponožkách. Tedy ne ve stále stejném páru, to dá rozum. Ale ve stejné značce a stejném modelu. Kdysi jsem je dostal na zkoušku, skvěle mi padly a neměl jsem důvod pídit se po jiných. Odběhal jsem v nich odhadem tak 95 procent svých kilometrů. V zimě v nich není zima, v létě v nich není horko. Nedělají puchýře, drbou se až po dlouhé době, na noze pohodlně sedí. Už deset let stojí i vypadají pořád stejně. Ale značku sem psát nebudu: nejsem ambasador ani influencer, kupuji si je za své. K žádné části… Celý text

trio
Příběhy

Trio to Rio. Estonky si splní olympijský sen

Když na zimních olympijských hrách v Lake Placid v roce 1980 nastoupili v útoku čs. hokejového týmu bratři Marián, Peter a Anton Šťastní, byla to svým způsobem mezinárodní senzace. Letos diváci v Riu spatří ještě větší unikát: poprvé se na olympijské půdě představí trojčata. Navíc v jednom sportu a dokonce v jedné disciplíně. V maratonu. Dubnový maraton v Hamburku nebyl důležitý jenom pro Jiřího Homoláče, který se (neúspěšně) pokoušel o olympijský limit. Oči sportovních fanoušků z Estonska se upíraly k závodu žen, kde se třicetiletá Leila Luiková snažila zdolat čas 2:45. Ten by jí jednak zajistil nominaci do Rio… Celý text

Zpátky nahoru