Od maratonu k ultra. A zase zpátky?

z rubriky Závody autor:

Celé století platili maratonci za symbol vytrvalosti, vůle, odhodlanosti a mimořádného sportovního úsilí. V posledních pár letech ale tahle image zmizela. Nebo aspoň notně vybledla. Maraton to teď schytává ze všech stran. Zdola i shora. Půlmaraton mu sebral popularitu a ultra závody zase pověst jedinečného testu fyzických sil. Jak se to mohlo stát?

České běžecké prostředí je rozhodně zvláštní v jedné věci: maraton tady má stále silné postavení a asi jenom na prstech jedné ruky byste spočítali závody, kde si organizačně nevystačí sám, kde se koná současně s půlmaratonem. V zahraničí, na západ i na východ od nás, je to jinak. Spíše výjimečně se tam maraton běhá sólo.

Půlmaraton je hit

To by nebyla až tak zásadní změna. Postupem let ovšem došlo i k tomu, že maraton se stal jenom přívěskem k půlmaratonu. Pokud v zahraničních novinách objevíte titulek typu „Městem běželo 12 tisíc maratonců“, můžete si být téměř jistí, že maratonců byly tak tři tisícovky a zbytek tvořili půlmaratonci či účastníci štafet a nejrůznějších „fun“ běhů (ostatně hezky žonglovat s čísly umějí i v Ostravě). Na některých akcích je půlmaratonců třeba pětinásobek. Nová vlna zasáhla i tak tradiční maratonské město, jakým jsou Košice. Ne, ještě ten poměr není výrazný jako v Německu nebo Rakousku, ale letos už bylo účastníků poloviční trati o 121 procent víc než maratonců.

Důvody jsou zřejmé. Ten nejbanálnější zní: půlmaraton je o 21 kilometrů kratší. Ne že by běžet ho nadoraz nebyla dřina, ale maraton to zkrátka není. Půlku můžete bez problémů zaběhnout i z udržovacího tréninku nebo dokonce jenom na fyzickou kondici, věnujete-li se výrazně jinému sportu. Po půlce rychleji zregenerujete, tělo bude méně odrovnané a na start dalšího závodu se zřejmě odvážíte postavit dříve než po maratonu.

Půlmaraton znamená i poloviční respekt při vyplňování přihlášky. Tříhodinový limit na půlmaraton je ostatně milosrdnější než šestihodinový na maraton, byť prostá matematika bude tyto hodnoty posuzovala jako shodné. Když už jsem výše psal o Košicích: letos tam ženy tvořily jen 10,8 procenta maratonského pole, ale mezi půlmaratonci jich byla víc než čtvrtina. Další odpověď na otázku, proč je poloviční trať populárnější.

Na společných závodech se z maratonu stává jenom značka, která dobře zní v novinových titulcích, v televizních zprávách a v prezentacích pro sponzory. Ono magické slovo „marathon“. Ale pokud si lidé mají vybrat, vystačí si s poloviční výzvou.

Opačně jsou karty rozdané v pomyslném souboji maraton versus ultra. Jistě i ve svém okolí znáte spoustu běžců, pro které už maraton přestává být zajímavý a kteří se ohlížejí po delších tratích (a teď nemyslím dálkové pochody s připnutou módní nálepkou „ultra“, ale závody, kde se účastníci snaží běžet, dokud jim to okolnosti dovolí). Maraton pro ně přestává být výzvou a testem fyzických sil. „Maraton je v roce 2015 už mainstream,“ vystihl to v nedávném článku magazín Running Times.

Oprah efekt

Samozřejmě, je pořád stejně dlouhý a stejně těžký, ale ztratil mnohé z někdejší pověsti. Když jste možná před pěti a určitě před deseti roky řekli, že jste o víkendu uběhli maraton, byli jste trochu za podivíny, třeba jste se od okolí dočkali i malé porce uznání. Ale teď? Pokud to vyslovíte nahlas, způsobí to asi stejné haló, jako když prohodíte: „Letos jsme byli na dovolené v Chorvatsku.“

A to – věřte – má u nás maraton ještě pořád slušnou reputaci. Rozhodně ve srovnání s USA. Tam funguje fenomén, který již zmíněné Running Times nazvaly „Oprah efekt“. Pokud tuto osobu neznáte: je to nejslavnější televizní moderátorka, které na sebe upozornila i nekončícím bojem s váhou. Ale maraton uběhla. V roce 1994, a to ještě v řekněme slušném čase 4:29. Po ní přišel zástup modelek, hereček (ano, i Pamela Andersonová), šéfkuchařů (ano, i Gordon Ramsay), politiků (ano, i Al Gore)…

U nás se sice na závodech také objevují tzv. celebrity, jimž se obvykle dostává větší mediální pozornosti než vítězům nebo české špičce, ale většinou si troufnou pouze na štafetu. Maraton je pro ně, zdá se, ještě příliš velká dřina. Dokud ho neuběhnou Lucie Bílá s Markem Ebenem, máme za Amerikou stále dost velkou ztrátu. Nebo náskok? Záleží na úhlu pohledu.

„Oprah efekt“ v USA způsobil, že stále více běžců si říká, proč by měli poměřovat síly s maratonskou tratí, když ji zdolá kdejaká rosnička, lidé v maškarních kostýmech nebo v limitu doklopýtá do cíle i váš líný soused, který věru nevypadá jako sportovec.

A tak přecházejí na delší tratě. Což neznamená, že tohle je jediný důvod – roli hraje i fakt, že většina ultra se už běhá mimo silnici a v přírodě, na růstu popularity mají velký podíl charismatické osobnosti lídrů startovního pole (jistě si celosvětově i u nás dosadíte řadu jmen), kteří jsou přeci jen zajímavější a inspirativnější než anonymní Afričané ze silničních běhů. Rovněž tak ultra (a nejen v trailové podobě) zatím přitahovaly jiný typ běžců, s jinou krevní skupinou, panuje tam odlišná atmosféra, zřejmý je silný komunitní duch – jako na maratonech v jeho počátcích, dodávají pamětníci. Ne, do beskydských kopců asi nepojedete s úmyslem udělat dojem vystajlovaným běžeckým outfitem a nejnovějším iPhonem na paži.

Pětinásobný nárůst ultra

Komplexní údaje o počtech ultra závodů a zájmu o ně zatím nejsou k dispozici, ale stačí se podívat opět do USA, kde jsou asi trochu dál. Od roku 2003 se tam počet účastníků stomílových závodů zvýšil pětinásobně. Western States běželo v prvním ročníku (1977) čtrnáct odvážlivců a druhý rok jich bylo 63, loni už se do loterie o místo na startu přihlásilo 2566 zájemců.

Running Times má jasno: „Sto mil se stalo novým maratonem“. Pochopitelně, nejsou to zatím ještě ohromující čísla a ani celkově se nedají srovnávat například s počty účastníků maratonu v New Yorku nebo Londýně, ale trend je zřejmý. Na celém světě si loni mohlo 208 181 lidí různé výkonnostní úrovně říct, že jsou ultramaratonci.

Napsat, že ultra láká i elitní maratonce, by bylo asi poněkud přehnané, ale dalším zajímavým faktem je, že letošní Western States s přehledem vyhrála Magdalena Bouletová, což je účastnice olympiády v Pekingu a maratonkyně s osobním rekordem 2:26. A to stomílovku běžela poprvé. Uvidíme, jestli v dalších letech najde následovnice a následovníky z „velké“ atletiky. A zda tahle jména ultra boom ještě posílí.

Ti, kdo delší než dlouhé závody běhají už nějaký ten rok, ale nebývají nejnovějšími trendy nadšeni. Ultra se opravdu stává podobnou značkou jako před lety maraton, přibývá běžců, kteří si jen chtějí odškrtnout další položku na to-do listu. A skokově roste zájem o účast na závodech, jejichž kapacita je ve srovnání se silničními akcemi výrazně omezena (bohužel? bohudík?). „Je úžasné sledovat, kolik lidí objevuje krásu ultra trailu. Ale hrozí, že tenhle nárůst zničí opravdové hodnoty ultra trailu a ducha pobytu v horách,“ popsala průvodní jevy módní vlny Anna Frostová, zkušená novozélandská skyrunnerka.

Možná jsou to jen plané obavy, kdo ví. Ultra nikdy nebude pro největší sponzory tolik atraktivní jako velké městské běhy, televizní stanice sotva někdy bude zajímat přenos z patnáctihodinového závodu v těžce přístupné krajině. Rostoucí zájem o nejdelší tratě má zkrátka svoje limity, nejen kapacitní.

Na druhé straně letos v létě se ultra trail oficiálně uchýlil pod křídla IAAF. Vedení „velké“ atletiky vedle rostoucího počtu účastníků zřejmě zaujal i obchodní potenciál populárního odvětví, kde závody zejména v horách nemůžete (ani nesmíte) běžet jenom v trenkách a tílku. Větší výbava závodníků znamená i větší obraty firem, že ano. Sebastian Coe a spol. umějí dobře počítat nejen vteřiny.

Třeba je tohle všechno i šance pro maraton. Že za pár let bude zase tím, čím byl kdysi.

Foto: Fotolia.com


Na provoz Dlouhého běhu můžete
přispět ZDE.

7 Comments

  1. Přání otcem myšlenky 😉
    Navíc autor článku už bodoval v UltraCupu, takže o jeho běžecké budoucnosti je jasno 😉

  2. Vis Lubosi, kdysi jsem si v sobe sam resil to dilemma.. Jestli chci a beham maraton(y) proto, ze je popularni.. nebo ze patri mezi tzv. „positional goods“..:). Cesky snad statusove statky.. Myslim, ze prvni to asi z bezcu nazval Lucky boy:).. [viz tez http://www.bezvabeh.cz/clanek/353-je-beh-snobska-zalezitost%5D. To je mozna i otazka a navrh na dalsi clanek:). Z toho vyplyva i braneni se tech, kteri to ubehli prilivu dalsich, atd.
    Pak jsem si tu samou otazku polozil i u ultra..:)..
    A v obou pripadech jsem si odpovedel, ze ne..
    Chapu, ze to asi ne vsichni takhle chapou, ale i prirozeny vyvoj tam hraje roli.. Ono ve finale „nejak“ zdolat ultra.. je mozna i vyrazne jednodussi nez dobre ubehnout 10k..
    Ale my nadseni se tim netrapime.. Pochopitelne zkusime posunout tu 10 vic pod 40min, drzet ten 1/2M nedaleko 1.5h.. atd.. a radovat se z te vysokohorske turistiky:). Vsak uz i ty Brute jsi na Brdske stezce prekrocil Rubikon a ted uz bude jen dal..:)
    Vsemu zdar! Hezky clanek.. Hezky portal! 12:)

  3. Hm. Ja sám by som si rád zabehol nejaký kratší ultramaraton, ale dal som si podmienku, že ultra pobežím až keď dám M pod 3:00 – pričom doteraz som ešte nebežal ani žiadny M :). Všeobecne na krosoch ma baví to, že nemusím kontrolovať na hodinkách, či držím to správne tempo, nakoľko vzhľadom k členitému terénu je to nemožné. Podobne ako píše Honzade – radšej 20-30 km kros, ako rovinatú 10tku 🙂

  4. Ultra jsme začali běhat z jistého důvodu. Bylo to z mé lenosti, kdy jsem měl 25 kilo nadváhy a nic se sebou nedělal. Začal jsem více jezdit na kole, přišly 24 hodinové závody na nich. Jenže i ten servis a ty věci okolo lezly hodně do peněz a jelikož jsem nikdy neběhal, začal jsem. V té době jsme již jako turisté chodili Špacír, 100 km po Valašsku. Problém byl ujít sotva 30 kiláků, ale věřil jsem v to, že se časem začne kondice a mysl zlepšovat. A stalo se, Špacír jsme postupně začali „běhat“. K „ultra“ jsme totiž dospěli dříve, než se to celé v Čechii začalo nazývat ultra a byla sranda sledovat obrovský boom a nárůst počtu běžců a hlavně závodů. Ultra je prostě móda doby, nekteří z nás ji nosí po mnoho let, je životním stylem. Jiným, po tom co zjistí o čem ultra je, se obnosí jako sedřené Levisky.

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru