Jak první maraton zachránil první olympijské hry

521 přečtení

Když pořadatelé v roce 1896 vymýšleli program atletických soutěží na prvních novodobých olympijských hrách v Aténách, vzali disciplíny, které byly populární zejména v anglosaském univerzitním prostředí (s výjimkou běhu na 1500 metrů, jenž dostal přednost před mílí), a smíchali je s dalšími, inspirovanými starověkými olympiádami. Pouze jedna se tomuto postupu vymykala. Maraton.

Na starověkých soutěžích se jako nejdelší běhaly tratě, které bychom dnes označili za střední, a byť v novověku prožívaly vytrvalostní závody rozkvět, chyběla ultimátní distance, na níž by se poměřovali nejlepší s nejlepšími. Na výběr byly trasy od deseti mil až po šestidenní akce (ano, ultramaraton – ačkoli se mu tak pochopitelně ještě neříkalo – je výrazně starší než maraton).

Jak je poměrně známo, s nápadem uspořádat závod z Marathonu do Atén přišel francouzský filolog Michel Bréal. Protože 19. století nebylo pouze stoletím páry, ale i evropské fascinace starověkým Řeckem. Znovu se připomínala jeho historie, oprašovala stará literární díla, podnikaly se cesty za objevováním Tróji a dalších známých míst, ožila rovněž pověst o bájném poslu Pheidippidovi.

Organizační výbor se pro myšlenku dlouhého závodu nadchl, ale jednou věcí si činovnici nebyli jistí. Je to bezpečné? Přežijí běžci bez úhony na zdraví? A tak se ještě v únoru 1896 konal zkušební závod, maraton v betaverzi. Zúčastnilo se ho pár Řeků a všichni výzvy trati zdárně zvládli.

První novodobé olympijské hry byly zahájeny 6. dubna 1896 – ano, už na jaře, ne jako v horkém srpnu o 108 let později. V atletice, nejsledovanějším odvětví, se domácím Řekům dlouho příliš nevedlo. Dokonce ani v hodu diskem, který okopírovali podle dochovaných legend a maleb ze starověku. Vyhrál ho americký vrhač Robert Garrett, který doma trénoval s desetikilovým nářadím, a teprve po příjezdu do Atén zjistil, že olympijský disk je ze dřeva a váží pouhá dvě kila. Na Řeky zbylo jenom druhé a třetí místo.

Všechny naděje proto národ upínal k poslední disciplíně atletického programu, k maratonu. Běžel se 10. dubna 1896, start byl pár minut před druhou hodinou odpolední. Označit ho za silniční závod by asi bylo hodně troufalé, vlastně nesmyslné – podle dnešních měřítek to byl přespolní běh na 40 kilometrů.

Jelikož to byl první závod tohoto druhu, nikdo netušil, kdo by měl být favoritem. Soupeři se neznali, téměř nic o šancích jednotlivých závodníků nevěděli ani novináři. Tak nějak se předpokládalo, že by mohl uspět Edwin Flack z Austrálie, vítěz na 800 a 1500 metrů. Běh jako běh, ne?

Ještě na 25. kilometru nebyla tahle prognóza daleko od pravdy: první tři místa patřila medailistům z patnáctistovky (Flack byl druhý). I na 34. kilometru si Australan mohl dělat naděje, byl v čele společně s neznámým řeckým závodníkem Spiridonem Louisem a dva kilometry běželi pohromadě. Pak se Řek občerstvil pomerančem (vida, neublížil mu jako Janssonovi citron v Helsinkách!), zapil ho koňakem a upaloval k cíli.

Na stadionu Panathinaiko bylo 71 tisíc diváků a netrpělivě čekali na zprávy z trati. Celou dobu netušili, co se děje a jak závod probíhá. Až když se ozval výstřel z kanónu, bylo jasné, že maratonci vběhli na území Atén. Pak dorazili poslové na koních, a když oznámili, že vede Louis, stadion vybuchl nadšením.

Korunní princ (a budoucí král) Konstantin s bratrem Jiřím dokonce seběhli k hlavnímu vchodu, aby řeckého národního hrdinu přivítali. Rámus, který na stadionu panoval, americké noviny přirovnaly k atmosféře fotbalových zápasů univerzit z Yale a Harvardu.

Maraton skončil neskutečným úspěchem. Byl jednoznačným vrcholem Her, nic ho nemohlo trumfnout. V následujících dnech sice Řekové získali dalších devět stříbrných medailí (ano, zlaté byly „vynalezeny“ až později, vítězové dostávali stříbro) v plavání, střelbě, šermu, cyklistice a gymnastice, ale žádná z nich neměla zdaleka takový ohlas. Ani ve světě.

Maraton zachránil olympiádu. Maraton rozhodl o tom, že nová sportovní akce mohla být považována za úspěšnou a že hned na místě se rozhodlo o jejím pokračování za čtyři roky.

A maraton v následujících měsících našel i svoje následovníky – podobné akce se narychlo pořádaly v Dánsku, USA, Francii, Uhrách… Bylo jasné, že závod na cca čtyřicet kilometrů nebude jednorázovou záležitostí na oslavu řeckých dějin a kultury, ale stane se součástí moderního sportu.

…and the rest is history.

Napsat komentář

Your email address will not be published.