Eliud Kipchoge: největší z největších?

z rubriky Příběhy autor:

Zvládnete stovku za 17,20? Pokud ano, určitě se u toho docela zadýcháte. Teď si představte, že byste ji měli zaběhnout 420krát za sebou, bez přerušení. To je totiž tempo a úsilí, které musel v neděli vynaložit Eliud Kipchoge (33 let) na zaběhnutí světového rekordu v maratonu. Aktuálně má hodnotu 2:01:39 a kdo ví, jestli se v nejbližších letech jeho hodnota posune. A jestli je výhledově schopen ho posunout někdo jiný než on sám.

Byl to úžasný závod. Kdo ho neviděl, může litovat. Paradoxní je i to, že se vlastně konal o dva týdny dřív, než měl. Berlínský maraton se totiž pravidelně běhá poslední zářijovou neděli, ale jelikož za rok se mají v centru města konat velkolepé oslavy třiceti let od sjednocení Německa, musí se začít se stavebními pracemi a opravami už letos, co nejdřív. Proto se organizátoři s radnicí domluvili na posunutí závodu na 16. září.

Kipchoge běžel Berlínský maraton průměrným tempem 2:53 – a to od 25. kilometru se už nemohl spoléhat na pomoc vodičů. Na metě půlmaratonu byl za 1:01:06, což znamená, že druhou polovinu zvládl za 1:00:33. Pro srovnání: na jarním půlmaratonu v Berlíně, jehož trať je podobná té maratonské a neschází se tam rozhodně špatná konkurence, by časem z druhé poloviny maratonu bral třetí místo!

Světový rekord vylepšil o 1,07 %, to je zhruba způsob, jakým zažité mety bořil sprinter Usain Bolt v letech 2008 a 2011. Však oba jsou si podobní i tím, že jsou či byli prakticky neporazitelní.

Kipchoge zatím běžel jedenáct maratonů, z nichž deset vyhrál a pouze jednou byl druhý (v Berlíně 2013). Uspěl v tvrdé konkurenci na olympijských hrách i dubnovém Londýně (trojnásobný vítěz), stejně jako na superrychlé trati v Berlíně (rovněž trojnásobný vítěz), kde je závod orchestrován spíš jako časovka pro elitního vytrvalce než jako souboj extra vyrovnané skupiny. Pouze dvakrát zaběhl horší čas než 2:05 – na zmíněné olympiádě v srpnovém horku dal 2:08:44 a při debutu v Rotterdamu mu stopky naměřily 2:05:30.

Tahle bilance nabízí otázku: je Eliud Kipchoge nejlepším maratoncem všech dob? Podle času bezpochyby. Ale fascinující je především jeho suverenita, která v historii nemá obdoby. Nebo zrovna závodí v éře, kdy konkurence není tak silná a vytrvalá? Těžko říct. Pravdou však je, že Kipchogeho nepotkalo vážnější zranění. To je věc, kterou mu například jeho vrstevník a velký soupeř Kenenisa Bekele může jenom závidět; problémy s kolenem předčasně ukončily kariéru někdejšího maratonského rekordmana Patricka Makaua (2:03:38).

Navíc Kipchoge dokázal vystihnout pravý čas, kdy z dráhy odejít na silnici.

I to je na jeho výkonech pozoruhodné. Když Wilson Kipsang vytvořil v roce 2013 světový rekord 2:03:23 a po něm Dennis Kimetto (2:02:57), debatovalo se o tom, že na takové úrovni budou mít šanci asi jenom silniční specialisté, jímž Kipsang, Kimetto i Makau byli. Jejich dráhařská minulost nestála za řeč, od relativně mladého věku se soustředili na tratě od 10 km po maraton. Kipchoge v posledních letech ukázal, že to nemusí být jediná cesta.

Byl skvělý dráhař. Mluví o tom jeho osobní rekordy (1500 m za 3:33, pětka za 12:46 a desítka za 26:49) i sbírka medailí. Mimo jiné je mistrem světa na pětce z roku 2003, kdy jako 18letý (!) ve finiši porazil Hichama El Guerrouje i Kenenisu Bekeleho, z olympiády má na stejné trati stříbro z Pekingu (za Bekelem) a bronz z Atén (za El Guerroujem a Bekelem).

Po přechodu na silnici byl okamžitě úspěšný. Hned první půlmaraton zaběhl za 59:25, premiérový maraton vyhrál s dvouminutovým náskokem. Neměl problémy s adaptací ani se změnou běžeckého stylu jako jiní. Rovnou se zařadil mezi úplnou špičku.

Ještě jednu věc má Kipchoge s Boltem společnou. Díky atletice vydělal spoustu peněz. Ne tolik jako jamajský sprinter, ale dost na komfortní život. Přesto velkou část roku tráví ve vysokohorském tréninkovém kempu, společně s dalšími keňskými vytrvalci. Má stejně skromné podmínky, stejně jako ostatní musí čistit záchody.

Asi i proto, že dobře zná hodnotu peněz. Ačkoli byl na střední škole velmi dobrý žák, rodina neměla na jeho studia. Proto se rozhodl, že prorazí běháním. Měl štěstí, že v šestnácti letech potkal Patricka Sanga, bývalého skvělého steeplera (2. na OH v Barceloně 1992 i na MS 1991 a 1992) a také člověka s rozhledem, absolventa univerzity v Texasu. Stal se Kipchogeho trenérem i mentorem.

O svém svěřenci tvrdí, že má úžasnou disciplínu i motivaci. Denně vstává v pět hodin, aby si ještě před snídaní stihl odběhnout první, lehkou tréninkovou fázi. V hlavě má všechno perfektně srovnané. „Mohl by se živit jako motivační řečník,“ dodává Bernd Lagat, další atletické eso.

Kipchoge je rovněž vášnivý čtenář. Hltá cokoli, od Aristotela přes sportovní životopisy až po knihy o osobním rozvoji. U všeho si dělá výpisky. Také tréninky a závody si zapisuje postaru do deníku. Už má patnáct hustě popsaných sešitů.

V neděli si jako první člověk na světě do nich mohl zapsat čísla 2:01:39.

Štítky:

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru