Grete Waitzová: na začátku byla Praha

z rubriky Příběhy autor:

Ženský maraton ztratil v úterý osobnost, který pro něj znamenala to samé, co Martina Navrátilová pro tenis. Norská běžkyně Grete Waitzová (57 let) kdysi rekreační disciplínu posunula do sfér vrcholového sportu. Byla jeho první a největší hvězdou.

Na začátku kariéry slavné maratonkyně Grete Waitzové byla Praha. V roce 1978 se tady konalo atletické mistrovství Evropy a norská běžkyně získala bronz na 3000 m a páté místo na poloviční trati. I když v přípravě tvrdě makala, pochopila, že jako nadšená amatérka nebude nikdy na dráze moci soupeřit s nadopovanými profesionálkami z východní Evropy.

Norská média její výsledky interpretovala jako zklamání. „Vstávám denně v pět ráno, abych stihla dva tréninky, pracuji na plný úvazek jako učitelka – a oni o mně napíší, že jsem zklamala?“ rozčilovala se Waitzová. I když jí bylo teprve pětadvacet, chtěla dát atletice sbohem.

Naštěstí tehdy dostala letenku a nabídku od Freda Lebowa, organizátora maratonu v New Yorku, aby si tam na konci sezony přijela spravit náladu.

„Ne, absolutně ne. Nikdy,“ byla její první reakce. Do té doby neběžela v kuse více než 20 kilometrů a maraton jí připadal jako hodně vzdálený svět. Manžel ji však přemluvil, aby si udělali hezký výlet do Ameriky.

Waitzová premiérový maraton vyhrála. Navíc neskutečným rozdílem. Druhou v pořadí za sebou nechala o devět minut a světový rekord vylepšila na 2:32:20, o víc než dvě minuty.

Odměna? Dvacet dolarů. Zaplatila za ně taxík na letiště, kam spěchala hned po závodě. V pondělí přeci musela zase do školy.

Ještě několik let dávala přednost dráze a krosu (stala se mj. pětinásobnou světovou šampionkou v krosu a šestkrát vyhrála tehdy prestižní Běh Rudého práva v Praze), neboť maraton nebyl v programu olympiády ani ME – a první mistrovství světa se konalo až v roce 1983. I to ostatně vyhrála.

V New Yorku dominovala celkem devětkrát, což je výkon, který zřejmě nikdo nepřekoná. Uniklo jí pouze olympijské zlato, v Los Angeles 1984 doběhla kvůli problémům se zády druhá. „Až druhá,“ jak napsaly norské noviny.

Ve své zemi je považovaná za jednu z největších postav sportovní historie. Před pár roky jí u stadionu Bislett v Oslo postavili sochu. S kariérou se rozloučila v roce 1990, ale Newyorský maraton si ještě naposledy zaběhla o dva roky později. Doprovázela na trati organizátora Lebowa, který slavil šedesátiny. Cílem proběhli za pět a půl hodiny. Waitzová ho držela za ruku a měla oči plné slz. Věděla, že Lebow umírá na rakovinu a že už si s ním nikdy nezaběhá.

V úterý, po šestiletém boji, podlehla stejné nemoci i ona.

Článek vyšel 21. dubna 2011 v deníku Sport

Štítky:

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru