Startovné a sociální projekt pro 10 milionů Čechů

z rubriky Sloupky autor:

Začnu dobrou zprávou, protože těch nikdy není dost. Tady je: Česko se konečně dostalo do stavu, kdy maratonky jsou levnější než startovné na maraton! Pochopitelně ne každé maratonky a ne startovné na každý maraton. Ale pokud jste se na PIM nepřihlásili v první vlně s předstihem deseti měsíců a zbaběle čekáte na chvíli, kdy budete mít pocit, že máte opravdu natrénováno, už se potkáte s cenou 2900 Kč. A za ni se dají sehnat dost dobré běžecké boty.

Samozřejmě se ještě můžete přihlásit do fiktivního Českého maratonského klubu a pár stovek ušetříte. Tedy pokud se vám bude chtít podpořit podnikatelského ducha 90. let a vyčůraný způsob pořadatelů, jak obejít legislativu zakazující dvojí ceny pro domácí a cizince. Výměnou za tento běžecký slevomat dáváte pouze svoji e-mailovou schránku.

Nic to ovšem nemění na faktu, že maraton i další závody série RunCzech budou zase o něco dražší než dříve.

Nemám s tím problém, aby bylo jasno. Zřejmě ani většina běžců. Všichni máme možnost zvolit si, za co utratíme své peníze a na jaký závod se vypravíme. Rádi budou i ostatní pořadatelé; dá se očekávat, že se na jejich akce přesune část nespokojených klientů (ano, tohle je to správné slovo) RunCzech, a v případě, že dostanou kuráž taky zdražit, stále budou znatelně levnější.

Máme tržní hospodářství, jehož základem je zákon nabídky a poptávky. Poptávka po závodech v centru Prahy je stále vysoká, od domácích běžců i ze strany cizinců, tak proč nezvýšit cenu. Hospodský taky nebude prodávat pivo za dvacku, když ví, že se najde dost lidí, kteří budou ochotni zaplatit 39 Kč. Proto se šponuje výše nabídky.

Ostatně RunCzech není sám, kdo posouvá laťku s cenou za uběhnutý kilometr vysoko. Na desítku v Běchovicích, která se koná na konci září, se teď přihlásíte za 600 Kč. Na místě zaplatíte o dvě stovky víc. Pětka v rámci RunTour se startovným 400 Kč (a 500 Kč na místě) taky není zrovna zadarmo. Dokonce jsem viděl i „kurz indiánského běhu“ za 4499 Kč, takže dneska je myslitelné už opravdu všechno.

Možná se někdy dočkáme i zpoplatnění občerstvovaček. Základní menu v ceně startovného, red bully a čokoláda za příplatek. Proč ne, pokud to někdo bude ochotný akceptovat. I tohle by mi bylo celkem lhostejné.

Tak proč o tom všem píši? Kvůli dvěma soukromým poznámkám na okraj.

Je čistě jenom věcí RunCzech, jak nastaví výši startovného. Bez debat. Ale teď už dosahuje takové výše, že šéf firmy Carlo Capalbo by aspoň měl v PR rozhovorech pro spřátelená média volit jiná slova, než jaká volil dosud. Bez uzardění totiž vyhlašoval, že jím pořádané závody pro něj nejsou byznys, ale sociální projekt pro deset milionů Čechů a touha učinit tuhle zemi šťastnější, udělat něco pro zdraví jejích obyvatel.

Ne, je to byznys. Skutečný sociální projekt vypadá opravdu jinak. Slova jako byznys nebo profit nejsou nadávky, netřeba se bát je vyslovit nahlas a přiznat se k nim. Závody firma pořádá proto, aby vydělala peníze, aby jich letos bylo víc než loni a za rok víc než letos. Coca-Cola Company taky netvrdí, že je tady od toho, aby lidé neumírali žízní. A když už jsme u zmíněného zdraví národa: kdyby o něj měl Mr. RunCzech vážně takovou starost, z fleku by zrušil generální sponzorství maratonu firmě, která roky lhala o emisích oxidů dusíků, což věru není věc, jež by sloužila k utužování našeho zdraví.

Druhá poznámka se týká pocitu, že existují stromy, které mohou růst až do nebe. Neexistují. Byly u nás doby, kdy se řada restaurací v centrech měst nebo hotelů na horách cenami orientovala na zahraniční a movitou klientelu. Dlouho to přinášelo peníze. Pak přišla finanční krize a najednou jsme z médií slyšeli nářky krkonošských hoteliérů a majitelů restaurací v centru Prahy, že padají do minusu, protože se utlumil turistický ruch a dobře situovaní klienti začali najednou obracet každou bankovku. A tak museli začít hledat cestu, jak do svých provozoven nalákat lidi, kteří netouží za slušnou večeři pro dva utratit čtvrtletní prémie.

Třeba i RunCzech bude jednou složitě zpátky nahánět běžce, kteří si v roce 2017 raději koupili maratonky než pár hodin běhu po Praze.

Foto: Dominik Bakeš


Na provoz Dlouhého běhu můžete
přispět ZDE.

Štítky:

6 Comments

  1. Pěkne napsaný článek. S obsahem naprosto souhlasím. A s tím vyhlašováním, že někdo dělá něco pro zdraví českého národa, bych Capalba a lidi kolem něj určitě na přední místa nedal, spíš naopak. Vždyť, co si budeme povídat, maraton má opravdu málo co společného se zdravím, obzvláště, když se na start postaví lidé nedostatečně připravení.
    To, že to je “kšeft” bylo už od prvního ročníku jasné.

  2. Moc hezky jsi rekl nahlas to, co si spousta lidi rika leta.. Nic proti startovnemu.. kdyz budu chtit bezet, tak jej rad zaplatim.. Uz se to blizi poplatku za startovne za zname 100M v horach, tomu rikam umet prodavat:).
    Ale ty kecy o socialnim projektu a temer “charite”, kterou dela “firma” orientovana na zisk.. ty mi fakt lezou krkem:).
    Pritom, proc ne.. kdyz jsou lidi ochotni zaplatit za startovne x, tak at jej plati.. Podnikatelsky zamer jako kazdy jiny.. Presne jak jsi to napsal, kdyz nekdo plati za kurz indianskeho ci jakehokoliv behu skoro 5 tisic, fajn. :).. Jen at mi potom ti dotycni organizatori netvrdi, ze to delaji pro dobro, bez ohledu na penize:) a tak..
    MSF! 12:)

  3. Také souhlasím – už nejenom šaty (telefon, auto – vše správné značky) ukazují prestiž majitele. Dnes do toho patří i účast na správném maratonu. Ale mě to nevadí, rád se v TV podívám na špičkové Keňany placené účastníky.
    Škoda že se před kamerami producírují a plkají individua jako ministrině, primátorka a podobní, kteří pro běh a sport obecně neudělali vůbec nic.
    A když se během onoho nicneříkajícího rozhovoru rozhoduje závod, štve mě to dvojnásob.

    • Přesně tak i na mě dělá dojem, že účastnit se toho správného (půl) maratonu je záležitost spíš “společenského statusu”.

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru