Nike a nejlepší maraton historie. Jsou nové boty nefér výhodou?

z rubriky Sloupky autor:

Čtyři dny před startem Londýnského maratonu představila firma Nike nové běžecké boty. Jmenují se ZoomX Vaporfly NEXT%, a i když tentokrát výrobce neříká, o kolik procent by měly vylepšit váš výkon, jsou vývojově dokonalejší verzí Zoom Vaporfly 4%, hitu posledních dvou sezon. Jak Nike zdůrazňuje, v roce 2017 je na noze mělo 46 procent běžců velkých světových maratonů umístěných na bedně a loni to už bylo dokonce 63,8 procenta.

Oba modely se drobně liší konstrukcí i designem, ale jejich základem je karbonová deska uvnitř boty a speciálně vyrobená pěna v mezipodešvi. A oba vyvolávají řadu otázek, na něž nebude snadné odpovědět – a přesto taková debata zřejmě atletiku čeká, dříve či později.

První zní: jsou tyhle boty tak jedinečné, a proto se v nich běhají výjimečné časy včetně světového rekordu v maratonu? Nebo má zkrátka Nike pod smlouvou nejlepší vytrvalce, a proto nejkvalitnější výkony jsou spojené s botami s fajfkou?

Ani Londýn na to nedal odpověď (a sotva mohl). Nicméně pět nejlepších mužů mělo na nohou svítivě zelené ZoomX Vaporfly NEXT%. Vítězný Eliud Kipchoge zaběhl traťový rekord a druhý nejlepší čas historie (2:02:37), druhý Mosinet Geremew vytvořil nový etiopský rekord (2:02:55) a osobák si vylepšil o 65 vteřin, třetí Mule Wasihun (2:03:16) posunul své maximum o půldruhé minuty.

Ještě nikdy v historii se neběžel tak kvalitní maraton. Průměrný výkon prvních tří běžců je 2:02:57. Byl by i v případě, že by měli na nohou adidasky, brooksy nebo mizuna? To se pochopitelně nikdy nedozvíme.

A otázky úplně nejdůležitější: nedostal se kvůli novým modelům Nike silniční běh za hranu férového sportu? Je v pořádku, pokud boty v podstatě představují pro závodníka procentuálně větší výhodu proti konkurenci než doping? A tady nejde jenom o PR Nike, výhodu u Zoom Vaporfly 4% prokázaly i nezávislé testy.

Šestikolka, speciály a spol.
V historii sportu to není první případ tohoto druhu. V 70. letech nastala ve formuli 1 éra, kdy se konstruktéři předháněli v nápadech, kdo vymyslí lepší vychytávky v motorech a dokonalejší šasi, které jejich vůz posunou na stupně vítězů. Představivosti se meze téměř nekladly; stáj Tyrell dokonce v roce 1976 přišla s šestikolkou a obsadila s ní třetí místo v Poháru konstruktérů.

Tím se však závody F1 staly víc soutěží inženýrů než samotných pilotů. Nevyhrával nejlepší jezdec, nýbrž závodník s nejlepším autem. Ukázkovým příkladem byl Damon Hill: jedné sezoně u bohatého Williamsu mistr světa, v té následující s chudým Arrowsem dvanáctý. Postupem času se proto pravidla upravila do té míry, že dneska jsou vozy mnohem unifikovanější. Pro technologické extravagance už není místo. Existují i formulové série, kde všichni musejí mít šasi i motory od stejného výrobce.

Na přelomu 80. a 90. let potkal podobný osud kdysi populární závody v cyklistické hodinovce. Ve snaze dosahovat stále lepších časů se hledaly nejen lehčí a zároveň pevnější materiály, ale i co nejvíc aerodynamický tvar. Až se zrodily drahé stroje, které jednak byly pro běžné závodníky nedostupné a jednak klasické kolo připomínaly pouze vzdáleně.

UCI proto v roce 1997 promazala tabulky, rekord vrátila o pětadvacet let zpátky a nařídila, že se smí závodit pouze na tradičních bicyklech s „berany“ a bez časovkářské přilby. Světový rekord náhle z 56,375 kilometru spadl pod 50 kilometrů a vývoj disciplíny se prakticky zastavil. Na dohled dřívějších hodnot se rekordy dostaly znovu až po roce 2014, kdy nové vedení UCI opět povolilo časovkářské speciály s nástavci.

Inflaci posouvání nejlepších časů zažilo nedávno i plavání. Na začátku tisíciletí se místo v klasických plavkách začalo závodit ve speciálních kombinézách a vrchol přišel v roce 2008, kdy Michael Phelps v modelu LZR Racer od firmy Speedo získal v Pekingu osm zlatých olympijských medailí. V rozmezí několika měsíců padly desítky světových rekordů. Až tehdy FINA zakročila, zpřísnila pravidla a vrátila plavání do stavu, kdy záleží víc na schopnostech závodníka než na tom, která firma přijde s modernější technologií.

Čekají podobný změny i atletiku? Mají ZoomX Vaporfly NEXT% blíž k super rychlým plaveckým kombinézám, nebo spíše k moderním hokejkám, kde kvalitativní skoky nikdo moc neřeší?

Stále lepší boty
Jisté je, že běžecké boty se stále zdokonalují. Každá firma má vychytávku, s níž se vymezuje proti konkurenci. Asics zkoušel gel, Mizuno vlnovou desku v podešvi, Nike kdysi dávno vzduchové bubliny, Newton má svoje výstupky na podrážce, On zase cloudy, Adidas uspěl s Boostem atd. Každý rok vznikají nové typy tlumících a pružících pěn, které jsou lepší než ty předchozí a slibují větší energetickou návratnost, tenhle svatý grál
dnešních běžců.

Je něco z toho méně fér než to ostatní? A jde vůbec o problém, když boty jsou stále relativně levné (rozhodně ve srovnání s časovkářskými speciály) a i ty nejlepší si teoreticky může pořídit každý?

Pravidla hovoří poněkud vágně, že boty nesmějí závodníkovi dopřát neférovou pomoc nebo výhodu. Bez přesnější specifikace a zatím i bez větších debat.

Jedinou značkou, která nebyla schválená pro oficiální závody, se na počátku tisíciletí stala Spira – obskurní americký výrobce, jenž po mezipodešve zakomponoval pružiny. Firma si na tom založila reklamní kampaň. Dokonce nabídla keňským vytrvalcům milion dolarů, pokud v jejich „zakázaných“ botách vyhrají Bostonský maraton. Pár týdnů se o botách Spira psalo a mluvilo, pak humbuk ustal. Stále se vyrábějí, stojí stovku dolarů, ale emoce už dávno nebudí.

Zareaguje IAAF?
Pokud bude přibývat skvělých časů v ZoomX Vaporfly NEXT% a zároveň začnou stagnovat výkony běžců v konkurenčních modelech, bude muset asi IAAF reagovat. Ale jak? Zakázat firmám vyvíjet lepší boty? Zvlášť když prodej stále nových modelů patří k základům běžeckého byznysu? Změnit pravidla, kde podobně jako v F1 do nejmenších detailů zakotví, které materiály a technologické postupy jsou povolené a které již nikoli?

Možná to nebude tak horké, kdo ví. Dobrou zprávou v tomto ohledu je, že ženskou kategorii v Londýně vyhrála Brigid Kosgeiová v konvenčním modelu Nike a s časem 2:18:20 se zařadila na sedmé místo historických tabulek. Druhá Vivian Cheruiyotová se ZoomX Vaporfly NEXT% ztratila téměř dvě minuty. Takže jsme zase u otázky: máme dnes lepší běžce než před pár roky, nebo lepší boty?

Přiznám se, že na celou problematiku nemám vyhraněný názor. Umím si představit regulaci současného stavu, stejně jako jeho zachování.

Kdybych však měl dosáhnout svých vysněných běžeckých cílů především díky tomu, že obuju jiné boty (a to mi k maratonu pod tři hodiny chybělo ubrat z výsledného času jedno procento!), zcela jistě vím, že takhle bych to nechtěl. Nebavilo by mě to. Celé moje pachtění na trati by ztratilo kouzlo i smysl.

Štítky:

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru