Ed Whitlock

Ed Whitlock. Rekordman, který netrénuje, ale prostě běhá

z rubriky Příběhy autor:

Jen málokdo je v boji s Časem úspěšný jako Ed Whitlock. Je držitelem víc pětadvaceti světových rekordů ve veteránských kategoriích a jeho výkony jsou dle věkových kalkulaček srovnatelné s časy největších šampionů. Naposledy loni v 85 letech zaběhl maraton v Torontu za 3:56.

O světových rekordech dam a pánů dříve narozených si můžete přečíst každou chvíli. Aniž bych je chtěl shazovat, některé jsou prostým oceněním toho, že se dotyčný dožil vysokého věku a stále je schopen se pohybovat bez cizí pomoci. Třeba na trati 100 metrů. Klobouk dolů, ale… Whitlockův maraton za 3:56 by dal zabrat i mnohým o půlstoletí mladším frekventantům kursů kondičního běhu.

Kanadský fenomén se narodil v Anglii a platil za nadějného atleta. Jako teenager porazil i pozdějšího světového rekordmana Gordona Pirieho. Jeho vzorem byl však jiný šampion, český velikán Emil Zátopek. Při olympijských hrách v Londýně sledoval na tribuně jeho vítězství na 10 000 metrů. „Byl to fantastický zážitek, hodně mě to ovlivnilo,“ vzpomíná na rok 1948.

Po studiích našel práci v Kanadě a odstěhoval se tam. K tomu přišlo trápení s achilovkou, tudíž byl s vrcholovou atletikou konec. Vrátil se k ní až v 70. letech a slavil úspěchy v nižších veteránských kategoriích. Byl třeba třetí na MS na 800 m, když těsně před padesátými narozeninami dokázal stlačit čas pod dvě minuty.

Jenže potom dal zase běhání sbohem, tentokrát se pauza natáhla skoro na dvacet let. Ale o to úžasnější byl návrat. „Kdybych sportoval pořád, bez přestávky, dneska už bych možná neběhal,“ přiznává.

Maraton za tři hodiny, to je meta snad všech ambiciózních amatérských běžců. Whitlock ji s velkou rezervou (2:52:47) pokořil v roce 2000, kdy mu bylo 69 let. Stal se nejstarším atletem, jemuž se to povedlo. Svůj výkon několikrát vylepšil, ještě v 74 letech jeho cílový čas začínal dvojkou. „Měl by trochu zpomalit a brát ohled na nás později narozené,“ vtipkoval po jednom závodě o šestnáct let mladší Bill Rodgers, jinak čtyřnásobný vítěz Bostonu.

Kanaďan je sportovní svéráz. Bez obalu přiznává, že neběhá pro zdraví, mír, charitu ani z jiných ušlechtilých pohnutek. „Závodím pro své ego, chci překonávat rekordy. Nikdy jsem neběžel v Bostonu, protože tamní trať není certifikovaná pro uznávání rekordů,“ říká.

Neláme si hlavu ani se správným tréninkem nebo životosprávou „Vlastně netrénuji, jen si občas chodím zaběhat,“ dodává. A jeho jídelníček? „Nejsem vegetarián, ale maso nejím moc často. Jinak si dám, na co mám chuť. Při běhu nepiju, ani když je vedro. Piv si dám tak deset za rok, zato víno mám docela rád.“

Nepotrpí si ani na moderní boty, běhá ve dvacet let starých maratonkách značky Brooks.

Tréninkové dávky plní na hřbitově v Miltonu, na půlkilometrovém okruhu mezi náhrobky. „Je tady klid,“ libuje si. Dříve běhával tři hodiny v kuse. Tempem, na jaké měl zrovna síly a náladu. Teď trénuje až odpoledne, kdy jsou už těžce zkoušená kolena rozhýbaná. „Při běhu skoro nic necítím. Bolest se ozývá až později, když jdu třeba do schodů,“ říká.

Whitlock rád vzpomíná na staré dobré časy v Anglii. Na doby, kdy ve sportu nebylo tolik peněz a výkony se nebraly příliš vážně.

„A představte si, dneska i já dostávám peníze za to, že startuji a vyhraji,“ diví se. „Větší problém mám ovšem s tím, když mi nabízejí peníze za motivační projevy. Nesnáším to. Rád s lidmi mluvím, ale za pět minut už nevím, jak se jmenují nebo o čem jsme se bavili. Taky netuším, co odpovědět lidem, kteří za mnou přijdou a řeknou mi, že je motivuji. Co je to za blbost? Jak můžu někoho inspirovat? Vždyť si nejsem jistý ani tím, jestli to, co dělám, je dobré pro mě.“

Jenže svými výkony opravdu motivuje spoustu běžců na celém světě, tomu se neubrání. Na druhé straně: pokud si myslíte, že byste v jeho věku mohli být stejně čiperní, asi vás Whitlock zklame. „Moje současné výkony jsou z 80-90 procent záležitostí genů. Díky nim jsem vydržel tak dlouho běhat a překonat všechna zranění,“ tvrdí běžec, jehož otec se dožil 82 a matka 95 let.

V březnu oslaví 86. narozeniny a nabízejí se další milníky, které by mohl překonat. „Dát v 90 letech maraton pod čtyři hodiny by bylo skvělé. Ale hodně těžké. Za ideálních podmínek a s dostatečným tréninkem je šance tak 1-2 procenta. Navíc je to daleko. Soustředím se na jiné cíle,“ říká.

UPDATE: Ed Whitlock už žádný skvělý výkon nepřidá. Týden po svých 86. narozeninách v Torontu zemřel na rakovinu prostaty.

Foto: Canada Running Series

Štítky:

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru