Mám takový zvyk (možná zlozvyk, jak tvrdívá můj doprovod), že při procházkách lokalitami typu pražská Stromovka nebo mnichovský Olympiapark pozorně monitoruju kolem se šinoucí běžce. Zajímá mě, jaké mají boty, ale ještě pečlivěji sleduju jejich běžecký styl. A snažím se odhadnout, kdo je polykač maratonů, kdo začátečník, kdo hubnoucí týpek, kdo fotbalista, který se vydal
Celý text
Až do letošního roku poznala historie světové atletiky deset mužů, kteří drželi světový rekord na tratích 5000 i 10 000 metrů. Ano, jedním z nich byl i Emil Zátopek. Ten dokonce rekordní časy zaběhl s odstupem dvou dnů: 30. května 1954 v Paříži pětku za 13:57,2 a 1. června 1954 v Bruselu desítku za 28:54,2
Celý text
„Kdy napíšeš další běžeckou knížku?“ Ani nevím, kolikrát za posledních šest let jsem na tuhle otázku odpovídal. Ale vždycky vyhýbavě. Že kdo ví, nejspíš už nikdy. Byl jsem rád, že Maraton a jiné pošetilosti i Můj dlouhý běh (tu jsem psal společně s ultramaratoncem Danem Orálkem) měly úspěch a nemyslel jsem si, že k tématu
Celý text
Říká o sobě, že se nepovažuje za běžce a už vůbec ne za atleta. A že soupeření s ostatními mu je vlastně nepříjemné. Ale když se podíváte na výsledky ultramaratonce Petra Válka (45 let), zjistíte, že běhat umí daleko i rychle a že ze soupeření s druhými už dokázal vytěžit řadu hezkých výsledků. Je například
Celý text
Maratony i jiné závody dneska běháváme v adidaskách, asicsech, mizunách, brooksech a dalších modelech, ale kdo ví, možná nechybělo mnoho k tomu, aby mezi ně patřila i značka Baťa. V roce 1936 zlínská firma vyrobila „běžecké střevíce“ a měla ambice s nimi dobýt svět. Tedy vyrobila… Nebudeme si lhát, prostě je okopírovala. Došlo k tomu
Celý text
◾️ Trénink běhu marathonského předpokládá zralý věk (nejméně 26 roků), dokonalé zdraví a idealismus. ◾️ Pro marathonce, více než pro jakéhokoliv atleta, platí pravidlo, že forma se získává již v zimě. ◾️ Hlavní zásada marathonce musí býti: denně trénovat. Střídá cvičení v tělocvičně s tréninkem v přírodě. ◾️ Nejdůležitější obsah tréninku jak v zimě a
Celý text
Boston, 21. dubna 1980. Do cílové rovinky na Boylston Street vběhla žena ve žlutém tričku Adidas a startovním číslem W50 a za jásotu publika pospíchala vstříc nečekanému vítězství na nejslavnějším maratonu světa. Jmenovala se Rosie Ruizová, pocházela z Kuby a pracovala jako účetní v newyorské firmě Metal Trading Inc. Její běh nepřipomínal elitní atletku –
Celý text
Ne, nepatřím a nikdy jsem nepatřil k lidem, kteří běhání považují za střed světa a smysl života. A pokládání jedné nohy před druhou za největší hodnotu. Jsou chvíle, kdy je to věc celkem nicotná, kdy propadnutí startovného nebo odložený útok na osobák vypadají jako úplné prkotiny. Nejen v současných časech ohrožení nákazou koronavirem, kdy máte
Celý text
Maratonci usilující o překonání světových rekordů nebo splnění olympijských limitů mívají na trati vodiče, kteří jim udávají tempo a někdy i směr. Taky my, běžci mnohem míň pilní a talentovaní, občas potřebujeme ne snad přímo vodiče, ale aspoň lidi, kteří nás symbolicky potáhnou na naší cestě. Vzory. Idoly. Inspiraci. Najít je, to někdy bývá zatraceně
Celý text
Přiznávám, že následující paralela není z mojí hlavy, její skromnější verze na mě vyskočila odněkud na Twitteru. Ale myslím, že je poměrně výstižná. Představte si, že výrobce oštěpů XY s blízkými kontakty na vedení World Athletics (dříve IAAF) dodá na trh modely s malými křídly, a najednou se s nimi začne házet o pár metrů
Celý text
Při cestách po cizích zemích nikdy nezapomenu na tři věci. Ochutnat lokální piva, projít si antikvariáty a knihkupectví, omrknout pár běžeckých obchodů. Mám pocit, že někdy mi tyhle krátké exkurze o navštívených místech prozradí víc než bloumání po muzeích a zámcích, které stejně vypadají jeden jako druhý, s podobně vzdálenou historií, s podobným nábytkem a
Celý text