O kouzlu běžeckého října

120 přečtení

Je moc dobře, že říjen má jednatřicet dnů. Protože neexistuje lepší měsíc na běhání. Na rychlé běhání.

Když se babí léto láme do podzimu, je cítit ledasčím. Záleží na tom, jak poetickou duši a citlivý nos máte. Dobrých deset let tvrdím, že voní maratonem. Ať už ho zrovna běžím, nebo ne (to druhé je bohužel stále častější příběh).

Na rozdíl od září je počasí stálejší, nemívá výkyvy od chladných rozbřesků po odpolední třicítky. Můžete si podle potřeby přispat, protože v pozdním dopoledni už vás slunce s největší pravděpodobností nesežehne. I tohle má podíl na viditelném faktu, že po letní dřině, nepřesvědčivých srpnových výkonech a zářijové nejistotě jdou časy dolů. Skoro bez námahy.

Podobné počasí je i v dubnu, já vím. Ale zatímco na jaře jsou cesty plné lidí nadopovaných lifestylovými časopisy, hubnutím do plavek a nově vydanými běžeckými příručkami, v říjnu běhají už jenom ti, pro něž tenhle monotónně se opakující pohyb není chvilkovou záležitostí. Stačí, aby trochu napršelo, a na své pravidelné stezce si najednou budete připadat osamělí. Konečně. Protože tenhle běžecký boom je i boomem pohodlných. Však na koho dělat dojem v zabahněném lese a mezi kapkami deště?

Ale nejde jenom o počasí. Říjnu dodává na výjimečnosti i pocit, že právě přichází čas zužitkovat naběhané letošní stovky kilometrů, ideálně tisíce. Čas sklizně. Tělo bývá vyladěno k optimálnímu výkonu. Nebo by mělo být. VO2 max a podobné zkratky se pohybují na našich mezních hodnotách. Trénink jde lehce, nohy nemusíte k rychlejšímu běhu přemlouvat. Možná i proto, že hlava ví, že za chvíli přijde den D a po něm padla.

Vaše tělo bezpečně pozná, že vrchol sezony je za dveřmi. Ignoranti nikoli.

Stalo se před pár roky, že napumpovaný říjnovým kouzlem jsem svižně utíkal po Kunraťáku, třikrát dokola a pak úlevný pád na gauč. Z dálky na mě pod Hrádkem mávali nějací lidé. Bez brýlí prd vidím, kdo je to zač. Třeba potřebují pomoc. Tak jsem zastavil.

„Dobrý den, jsme z České televize a natáčíme tady reportáž, jak se rekreační běžci připravují na Velkou kunratickou. Netrénujete náhodou na Velkou kunratickou?“

Nadechl jsem se a v hlavě mi naskakovala odpověď: „Vypadám snad na to, že trénuju lezení do kopců a skákání přes potok? Myslíte, že bych se obtěžoval trénovat kvůli nějakým třem kilometrům? Ne, netrénuju na Velkou kunratickou! Zrovna si to tady švihám tempem 4:00, protože trénuju na maraton. Na svůj nejlepší maraton. Copak nevidíte, jakou mám formu?“

Ale jenom jsem zavrtěl hlavou a běžel dál.

Ten maraton nakonec nebyl nejlepší. Vlastně jsem ho vůbec neběžel, protože únava, rozbor krve i paní lékařka byly proti. Ale to už je jiný příběh a popsal jsem ho jinde.

Říjen mám však pořád rád. Každý z jeho jednatřiceti dnů.

3 Comments

  1. Ahoj Lubos,
    vyborne, pekne napisane a pravdive. Akurat, ja mam najradsej november, pokial nenapadne sneh. Uz je po sezone (ked som este pretekal), forma stale je a beh si iba uzivam, nikde sa nemusim nahanat, ak nechcem. Zvycajne vsak chcem, mozno prave preto, ze nemusim… To potom su ine prekvapenia, ked sa clovek na konci behu kukne na hodinky a tam vyskocia cisla predstavujuce rychly tempovy beh a usilie bolo iba ako pri dobrom aerobnom usili. Dufam, ze Ti to beha a ozvi sa niekedy.

  2. Ahoj Luboši,
    no, jak to říct… říjen je měsíc jako každý jiný. S během i bez běhu 🙂 Tedy tak to alespoň vnímám já.
    Ps: ten dvousloupcový layout je docela brutus, vhodný spíš do novin než na blog, ale to je asi jenom můj dojem 🙂
    Ať se Ti v říjnu daří, v psaní i běhu 🙂

  3. Pro mne měl říjen 2016 poněkud zvláštní kouzlo. V jeho prvním dnu – sobotě s vysloveně prázdninovým počasím – pěkný závod baťovskou továrnou (Kovářská pětka) a začátečnická chyba babího léta: po doběhu dlouhé paludování ve zpoceném tenkém tričku a za dva dny choroba. Následující bilance: 3 týdny – 0 km – 4 propásnuté zajímavé závody, z toho 2 zaplacené. A ještě ke všemu jsem si v cíli zapomněl stopnout hodinky! Poučení k nezaplacení 😉

Napsat komentář

Your email address will not be published.