Diktatura zdravého životního stylu

z rubriky Sloupky autor:

Možná je to jenom náhoda, nevím. Ale když jsem si šel na Silvestra ráno zaběhat v obvyklý čas po obvyklé trase, potkal jsem dva běžce. Na Nový rok jich bylo tuším dvanáct. Zřejmě se už novoroční předsevzetí hrnula plným proudem.

Nic proti nim. Koneckonců je to každého soukromá věc. Až do chvíle, než se původně snad dobře míněné rady a návody týkající se pravidelného pohybu začnou na nás v lednu valit ze všech stran. Z lifestylových časopisů i běžných novin, z televize i z internetu. Všechny se nám snaží vsugerovat, že jsme v podstatě obtloustlí lenoši, kteří by měli konečně začít se sebou něco dělat.

Přichází čas výzev, proměn, vstávání z gauče, detoxů a seriálů z gruntu měnících lidské životy. Přichází čas nabuzených osobních koučů a výživových poradců. Přichází čas ledňáčků, jak lidem, kteří do tohoto kolotoče naskakují (mnozí rok co rok), říká můj kamarád.

Rukojmím novoročního teroru zdravého životního stylu se v posledních letech stává i běh. Však to znáte: nejpřirozenější pohyb, nejlevnější sport, dokonalý spalovač kalorií, začít může každý, maraton za sto dnů, půlmaraton za polovic… Odevšad na vás najednou vyskakují univerzální tréninkové plány, ideální jídelníčky, motivační citáty. Běh jako nové evangelium.

Lidé neúnavně startující tuhle vlnu nám dramaticky malují svět, který je rozdělen na pravidelně sportující a duchem věčně mladé lidi a na tlupu budižkničemů, co se jenom povalují na gauči, při sledování televize popíjejí lahváče a pomalu tak umírají na koktejl civilizačních chorob.

Jako by nic mezi tím nebylo.

Jako by pohyb byl hraničním kamenem, který od sebe odděluje dobré a ty ostatní.

Podobná posedlost zdravým stylem a aktivním životem mi je z duše protivná. A to mám za sebou nějaký ten maraton, odběhal jsem myslím víc kilometrů než 99 procent populace a v mé knihovně byste našli i kousky jako How to Get Lean for Peak Performance.

Svět nefunguje tak jednoduše. Bílá a černá nejsou jediné barvy. Znám řadu lidí, kteří se k pohybu odhodlají spíše náhodou, sport jim nic neříká a nad jídelníčkem přemýšlejí asi tak dlouho jako nad čištěním zubů, přesto jsou zdraví, vitální, neobézní. A v rámci možností i šťastní. A taky znám frustrované a s životem věčně nespokojené běžce, štamgasty fitness center, návštěvníky kurzů zdravé výživy, cyklisty.

Sport a pohyb jsou fajn. Pokud zůstávají jenom sportem a pohybem. V lednu i jindy.

Foto: Fotolia.com

Štítky:

3 Comments

  1. Koho toto téma zajímá do hloubky, doporučuji přečíst si knihu Ticho od Suzane Cain. V ní je téma kult osobnosti, které s tímto hodně souvisí. Velice dobře rozepsáno do hlubších souvislostí.
    Jinak příspěvek je zajímavý, leč, nevyčítal bych “ledňáčkům” jejich lednové aktivity. I já začínal v lednu, před čtyřmi lety 😀

  2. Nedá sa než súhlasiť. Veľmi trefné zhodnotenie dnešnej modernej doby. Obávam sa, že ľudia vždy budú hľadať tie ľahšie riešenia, či už sa to športu týka, alebo nie.

  3. “…návštěvníky kurzů zdravé výživy, cyklisty.” jojo cyklisti jsou zvláštní kategorie:D

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru