Příběhy

Čech v Itenu: Jak jsem se vypravil do Keni

Také jste četli Běhání s Keňany? A také jste snili, že se jednou podíváte do míst, kde se rodí šampioni? Českobudějovický běžec a automechanik David Vaš už snít nemusí, v práci podal výpověď a minulý týden odletěl na tříměsíční soustředění do keňského Itenu. O přípravě na africkou cestu více v prvním díle Davidových zápisků. Jmenuji se David Vaš, je mi 25 let a sportuji už odmalička. V Českých Budějovicích, odkud pocházím, jsem chodil do sportovní třídy, hrál závodně fotbal a později koketoval s motokrosem. Moje atletické výkony byly dlouhou dobu spíše průměrné, ale na běžeckou přípravu jsem se vždy… Celý text

Sloupky

Osobní rekord čili osobák

Kdybyste mě vzbudili o půlnoci a zeptali se na Pythagorovu větu nebo hlavní město Nigérie, asi bych nevydoloval odpověď, na niž bych mohl být hrdý. Pokud byste však chtěli znát moje osobní rekordy na desítce, půlmaratonu i maratonu, okamžitě bych je ze sebe vysypal. S přesností na vteřiny. A jestli byste hodně stáli o další detaily, přidal bych i datum, místo, počasí, model bot. Neříkám, že to takhle mají všichni běžci. Ale ti, co se nestydí, že si na startu zapínají stopky a že jim záleží na výkonech, obvykle bývají pečlivými kronikáři svých běžeckých pokroků. Je to jedna z mála věcí,… Celý text

Rozhovory

Jakub Živec: V USA je na prvním místě úspěch týmu

Před šesti roky se zapsal do povědomí fajnškmekrů mezi atletickými fanoušky stříbrem na mistrovství Evropy juniorů na trati 5000 metrů (14:10,5), ale potom o Jakubu Živcovi dlouho nebylo moc slyšet. Z jednoduchého důvodu: studoval v USA. Nejprve střední školu v Grand Rapids v Minnesotě, pak získal stipendium na Florida State University a letos završil vysokoškolská léta magisterským titulem v oboru financí na University of Maryland – a taky postupem do semifinále univerzitního šampionátu NCAA na 1500 metrů. V našem rozhovoru šla proto řeč hlavně o jeho nezvyklé atletické cestě a nelehkém životě univerzitního sportovce ve Státech. Od žáků po juniory jsi… Celý text

Závody

Češi versus svět. Aneb 100 kilometrů ve Winschotenu

Běžecký závod může vypadat jako načančaný prvomájový a maškarní průvod v jednom. Nebo jako nudná komorní sešlost. A nebo může připomínat lidovou slavnost. Tím posledním případem je tradiční závod na 100 kilometrů v nizozemském Winschotenu, který se v sobotu konal už počtyřicáté. Letos i jako mistrovství světa, samozřejmě také s českou účastí. V kraji malých piv a nízkých domů má ultra dostaveníčko výsadní postavení. Je to největší událost roku a svátek, na který se všichni těší, který celé město považuje za svůj. Divil bych se, kdyby v nizozemsky psaných diskusích zaznívaly nářky, co za pitomce komplikuje lidem víkendovou cestu… Celý text

Závody

Co vlastně známky IAAF říkají o kvalitě závodu?

Pět zlatých a dvě stříbrné známky IAAF získaly pro tuto sezonu závody série RunCzech, což ji podle organizátorů řadí na „první místo v pořádání vytrvalostních běhů na světě“. Znamená to snad, že v Německu, USA nebo Velké Británii neumějí běžecké závody organizovat tak precizně? Asi tušíte, že nikoli. A pokud jste se zúčastnili nějakého většího běhu v cizině, zřejmě nebudete mít pocit, že vám pořadatelé RunCzech servírují něco mimořádného a neopakovatelného. Pojďme se tedy podívat, co vlastně ony známky IAAF znamenají. Mluví a píše se o nich hodně a často, nejen před blížícím se půlmaratonem v Ústí nad Labem, ale asi jen málokdo… Celý text

Sloupky

Zátopek je terno. Aspoň v knihách a na plátně

V lednu 1968 Ota Pavel, velký spisovatel český, napsal v dopise bratru Hugovi: „Víš, psal jsem o Zátopkovi v Plné bedně šampaňského. Ale o tom, že byl normální, že měl vůli, že trénoval, o tom můžeš napsat dvacet řádek. Snad přijde někdo, kdo to napíše, ale já už to nebudu, protože mě je z těch všech keců o vůli už blbě.” Půl století si na to nikdo nad rámec novinových a časopiseckých článků netroufal. Protože psát o Emilu Zátopkovi bez klišé a patosu je fakt těžké, stejně jako je pro dnešní vytrvalce těžké překonávat jeho časy. Až teď se… Celý text

Rozhovory

Jiří Homoláč: Až do Ria chci běhání dávat všechno

Patří k nejlepším i nejvýraznějším běžcům své generace. Ale když jsem si uprostřed léta domluvili v Brně rozhovor, přijel Jiří Homoláč na kole. „Večer mě ještě čeká trénink, ale jenom lehčí desítka, tak si vlastně zvyšuji objemy,“ vysvětlil s úsměvem. Pak jsme se dali do řeči: o soustřední v Jižním Tyrolsku, odkud se právě vrátil, o patáliích se zraněními, o Jakubu Holušovi, o kouzlu silničních závodů i o snu jménem olympijský maraton. Ty ses k běhání dostal poněkud netypickou cestou, v šestnácti letech jsi „přestoupil“ z fotbalu do prostředí, které je odlišné snad ve všem. Bral jsi to jako… Celý text

Sloupky

Vítejte na Dlouhém běhu!

Každý start je stejný. Nebo aspoň podobný těm předchozím. Trocha nejistoty i obav, které naštěstí většinou přebije naděje, že všechno dobře dopadne. Ani teď to není jiné. Sice jsem už v životě napsal pár řádek o běhání, ale tentokrát zkouším jinou cestu. Nebo jinou trať, abych se držel běžecké terminologie. Vítejte tedy na stránkách internetového magazínu, který se jmenuje Dlouhý běh. Jmenuje se tak nejen proto, že dlouhé běhy jsou tím, co nás na běhání baví nejvíc, že ano, ale i proto, že byste zde měli nacházet trochu delší čtení. Zajímavé příběhy, rozhovory s inspirativními osobnostmi, názory, reportáže, recenze. Nemám proto… Celý text

Závody

Registrace na závody: jaký model je nejlepší?

Dávno pryč jsou časy, kdy stačilo na závod přijít půl hodiny před startem, vyplnit přihlášku, zaplatit pár desítek korun, vyfasovat číslo a jít se postavit na startovní čáru. Na svých prvních Běchovicích, a teď nemluvím o časech hlubokého socialismu, nýbrž o roce 1999, jsem to udělal přesně tak. A bylo všechno vyřešené. Dnes jsou nejpopulárnější závody vyprodané dlouho dopředu; někdy se ta doba počítá na týdny, jindy na měsíce. Přináší to problémy řadě nespokojených běžců, ale – teď lacině nevtipkuji – taky pořadatelům. Ideální model registrací se dál hledá. Když bylo jasné, že roste počet zájemců o účast na stále populárnějších… Celý text

Recenze

Ultra a dál. Příručka pro… pro koho vlastně?

Zvláštní kniha. Nepřináší úplně to, co slibuje. Ale zase na docela malém prostoru objevíte kupu užitečných informací o běhání, na něž jiní potřebují objemné bichle. Asi tak bych charakterizoval příručku Ultra a dál amerického ultramaratonce Hala Koernera, která vyšla s podtitulem „Jak se připravit na běhy od 50 km po 100 mil“. Začněme těmi sympatickými věcmi. Po odborné a faktické stránce asi nebudete mít důvod s Koernerem polemizovat. Zkrátka ví, o čem píše – aby ne, když je mimo jiné dvojnásobným vítězem Western States na 100 mil. Má naběhána kvanta kilometrů a na knize je to naštěstí znát. Všechna tvrzení má podložena… Celý text

Příběhy

Ron Clarke: rekordman se zlatou Zátopkovou medailí

Překonal sedmnáct světových rekordů, patřil k nejlepším vytrvalcům 20. století, přesto nezískal žádný velký titul. Jedinou zlatou medailí, kterou Ron Clark měl ve své sbírce, byla zlatá olympijská medaile, jíž mu věnoval Emil Zátopek. Legendární australský běžec zemřel dnes, ve věku 78 let. Olympijské hry byly jeho osudem i prokletím. Na těch prvních, v roce 1956 před domácím publikem v Melbourne, se mu jako nadějnému devatenáctiletému běžci dostalo pocty slavnostně zapálit oheň. O čtyři roky později v Tokiu byl favoritem desítky, ale při předbíhání pomalejších běžců si nedokázal vytvořit dobrou pozici pro závěrečný finiš a musel se spokojit pouze s bronzem. Jak se shodli… Celý text

Zpátky nahoru