Čech v Itenu: Kemp končí, ale jednou se chci vrátit!

z rubriky Příběhy autor:

Tříměsíční soustředění jihočeského běžce Davida Vaše v Africe se blíží do finiše. V posledním díle svého deníku tak přichází čas na závěrečné ohlédnutí za snem, který se stal skutečností.

Můj pobyt v Keni se chýlí ke konci, a tak myslím, že je vhodný čas na menší zhodnocení. Strávil jsem v Itenu krásných i náročných jedenáct týdnů. Teď už mě čeká pouze poslední, spíše volnější týden tak, abych se po návratu snáze reaklimatizoval.

Úvodem předesílám, že tréninkový kemp v Itenu splnil veškerá má očekávání a doporučil bych ho každému běžci, bez ohledu na výkonnost. Stojí to totiž opravdu za to! Jak jsem již popsal v předchozích dílech, možnost naživo sledovat keňské vytrvalce nebo přímo s nimi trénovat je běžeckou školou k nezaplacení.

Keňani mají výborně propracovaný tréninkový systém, nepodceňují životosprávu ani odpočinek. Trénink ve skupinách, někdy čítajících až 90 vytrvalců, je tou nejlepší motivací. Zároveň je v dnešní přetechnizované době velmi poučné pozorovat, jak absolvují všechny tréninky čistě na pocit a dokáží přesně odhadnout, kdy mají dost. Když se další den necítí, zařadí prostě lehčí běh nebo si dají volno, netlačí na pilu a nedrží se striktně tréninkového plánu. Mají také výborný cit pro tempo, a i když mnozí vlastní hodinky s GPS, stejně na ně téměř nekoukají.

Co se týče finančního rozpočtu, díky levnějšímu ubytování jsem mnoho ušetřil, takže mě celý výlet se vším všudy vyšel na necelých 40 tisíc korun. Nemusel jsem se přitom nijak uskromňovat. Keňa je totiž pro Evropana cenově velice příznivá země. Člověk si zde vystačí v přepočtu s padesáti korunami na den (snídaně, oběd, večeře, pití a i nějaká ta pochoutka). Například rýže s fazolovou směsí ve zdejším bufetu vyjde na patnáct korun a odejdete s naprosto spokojeným břichem. Já jsem většinou stoloval a společně vařil ve skupině 5-7 lidí, takže denní náklady byly někdy i menší.

Mohl jsem samozřejmě i víc cestovat, jelikož Keňa má turistům mnohé co nabídnout, ale rozhodl jsem se soustředit především na trénink. Volný čas jsem pak využil hlavně k odpočinku, případně studiu angličtiny. Poprvé v životě jsem si tak alespoň na chvíli vyzkoušel režim profesionálního běžce a musím říct, že jsem se naštěstí neocitl v žádné psychické nebo fyzické únavě. Naopak, v úžasném prostředí jsem si běh zamiloval ještě víc a trénink po boku nejlepších vytrvalců na planetě mě nabíjel energií. Do každého tréninku jsem šel odpočatý a plný sil. Jsem taky moc šťastný, že se celé soustředění obešlo bez zdravotních potíží.

Celkově jsem za jedenáct týdnů v Itenu a okolí naběhal přibližně 1500 km a absolvoval 162 hodin tréninku. Věřím, že vše zúročím už v nadcházející sezoně. První ostrý start mě čeká na únorovém halovém mistrovství ČR, kde poběžím závod na 3000 m.

Do Itenu se chci určitě někdy vrátit. Je to naprosto úžasné místo a poznal jsem tu mnoho nových přátel. S některými se snad znovu shledám i na silničních závodech u nás vČesku. Kluci mi navíc slíbili, že matrace, kterou jsem si koupil, tu na mě bude čekat a nikdo na ní spát nebude, takže mám o důvod víc, proč se vracet.

Všem fanouškům dlouhých běhů děkuji za pozornost a podporu. Případné dotazy mi můžete posílat na adresu: davidek161@gmail.com.

Štítky:

8 Comments

  1. Ahoj, díky za skvělé a poutavé čtení, pokaždé jsem se těšil na nový článek! Četl jsem Běhání s Keňany a kniha se mi hodně líbila.

    Měl bych otázku: o spánku, jídle a běhání Keňanů jsi tu psal, mě by ještě zajímalo, jak se staví k protahování a dalším typům regenerace:

    Protahují se před během? Dloho, nebo skoro ne? A spíš před nebo po běhu? Chodí někam třeba na masáže? Používají studené vodní lázně? Jsou nějaké další regenerační způsoby, které hodně preferují?

    Díky! A přeji ještě krásný poslední týden, šťastnou cestu domů a zúročení všech impulsů v nové sezóně!

  2. Ahoj Mirku, jsem rád, že se články líbily 🙂
    To mě opravdu překvapilo, ale před během se moc neprotahuji a když už někdo tak velmi málo. Spíše dají strecink po doběhu, ale taky pouze občas :-).
    Jedinou hlavní regenerací je pro ně ten spánek a taky masáže, masírují se často hlavně po kvalitních trenincich.
    Sauna,bublinky, vodní lázně jsou možná záležitostí těch opravdu bohatších (Kipsang,Keitany atd.) není to levný pro ně… Co mě taky dostalo jak jsou slabí v posilování, střed těla vůbec neposiluji max 2minuty… To byla asi jediná věc v čem jsem byl lepší než oni a to byli borci s pulmaratonem za 59-61 minut :-)…

  3. Díky za odpověď!

    Tak nějak jsem si to myslel, když se o tom nepsalo ani v Běhání s Keňany, ani v tvých článcích.

    Dneska je běh docela byznys, tak se na něj nabaluje spousta balastu – na portálech, v časopisech jsme zahlcováni informacemi, jak je důležité posilovat (všechno možné i nemožné), protahovat, strečovat, plavat, masírovat, sauna, polárium, masážní válce atd. atd.

    A všechno je to asi hlavně o tom, prodat nám co nejvíce věciček, bez kterých “se neobejdeme, pokud chceme výkonnostně růst”.

    A pak se podíváš na ty, co opravdu umět běhají a běhají rychle a zjistíš, že především a hlavně běhají! Pak spí, jedí rozumné věci a nemají hlavu těžkou civilizačními problémy. Prostě jednoduchost. A soustředění se především na ten běh samotný 🙂

  4. Ahoj Davide, jedním slovem – paráda. Opravdu poutavé čtení. Určitě až se vrátíš, tak budeš na roztrhání, ale doufám, že se potkáme na ovále a prohodíme pár vět o pobytu v Keni. Mám spoustu dotazů a jednu prosbu. To, ale až se vrátíš. Tak šťastný návrat a pěkný vánoce 🙂

  5. Ahoj David, rad som tvoje clanky cital …fajn ze vsetko az idylicky dopadlo(okrem uvodneho prepadu) …a nech sa ti dari v nadchadzajucej sezone!

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru