Zázračná míle. Jak před 65 roky padla “hranici lidských možností”

z rubriky Historie autor:

Dobytí Severního a Jižního pólu, zdolání Mt. Everestu a zaběhnutí míle pod čtyři minuty. Tak si v počátcích minulého století lidé představovali hranice lidských možností. Je možná zvláštní, že jako poslední padla ona magická meta na tradiční trase dlouhé 1609 metrů. Před 65 roky, 6. května 1954, se to povedlo britskému atletovi Rogeru Bannisterovi. Byla to událost prvotřídního významu a málokterému individuálnímu sportovnímu výkonu se od té doby dostalo takové publicity.

Sport sice už ve starověku úspěšně pěstovali Řekové, ostatně zůstalo nám po nich dědictví olympijských her, ale jeho moderní tvář mu v 19. století vtiskli Britové. Vymysleli pravidla fotbalu i tenisu (proto se penalta kope ze vzdálenosti 11 yardů a kurt má rozměry 78×36 stop), zpopularizovali veslování, ragby, dostihy, box – a také atletiku. Její nejslavnější disciplínou té doby byl závod na jednu míli neboli 1760 yardů (1609 metrů).

Nejprve se běhala po silnici, v centru měst, a na závody se sázelo podobně, jako se dnes sází na koně. Později se přesunula na atletické dráhy, které začaly vznikat okolo rostoucích fotbalových a kriketových hřišť. S rozvojem přesného měření času se začaly i evidovat a překonávat rekordy. První výkon pyšnící se nálepkou „nejrychlejší na světě“ pochází z roku 1855 a měl hodnotu 4:28.

Krása míle byla v její jednoduchosti. Čtyři okruhy na stadionu a právě akorát tak dostatek času na sledování průběhu závodu. Nebyl to několikavteřinový úprk jako při sprintech, ani se diváci nenudili jako později při vytrvaleckém kroužení po ovále. Byla to disciplína, kde se ideálně doplňovaly rychlost a vytrvalost.

Přesto všechny závody na prvních olympijských hrách v roce 1896 byly usazeny v metrickém systému. Britská a americká diplomacie neuspěly, a tak se vrcholem středních tratí stal běh na 1500 metrů. Ani později nedokázaly pro míli získat podobné výsadní postavení, jakému se těší maraton.

Ale to neznamená, že by popularita míle uvadala. Naopak rostla, i za hranicemi někdejšího britského impéria.

Už od 30. let, kdy byl pokořen čas 4:10, se začalo řešit, zda je v lidských silách zaběhnout míli pod čtyři minuty. Čtyři kolečka na dráze, každé pod minutu. Nejen sportovcům či fanouškům, ale i vědcům se to zdálo jako čirá utopie. „Vrcholem lidských možností je čas 4:01,6,“ vypočítal jeden z expertů.

Zbytek příběhu si přečtěte ZDE.

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*