Užívat si? Nebo závodit?

28 přečtení
8 minut čtení

Ne, teď nebude řeč o hobících, kteří k soutěžení na trati a překonávání osobních rekordů mají poněkud vlažný vztah. Je to téma ošoupané víc než maratonky po tisícovce kilometrů. Řeč bude o vrcholových běžcích, kteří roky poctivě trénují, makají na sobě způsobem, který si my ostatní dokážeme představit jenom přibližně, aby se potom, na konci svého snažení, podobali právě oněm bezstarostným hobíkům.

Při nedělním maratonu žen na olympijských hrách v Riu se něco podobného stalo německým dvojčatům Anně a Lise Hahnerovým, která doběhla na 81. a 82. místě, v čase 2:45 a ruku v ruce. Doma se za to stali terčem kritiky. Od jiných atletů (například Sabiny Mockenhauptové) i od svazových funkcionářů. „Byl to olympijský maraton, ne rodinný běh!“ zaznělo.

Není divu. Tohle není případ etiopských lyžařů, guinejských plavců a palestinských sprinterů, kteří se jedou na Hry opravdu jenom symbolicky zúčastnit. Zapíchnout vlaječku. Připomenout se světu. Anna a Lisa patří k evropské maratonské špičce, ostatně nejlépe to vyjadřují osobáky 2:26:44 a 2:28:39. Přesto olympijský maraton dokončily manifestačně, 21 minut za vítězkou a daleko za svými nejlepšími výkony.

Těžko říct, zda to tak plánovaly předem, nebo jestli turistické gesto vyplynulo z průběhu závodu (v polovině je dělilo půl minuty a 26 příček, na 40. kilometru už běžely za sebou). Ale funkcionáři mají pochopitelné podezření, že dvojčata neletěla do Ria vyždímat ze sebe maximum a co nejlépe reprezentovat svoji zemi, nýbrž si udělat globální reklamu. PR show za svazové peníze. Čemuž nasvědčovaly i jejich hlavní aktivity před závodem; rozhovory, focení, prezentace v obchodě Adidasu.

Nemusíte být velký konspirační teoretik, aby vás napadlo i to, že čas 2:45 (na jejich poměry – s mírnou nadsázkou řečeno – tréninkový běh) jim dává slušnou naději ukázat se ještě na podzim na sledovaných a dobře placených domácích maratonech v Berlíně či Frankfurtu.

Každopádně přitáhnout pozornost se jim tímto gestem podařilo. V německých médiích si téměř nepřečtete o jejich úspěšnější krajance Anje Scherlové (44. místo), zato dvojčat je po závodech všude plno. Psalo a mluvilo se o nich taky v zahraničí. Show by reprezentační kolegyni ukradla i v případě, že ta by doběhla pátá, šestá.

Je možné jejich přístup kritizovat, je možné jej karikovat, je možné kroutit nevěřícně hlavou. Ale takový je, marná sláva, dnešní vrcholový sport. Beckhamizace zasáhla téměř všechny disciplíny. Samozřejmě, pořád je ještě podstatné, jak dotyční dokáží běhat, skákat, plavat nebo kopat do míče. Ale stejně tak důležité je, jak se umějí veřejně prezentovat. A je jedno čím. Účesem, tetováním, oblékáním, siláckými výroky, fotkami na Instagramu. Bere se všechno.

Sportovci už nejsou jenom těmi, kdo fanouškům předvádějí výkony. Jsou i svými vlastními marketingovými manažery. Vyprávějí svůj příběh, budují svoji značku.

Tržní hodnota a sláva Usaina Bolta by byla mnohem nižší, kdyby pouze uměl zatraceně rychle běhat. Však to velmi brzy pochopil a na začátku kariéry si dokonce platil choreografa oslavných gest. Proto to sportovci, kteří „jenom“ skvěle sportují, jako byli či jsou třeba Jan Železný, Roger Federer nebo Kenenisa Bekele, mají v mediální době stále těžší.

A ruku na srdce, když už jsme na Dlouhém běhu: kolik z vás zná Kiliana Jorneta díky jeho výkonům a výsledkům na závodech typu UTMB nebo Zegamy a kolik z vás ho objevilo až na více či méně kýčovitých videích made in Salomon, která jste našli na YouTube?

Německá dvojčata mohou na svou obranu uvést, že pokud jiní na olympiádě vydělávají miliardy, proč ona by si nemohla pomoci k pár desítkám tisíc eur a užít si závěr závodu v lehce karnevalovém duchu? Na medaile stejně pomýšlet nemohla. Tak jestli doběhnout třicátá, nebo stá – to je v podstatě jedno.

Je a není. Záleží na tom, jak přistupujeme ke sportu. Pokud jste romantici (nebo puristé?), asi budete tvrdit, že zvlášť na olympijských hrách, v té chvíli chvil, se má člověk snažit ze sebe dostat všechno. Na užívání má čas po závodě. Tam je ideální příležitost pro podávání rukou, líbání a jiné emotivní skopičiny.

Jasně, není nezbytně nutné, aby běžci v cíli zvraceli vyčerpáním a pak je do ošetřovny odváželi na invalidním vozíku. Ale měli by závod opouštět s pocitem, že na trati dneska nechali úplně všechno, co v nich bylo. Že to nešlo líp. Ani o vteřinu. Což v okamžicích, kdy si plácají s fanoušky jako hobíci v Pařížské nebo manifestačně finišují držíce se u toho za ruce, asi tak úplně neplatí.

Přitom právě soutěživost, férové zápolení a touha dosáhnout co nejlepšího výsledku jsou esencí sportu. A oddělují ho od tělovýchovy i šoubyznysu.

4 Comments

  1. dobře to to děvčata udělala. limit splnila, na OH odjela,
    a držela se hesla: není důležité zvítězit,ale zúčastnit se
    NO – i s tímto časem to byl dobrý tempový běh 🙂

    a nějaký Bolt – ten si může na 100m zazávodit každý týden a brát za to rupie, ale maratonec, ten má jeden max dva pokusy ročně, no a kdyžtak přemýšlím – je vůbec 100metrů povážováno jako běh ? 🙂

    • Slyšel jsi třeba o tom že se ten nějaký Bolt na závod připravuje 6 měsíců dopředu (né-li více)? Nemáš ani minimální ponětí, co i těch blbých 100m obnáší. A co by podle tebe mělo být 100m, krasobruslení?

  2. Ruku na srdce – ke Kilianovi jsem se dostal po přečtení jeho knížky ‘Běhej, nebo zemři’ (patetický titul) a zaujaly mne právě jeho výkony na Western States, UMTB, přeběh Pyrenejí ad. Až pak jsem se začal zajímat, co se o něm píše na webu a narazil na jeho videa a že běhá pro Salomon.

    Nicméně k tématu. Marketing k dnešnímu sportu patří a když to dělají špičkové ti na vrcholu (Jornet, Bolt), tak ty níže chtějí taky něco získat pro sebe.

  3. Asi těžko srovnávat 100 m a UTMB, či “jen Marathon”. Každé má svoje, na každé se připravujou běžci jinak, obojí je jistě náročné a asi bych nedehonestoval ani jednu z disciplín.
    Nu, a co se týká marketingu, tak souhlasím s Vítkem, holt tak to je a jinak už to asi nebude. Ovšem, ne všichni toho využívají plnými doušky a jsou tak téměř neviditelní. Asi k nim chovám větší úctu, respekt a sympatie (avšak nezatracuji ani ty druhé).

Napsat komentář

Your email address will not be published.