Když k uběhnutí maratonu potřebujete 80 tisíc kroků

z rubriky Příběhy autor:

Diastrofický dwarfismus je porucha vývoje chrupavky a kostí, která vede k výrazně nižšímu vzrůstu s krátkými končetinami a deformitám páteře, rukou, nohou, kloubů. A přesto neznamená, že by s ní váš život měl být méněcenný. Že byste neměli kráčet za svými sny. Jako to dokázal kanadský středoškolský profesor John Young, který je jedním ze čtyř známých lidí trpícím tímto onemocněním, jenž dokončil maraton. A ne jeden, nýbrž deset. Dokonce i Boston a New York.

„Když jsem byl mladší, hodně lidí mi pořád říkalo: Tohle nemůžeš, na to jsi moc malý. Tohle nemůžeš, na to jsi moc krátký. Dneska už je neposlouchám,“ říká 52letý Young v rozhovoru pro list Toronto Star.

Měří pouhých 130 centimetrů, přesto má za sebou zmíněných deset maratonů a asi 50 triatlonů včetně Ironmana. Teď si dal další cíl: uběhnout dvanáct maratonů za dvanáct měsíců.

A to mu kdysi lékaři říkali, že pokud je pro něj nějaký pohyb škodlivý, je to běhání. „Neběhej, uškodí to tvým zádům,“ slyšel pořád dokola. Ale poslouchal je jenom na začátku.

Když začal vážit 90 kilo, což při jeho malému vzrůstu je už nebezpečná úroveň obéznosti, rozhodl se, že bude sportovat. Začal s plaváním a jízdou na kole, ale běhání se nejdřív bál. Po čase však neodolal a překvapeně zjistil, že čím víc běhá, tím menší bolest zad cítí. A tady se vydal na cestu, která končí maratony.

Není to žádný rychlík, samozřejmě. Maraton je náročný pro každého adepta, ale pro lidi trpící dwarfismem je těžký násobně víc. Zatímco průměrný hobík potřebuje ke zdolání královské trati cca 35 tisíc kroků, Young jich musí udělat 80 tisíc. Obvykle na trati devět minut běží a minutu jde.

Jeho osobák má hodnotu 5:30. Ale tenhle údaj je na celém příběhu ta nejméně zajímavá věc. Young je inspirací a vzorem nejen pro své blízké, ale i pro lidi se stejným onemocněním. Denně dostává maily od spousty lidí z Kanady a USA s díky za to, jakou jim dodává kuráž a naději.

„Nevím, jak dlouho budu běhat. Ale budu běhat, dokud budu moct,“ říká a vy tušíte, že to není fráze, jakou si běžci píší do tréninkových deníků a na sociální sítě.

Štítky:

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru