Proč se ženy při ultra dokáží vyrovnat mužům?

z rubriky Závody autor:

Pam Reedová dvakrát ovládla celkové pořadí Badwater Ultramarathonu. Lizzy Hawkerová jako první žena v historii skončila na stupních vítězů při Spartathlonu, Katalin Nagyová bylo loni jen o příčku níže. Výkon Michaely Dimitriadu na 24 hodin (244,232 km) nepřekonal za posledních patnáct let žádný český běžec. Výčet by mohl být ještě delší. I z něj je zřejmé, že ženy dokáží v ultra závodech to, co v jiných běžeckých disciplínách nikoli: držet s muži krok, ba je i občas porážet. Jak je to možné?

První důvod se nabízí: čím delší trať, tím snadněji se ženy vyrovnávají se svým nejzásadnějším handicapem, tedy s horšími rychlostními a silovými předpoklady. Jak roste podíl vytrvalostní složky výkonu, roste i relativní výkonnost žen.

Malým příkladem může být srovnání tratí 800 metrů a maratonu. Pro potřeby tohoto textu konstatujme, že světové rekordy Jarmily Kratochvílové a Pauly Radcliffové jsou na shodné úrovni, byť maďarské tabulky by je asi hodnotily lehce odlišně. Oba jsou výjimečné, žádná ze současných atletek je neatakuje a pravděpodobně ještě pár let na čele rekordních tabulek vydrží. Ale zatímco čas Kratochvílové 1:53,28 u nás každoročně překonají i nejlepší junioři, někdy rovněž dorostenci, tak Radcliffové výkon 2:15:35 je posledních deset let pro nejlepší české maratonce nedosažitelný.

Poměrně známou věcí je i to, že ženy si umějí lépe rozvrhnout síly a tempo. Nepřepalují začátek, nerozbíhají závody tak agresivně jako muži, což má jistě co do činění s ambicemi a egem. Ženy jsou zkrátka opatrnější.

Předloni vědci hodnotili data z různých amerických maratonů; malých i velkých, rovinatých i kopcovitých, konaných za tepla i chladného počasí. Celkově prozkoumali výkony 91 929 běžců. Došli k závěru, že muži byli v průměru ve druhé polovině o 16 procent pomalejší než před metou půlmaratonu, ženy o 12 procent. To ještě není tak dramatický rozdíl. Když ale zjišťovali počet těch, kdo zpomalili ve druhé polovině výrazně, víc než o třicet procent (např. splity 1:30 a 1:57), tak do téhle škatulky už se vešlo 14 procent mužů a pouze 5 procent žen.

Ale zpátky k ultra a elitním závodníkům.

Díky opatrnému startu a dobrému rozvržení tempa to na loňském Spartathlonu dotáhla Katalin Nagyová až na čtvrté místo absolutního pořadí. Přitom na metě maratonu, tedy zhruba v šestině trati, byla až na 31. místě (pro srovnání: 11 minut za Radkem Brunnerem a 7 minut za Danem Orálkem), na 80. kilometru jí patřilo 17. místo, do TOP 10 se dostala před polovinou závodu, na 159. kilometru byla šestá a na 171. kilometru pátá. Celkově desátá Venti Alysonová běžela ještě konzervativněji: 72. místo na maratonu a 20. místo na 123. kilometru.

Za další plus, které ženám dává možnost vyrovnat se na ultra závodech mužům, považují vědci odlišnou tělesnou skladbu. Přesněji: u žen větší množství tuku, který – jak známo – je na dlouhých distancích zásadním „palivem“ nutným pro kvalitní výkon.

Uznávaný jihoafrický expert Tim Noakes cituje příklad 43leté Kanaďanky, která před lety přeběhla svou zemi (7250 kilometrů) za 112 dnů. Denně v průměru zdolala 65 kilometrů tempem 7:36 a její denní energetický deficit byl 4300 kJ. Během té doby zhubla 17 kilogramů: 14 kg byl tuk a pouze 3 kg svaly, čímž u ní procento tuku kleslo z 36 na 23. Pokud by podle Noakese běžel stejnou vzdálenost muž s odpovídající startovní váhou 76 kg a 15 procenty tělesného tuku, nebyl by schopen tak masivní úbytek tuku zvládnout. Musel by víc jíst nebo by ztrácel větší množství svaloviny, obojí by jeho výkon výrazně ovlivnilo.

Ostatně vyšší procento tuku je i důvodem, proč jsou ženy úspěšné dálkové plavkyně. Řada z nich předvedla skvělé časy na La Manche, ale ještě výraznější jsou výkony v chladnějším kanálu oddělujícím Severní Irsko a Skotsko. Tam už téměř tři desítky let drží rekord Alison Streeterová. Pokud by se u Jižního nebo Severního pólu konaly ultraběžecké závody s relevantní konkurencí, měly by ženy velkou šanci uspět.

Běžkyně se lépe vyrovnávají i s horkem. Z části je to dané tím, že jsou obvykle drobnější, mají tudíž menší plochu pokožky a dehydratace tak u nich postupuje pomaleji. Když v roce 2014 běžel Dan Orálek slušně obsazený stomílový závod na Floridě (mj. byl kvalifikací na Badwater), kde panovaly vedro a vysoká vlhkost vzduchu, tak v TOP 4 absolutního pořadí se umístily tři ženy, včetně již zmiňovaných Katalin Nagyové a Venti Alysonové (ta zvítězila).

Nejen vědeckými publikacemi je doložený fakt, že ženy lépe než muži snášejí extrémní fyzické nároky, například hladovění ve válečných časech. Ale jsou odolnější i psychicky. Jak napsal Andy Milroy, historik zabývající se vývojem běhu a tréninkových metod: „Z vlastní zkušenosti mohu říct, že v závodech delších než 100 kilometrů jsou muži náchylnější vzdávat ve chvíli, když vše nejde podle jejich představ nebo se výrazně zhorší podmínky, zatímco ženy pokračují dál.“

Ultramaratonkyně se na stupně vítězů dostávají i díky slabší konkurenci. Ultra je stále převážně amatérským sportem, podmínky soupeřů se mohou výrazně lišit, zastoupení profesionálů je minimální – rozhodně ve srovnání s jinými atletickými odvětvími. Špička je relativně úzká.

Navíc ultra je rozdělen na řadu disciplín a směrů: silniční, okruhové, trailové, etapové, „krátké“, dlouhé a ještě delší. Neexistuje jeden závod, kde by se sešli ti nejlepší. I kvůli nabitému kalendáři, delší době nutné pro regeneraci či různým preferencím ultraběžců. Pokud by řekněme na Spartathlonu startovalo 300 nejlepších z celého světa, měly by to ženy s útokem na elitní desítku mnohem těžší.

V neposlední řadě jsou v ultramaratonu výsledky složitěji předvídatelné. Ve srovnání s kratšími distancemi existuje mnohem víc okolností, které mohou ovlivnit výkon. Před startem nemá nikdo nic jisté (jasně, to ani na 10 000 m. Ale tam Faraha dost pravděpodobně nezastaví výkyvy počasí, psychická krize nebo žaludeční problémy a sotva tři čtvrtiny startovního pole vzdají).

I proto všechno dochází v ultra k překvapivým výsledkům. I proto občas ženy proběhnou cílem mezi prvními.

Foto: Fotolia.com


Na provoz Dlouhého běhu můžete
přispět ZDE.

Štítky:

1 Comment

  1. “Neexistuje jeden závod, kde by se sešli ti nejlepší.”
    Díky vysoké prestiži a velmi dobrým Prize money je takovým závodem například Comrades marathon, který teď v konci května poběží i Dan.
    Tady je takové zastoupení kvalitních chlapů, že i když zde pravidelně startuje řada top žen, nemají na umístění před těmi špičkovými chlapy šanci.
    Ale třeba na ultratrailu to už často takhle neplatí a holky se zde dokáží do TOP10 dostat i před chlapskou špičku.

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru