Berlín. Z lesa až ke světové maratonské slávě

z rubriky Závody autor:

Opravdový čas podzimních maratonů přichází až v říjnu. Po ránu bývá chladněji, teplota se obvykle nešplhá moc přes dvacítku. Přesto jeden z nejvýznamnějších podzimních maratonů se koná už v září. Poslední neděli v měsíci, stejně jako Běchovice. Ano, mám na mysli Berlín.

První ročník se tedy běžel ještě v říjnu, ale tohle datum patřilo k výjimkám historie závodu, jež začala v roce 1974. Začátky byly skromné. V Evropě se ještě moc maratonů neběhalo, i Londýnu nebo Amsterdamu pár let k narození chybělo. Start byl u Mommsenstadionu a běželo se převážně lesem Grunewald, až k Wannsee. Odvahu zkusit první maraton v Berlíně mělo 286 adeptů, do cíle jich dorazilo 244. Časy vítězů nejsou nijak mimořádné ani na tehdejší poměry: 2:44 a 3:22.

Na městské bulváry se maraton dostal až v roce 1981. Organizátoři však museli pořádně zabojovat. Policisté nechtěli o takové šílenosti ani slyšet. Silnice přeci patří autům, ne sportovcům. Nakonec se podařilo maraton dostat do ulic díky podpoře amerických vojáků – Berlín byl oficiálně stále okupovaným městem, rozděleným mezi čtyři mocnosti.

Rostoucí maraton lákal stále lepší běžce, mezi vítězi z počátku 80. let najdeme i dvojnásobného olympijského medailistu Karla Lismonta z Belgie.

Ale pořád je řeč pouze o západní části rozděleného města. Trasa závodu byla limitována rozmístěním tzv. Berlínské zdi. Ve chvíli, kdy na podzim 1989 padla, začali organizátoři usilovat, aby se další ročník konal už po celém městě a probíhalo se Braniborskou bránou. Ani tohle nebylo jednoduché. Sjednocující se Německo mělo jiné problémy než symbol v podobě jednoho běžeckého závodu.

Pořadatelé však využili podpory médií, sehnali všechna razítka a důležitá povolení a 30. září 1990 se poprvé běželo centrem, po obou stranách stále ještě papírově rozděleného města. Bylo to tři dny před sjednocením země, tak závod provázely neuvěřitelné emoce. Spousta běžců Braniborskou bránou probíhala se slzami v očích. Byl to ostatně první městský maraton, který živě vysílala německá televize. Kapacita startovního pole čítající 25 tisíc lidí byla s předstihem naplněna.

Tehdy vyhrál australský šampion Steve Moneghetti a jako první se v Berlíně dostal pod 2:10 (přesněji 2:08:16). Dneska takový výkon obvykle nestačí na TOP 5.

Z berlínského maratonu se stalo rodiště světových rekordů. Dosud jich padlo sedm v mužské kategorii (z 2:06:05 až k 2:02:57) a dva v ženské. Důvod? Berlín je placka, převýšení nestojí vůbec za řeč. Ve srovnání s jinými maratony není trať tolik členitá, mnohé pasáže závodu se běží po dlouhých, širokých ulicích. Navíc na konci září bývá příznivé počasí, vítr v berlínské zástavbě má minimální šanci.

Když jsem běžel Berlín poprvé v roce 2005, dokončilo ho přes 30 tisíc maratonců. Atmosféra na trati byla úžasná a nezapomenutelná. V ulicích snad milion lidí. Bylo navíc týden po parlamentních volbách, takže odevšad se na nás dívali Schröder s Merkelovou.

Ale možná nejvíc mě nadchlo expo. Zatímco v Praze tehdy byl pouze stan na Václaváku, kam jste si přišli pro číslo, sebrali pár prospektů a podívali se na nejnovější kolekci adidasek, tady na vás čekaly desítky stánků všech možných značek a všeho možného zaměření.

Třeba v jednom předpovídali naše výkony. Nahlásili jsme aktuální osobáky na 10 km a půlmaraton, zvážili nás, změřili podkožní tuk, zadali čísla do computeru a po chvíli vyřkli ortel: „Máte na to zaběhnout zítra 2:59-3:02. Ale kdybyste shodil ještě tři kila, mohl byste dát 2:53.“ A to jsem vážil nejmíň od maturity! Nakonec to bylo za 3:05 a nějaké drobné. Ale to už je jiný příběh.

V roce 2005 se číslo dalo sehnat i měsíc před startem. Tuším, že za 90 EUR, v květnu to bylo ještě za padesátku. Dneska je zájem o místo mnohem vyšší – to jen, abyste si nemysleli, že běžecký boom se týká jenom Česka. O startovní číslo musíte bojovat v loterii, s téměř ročním předstihem, nebo musíte mít maraton pod 2:45, resp. 3:00 (pokud vám je méně než 45 let). A už ho rozhodně nepořídíte za padesátku.

Zvláštní je, že dubnový půlmaraton, který má stejného organizátora a běží se na podobné trati, zdaleka takový zájem nevzbuzuje.

Pokud vás závodění za hranicemi láká a baví, s přihláškou do loterie neváhejte. Berlínský maraton za těch 108 EUR stojí. Není to daleko a získáte zážitek na celý život.

Tlačenice o startovné pro ročník 2017 začíná letos 17. října.


Na provoz Dlouhého běhu můžete
přispět ZDE.

Štítky:

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru