Eric Liddell, běžec ve službách víry

z rubriky Příběhy autor:

Mohl získat tři zlaté olympijské medaile a stát se nejslavnějším atletem své doby. Ale to skotský sprinter Eric Liddell odmítl. Nechtěl se vzdát víry a přesvědčení, a tak z Paříže 1924 odjel “jen” s jedním triumfem. Jeho vnitřní síla a zásadovost se však staly inspirací i pro sportovce moderní éry.

Dnešní sportovci touží po olympijských medailích od dětství. Obětují úspěchu vše. Studium, zdraví, dospívání, nekonečné hodiny plné dřiny, kolikrát i rodinu. Před téměř stoletím to ještě byla především kratochvíle pro studenty, aristokraty, úředníky i vojáky. Na profesionalismus se dívali lidé v Evropě skrz prsty. Vydělávat na živobytí sportem? Jak odpudivé.

Přesto byly chvíle, kdy i úspěch ve sportovní kratochvíli znamenal hodně. Zejména na olympijských hrách. O vítězství se sice nepsalo v hlavních článcích na prvních stránkách novin, byl však důležitá. Ale ne pro každého a za každou cenu. Skotský sprinter Eric Liddell v roce 1924 ukázal světu, že i mezi vrcholovými sportovci existují jiné hodnoty. Třeba věrnost své víře.

Obětoval jí téměř jistě dvě zlaté olympijské medaile, ale sportovní osud mu ukázal přívětivou tvář a dopřál mu nejvyšší ocenění v disciplíně, kde jeho úspěch nikdo nečekal.

Eric Liddell se narodil na počátku minulého století v Číně, v misionářské rodině. Žil tam do šesti let, pak ho rodiče poslali do britských škol. Nejprve studoval v Londýně, v roce 1921 odešel na univerzitu do Edinburghu. Patřil k nejlepším žákům, ale prosadil se i jako úspěšný hráč kriketu a ragby, v něm dokonce později reprezentoval Skotsko.

Nejvíc ho ovšem lákala atletika. Kdyby se v bězích udělovaly známky za styl, asi by končil na chvostu výsledkové listiny. “Je to nejošklivěji běhající atlet, který kdy vyhrál olympiádu,” napsal o něm později list The Guardian.

Liddell ovšem byl zároveň zatraceně rychlý. V roce 1921 vyrazil na první závody a o dva roky později už byl dvojnásobným mistrem země, přičemž jeho britský rekord na 100 yardů časem 9,7 byl překonán až o šestatřicet let později. Vysloužil si přezdívku “Létající Skot” – podle slavné lokomotivy, jež se poprvé rozjela právě v roce 1923.

Spolu s kamarádem a zároveň soupeřem Haroldem Abrahamsem se v červenci 1924 vypravili na olympiádu do Paříže. Byli hlavními nadějemi britské výpravy, ale sny fanoušků dostaly trhlinu už v prvním závodě, sprintu na 100 metrů.

Liddell totiž oznámil, že stovku nepoběží. Finále bylo na pořadu v neděli a on jako silně věřící křesťan odmítl nastoupit, protože neděli ctil jako den odpočinku, neboť Bůh stvořil svět za šest dnů a sedmý odpočíval. Marné bylo naléhání kamarádů z týmu. S Liddellovým rozhodnutím nic nehnulo. Zradit víru za sportovní úspěch, to prostě nepřipadalo v úvahu.

Stovku vyhrál Abrahams a do jeho skotského parťáka se pustily i noviny. Potom si chtěl spravit chuť na dvojnásobné trati, byl z toho však “jen” bronz. Nejlepšímu sprinterovi hrozilo, že odjede ze stadionu v Colombes bez zlaté medaile.

Přihlásil  se tedy na čtyřstovku. Na trať, kterou téměř netrénoval. Navíc v Paříži panovala čtyřicetistupňová vedra, krosový závod na 10 000 metrů dokončilo jen 15 z 39 startujících. Přesto se Liddell rozhodl pro odvážnou taktiku. “Prvních 200 metrů poběžím, jak nejrychleji umím. A druhých 200 metrů, s boží pomocí, poběžím ještě rychleji,” svěřil se kamarádům.

Běžel jako o život a závod vyhrál. V novém světovém rekordu 47,6 a s náskokem osmi desetin před druhým Američanem Horatiem Fitchem. Třetí byl další britský závodník, Guy Butler, a ostrovní štafeta by zřejmě vyhrála následující závod na 4 x 400 m, ale Liddell se z něj omluvil. Finále totiž bylo na pořadu opět v neděli…

Domů se vrátil jako hrdina. Veřejnost oceňovala jeho zásadové chování i výkony na dráze. Univerzitní promoce se změnila ve velkou oslavu jeho zlaté medaile.

Následující rok strávil v Edinburghu přípravou na misionářskou činnost. Ještě vyhrál tři závody na skotském amatérském mistrovství, ale v hlavě už měl dávno jasno. Je čas jít ve stopách rodičů a vrátit se do Číny. Tak ukončil úspěšnou atletickou kariéru, která trvala pouhé čtyři roky.

Odjel do Tchien-´tinu a učil na místní anglo-čínské škole. Ještě nějaký čas se udržoval v obdivuhodné kondici. Když tam v roce 1929 závodil německý elitní středotraťař a světový rekordman na 800 metrů Otto Peltzer, vyzval také Liddella. Na čtyřstovce jasně vyhrál skotský běžec, na dvojnásobné trati těsně šampionovi podlehl. “Kdybys trénoval osmistovku, byl by z tebe světový rekordman,” řekl mu Peltzer na rozloučenou.

Liddell měl ovšem jiné starosti. Věnoval se potřebným a také založil rodinu. Navíc v Číně zuřila občanská válka mezi komunisty a nacionalisty, později do severní části země vpadla japonská armáda. Manželku a děti Liddell poslal do Kanady, sám se však rozhodl zůstat.

Jako ostatní západní cizinci byl v roce 1943 internován ve Wej-sienu. Vedl školu a po dlouhých letech porušil svůj zvyk věnovat neděli odpočinku. Nemohl dětem odmítnout roli rozhodčího při školních zápasech. Britská vláda nabízela Liddellovi výměnu za japonské zajatce a návrat do Skotska, on však odmítl. A nechal místo sebe cestovat jednu z těhotných žen.

Na začátku roku 1945, jen šest měsíců před osvobozením internačního tábora, náhle Liddell onemocněl. V dopise manželce napsal, že má podezření na nervovou poruchu, ale skutečnost byla mnohem horší. Měl nádor na mozku a 21. února zemřel.

Ve Skotsku ho nadále uctívali jako jednoho ze svých největších sportovních hrdinů. Když na olympiádě v Moskvě v roce 1980 vyhrál Allan Wells závod na 100 metrů, prohlásil: “Tahle zlatá medaile je pro Erika Liddella.”

Ještě většího ocenění se mu dostalo o rok později. Oscara za nejlepší film, hudbu, scénář a kostýmy si totiž odnesl snímek Chariots of Fire (u nás se promítal pod názvem Ohnivé vozy), jehož hlavními hrdiny byli Liddell s Abrahamem.

Inspirován úvodní scénou natočil letos list The Sun olympijskou reklamu s názvem “Let´s Make It Great, Britain” a podmanivá Vangelisova hudba z filmu bude jednou ze znělek sportovního svátku v Londýně.

Vzpomínka na Erika Liddella žije i po téměř století.

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru