Jak Baťa neobul všechny maratonce světa

951 přečtení

Maratony i jiné závody dneska běháváme v adidaskách, asicsech, mizunách, brooksech a dalších modelech, ale kdo ví, možná nechybělo mnoho k tomu, aby mezi ně patřila i značka Baťa. V roce 1936 zlínská firma vyrobila „běžecké střevíce“ a měla ambice s nimi dobýt svět.

Tedy vyrobila… Nebudeme si lhát, prostě je okopírovala.

Došlo k tomu zvláštní náhodou. Po berlínské olympiádě navštívila Prahu výprava japonských maratonců a setkala se mj. se slávistickým vytrvalcem Miloslavem Luňákem, který také běžel pod pěti kruhy a obsadil hezké 19. místo. Maraton však dobíhal s velkými puchýři a po závodě musel vyhledat lékařské ošetření.

Snad tahle historika ponoukla Japonce k tomu, aby mu věnovali stejný model běžeckých bot, s nimiž Kitei Son (dneska už víme, že to byl Korejec a jmenoval se Sohn Kee-chung) v Berlíně zvítězil.

Od běžných bot se lišily tím, že neměly jednotný svršek, nýbrž palec měl samostatné místo. Poznáte to možná na skupinovém snímku (Sohn Kee-chung je vpravo) a zcela určitě je to patrné z náčrtku firmy Baťa (titulní foto). Japonci v nich závodili dlouhé roky, ještě v roce 1951 v takovém modelu Shigeki Tanaka vyhrál Bostonský maraton.

O zvláštních, lehoučkých a pohodlných botách napsal na konci léta 1936 pražský bulvární list Expres, všimli si toho u Bati, od Luňáka si vyžádali model, který dostal do japonských soupeřů, a během několika dnů ho s velkou slávou okopírovali.

A hned prostřednictvím listu vyzvali přední české maratonce, ať se o nové boty ze Zlína přihlásí: „Osvědčí-li se u našich běžců tento druh střevíců, začne Baťa se sériovou výrobou a my budeme míti radost, že náš list se o to nejvíce zasloužil, aby naši vytrvalci měli nohy zdravé i po nejtěžších závodech. Běžci: Luňák, Takač a Kočí ze Slavie, Šulc a Bena ze Sparty, Štěpánek z Českého Brodu a dva nejlepší trampští marathonci, sdělte co nejdříve do redakce Expresu míru svých nohou!“

Drobná vysvětlivka: běh byl ve 30. letech mezi trampy hodně populární, chyňavská osada Údolí oddechu v letech 1934 až 1949 pořádala maraton Praha-Podkozí, kde část účastníků běžela a část ho brala jako pochod. V roce 1940 dokonce ceny vítězům předávala herečka Adina Mandlová, po válce byl profilem těžký závod jednou i mistrovstvím Československa. Proto tedy ona výzva nejlepším trampským maratoncům.

Redaktoři Expresu byli přesvědčení, že pokud by se Baťa víc věnoval tretrám i silničním botám, neprodělal by na tom. „Vždyť statisícová úžasná lehká armáda atletů celého světa musí se spokojovati všelijakými nepodařenými výtvory obuvnického kumštu – a za jaký peníz,“ vypočítával list. „Naši atleti, ať unijní, nebo sokolští, běhají buď ve špatných těžkých střevících nejrůznějšího původu, nebo platí úžasné sumy za tretry importované ze severských států, Finska, Švédska, Norska atd. A přece jsme dnes státem s nejskvělejším obuvnickým průmyslem. Proč bychom nemohli vlastně obouvati atlety celého světa, když v civilu stejně chodí v našich botách?“

Jak dnes víme, Baťa ve sportovním průmyslu štěstí neudělal. Možná se kopie japonských bot neosvědčily, možná nebylo až tolik zájemců (však maraton tehdy v Československu běhalo pár desítek lidí) a nejpravděpodobněji všechny dlouhodobé plány zničila válka i pozdější znárodnění.

Ale spojení Baťa a maraton úplně nezmizelo.

Už o rok později nastoupil do Baťovy školy práce patnáctiletý student Emil Zátopek, který za dalších patnáct let vyhraje maraton na olympijských hrách v Helsinkách. Byť na nohou bude mít adidasky.

V roce 1938 se ve Zlíně dokonce běžel tzv. Baťův maraton, založený na počest zakladatele firmy Tomáše Bati. Nebyl to však kdovíjaký úspěch. Na start se dostavilo devět zájemců, což bylo málo i na poměry první republiky.

A tak možná nejvíc, i když nepřímo, se tohle spojení projevilo dávno po válce, v 80. letech. Snad všichni čeští a slovenští vytrvalci té doby běhali v oblíbených maratonkách vyrobených ve fabrice ZDA Partizánske. Tedy v bývalých Baťovanech.

Napsat komentář

Your email address will not be published.