Začíná sezona nočních maratonců

z rubriky Závody autor:

Už dlouho tvrdím, že maraton je spíš zimní než letní sport. Kdybych si měl vybrat, jestli ho běžet v pěti stupních Celsia nebo v pětadvaceti, bez váhání bych volil první možnost. Naštěstí maratony v létě neběhám, a pokud jsem při nich zažil teploty nad dvacítkou, tak až ke konci závodu, protože vždycky – ať už na jaře, či na podzim – jsem startoval v 9 nebo 10 hodin.

Profesionální sportovci mají v tomhle omezené možnosti. Tři z nejdůležitějších akcí, tedy olympijské hry, mistrovství světa a u nás také mistrovství Evropy, se obvykle konají v létě. V červenci a srpnu. Většině atletů to vyhovuje, maratoncům a chodcům nikoli. Ti na nějaké světové rekordy mohou předem zapomenout. Celkem pravidelně bývá horko, zvláště v zemích položených blízko subtropickému pásu, a proto se pořadatelé snaží aspoň čas startu volit tak, aby klimatické podmínky závodu byly pro běžce co nejkomfortnější.

Ovšem od doby, kdy do programu promlouvají zájmy televizních společností, to není tak jednoduché. Například při mistrovství Evropy ve Splitu v roce 1990 se startovalo v pět hodin odpoledne, aby do cíle na stadion závodníci dobíhali v „prime timu“, tedy mezi sedmou a osmou hodinou večerní, kdy jsou plné tribuny a před televizními obrazovkami nejvíc diváků. Kdo jste byli v Chorvatsku na přelomu srpna a září, víte, že v pět odpoledne je sice příjemněji než v čase oběda, ale příjemně nikoli. Tedy ne příjemně pro víc než dvouhodinový, intenzivní běh. Výsledkem bylo, že tak skvělí vytrvalci, jako byli Gelindo Bordin a Rosa Motaová, vyhráli v časech na své poměry průměrných – 2:14, resp. 2:31. Pod 2:20 se dostalo pouze deset mužů (včetně Karla Davida) a pod 2:40 deset žen.

V letech relativně nedávných se víc začal prosazovat ranní start. Například na olympijských hrách v Pekingu 2008 se startovalo v 7.30. I tak bylo na startu 23 stupňů ve stínu a teplé srpnové počasí způsobilo (vedle agresivního závodnického stylu vítěze Sammyho Wanjirua), že pouze jediný muž zaběhl negative split! V roce 1996 v Atlantě padl startovní výstřel už v 7.05.

I za rok v Tokiu bude maraton disciplínou ranních ptáčat. Nejdřív se z původně plánovaných 7.30 mužský i ženský závod přesunul na 7.00, podle posledních zpráv by měl start být už v šest ráno. Organizátoři navrhovali i 5.30, ale to bylo zamítnuto. Jednak by z toho neměly moc velkou radost asijské televizní stanice, jednak by diváci měli problém se tak brzy ráno dostat k trati. A důvod změny startu? Horké japonské léto, neboť loni na přelomu července a srpna tam nejvyšší denní teploty dosahovaly 37 až 40 stupňů.

Pokud si běžci v Tokiu budou nařizovat budík zhruba na třetí hodinu ranní, tak na letošním mistrovství světa spát vůbec nepůjdou. Z důvodů, které není třeba rozebírat, se šampionát koná v Kataru. Koncem září a začátkem října, aby se atleti vyhnuli největším horkům. Proto bude sezona pro ně vrcholit zhruba o šest týdnů později, než bývá obvyklé.

Z toho si maratonci zase tak velkou hlavu dělat nemusejí. Jsou zvyklí podávat nejlepší výkony na podzim, třeba New York se běhává až v listopadu. Větším problémem – nejen pro ně – bude, že kvůli očekávanému teplu se zrušil tradiční dopolední program a všechny kvalifikace i finále se budou konat odpoledne a večer.

Jasně, sprinteři jsou ze Diamantové ligy i dalších velkých mítinků zvyklí na pozdější start, proto je finále stovky ve 22.10 asi nezaskočí. O dost hůř na tom budou desetibojaři. Místo tradičních dvanácti hodin budou muset své disciplíny zvládnout během sedmi hodin (první den) a osmi hodin (druhý den) – začíná se až v 16.30, končit se bude po půlnoci. Ano, ke startu zničující patnáctistovky se postaví v 0.25…

A maratonci? Ženy i muži uslyší startovní výstřel ve 23.59! V historii této disciplíny to bude naprosto bezprecedentní záležitost.

Už teď musejí závodníci přemýšlet o tom, jak tréninkovou rutinu v sezoně přizpůsobit takovému časovému rozvrhu. Marná sláva, lidské tělo není naprogramováno, aby to nejlepší ze sebe vydávalo uprostřed noci. V případě nominovaných vytrvalců ho bude potřeba dočasně přeprogramovat a velkou porci tréninků odběhat pozdě večer nebo na začátku noci. Tedy dělat věc, které jde proti klasické přípravě běžců. Protože obvyklé jsou ranní a odpolední tréninkové fáze – a potom brzy na kutě.

Zajímat mě budou dvě věci. Jaké budou časy vítězů? Budou se blížit výše zmíněným výkonům Bordina a Motaové z doby před téměř třiceti roky? A kdo vůbec do Kataru dorazí? A kdo raději dá přednost rychlým podzimním maratonům v Berlíně, Chicagu, Torontu, Amsterdamu nebo Frankfurtu, kde zabojuje o olympijské limity pro Tokio?

Každopádně aspoň jedna pozitivní věc. Doběh katarského maratonu bude trochu ve stylu retro a nám, nepamětníkům, přiblíží olympijský závod z roku 1960, který také vrcholil za tmy, byť tedy na začátku večera. Však si na YouTube najděte záběry z doběhu, kdy římské ulice lemovaly zapálené louče a vítězného Abebe Bikilu už fotografové snímali s nachystanými blesky.

Pravda, místo loučí teď budou v akci nedaleké elektrárny.

Štítky:

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru