Běžec, nebezpečný tvor

Před časem jsem uzavíral novou pojistku. Takovou tu, abych byl finančně z obliga, když způsobím škodu druhým. Pojišťovací agentka se mě snažila přesvědčit, že bych měl chtít smlouvu na skoro nejvyšší částku, co se nabízí obyčejným smrtelníkům. Nepřišlo mi to jako věc, bez níž bych se neobešel, a ujistil jsem ji, že si nepřipadám být

Celý text

RunCzech a maratonský teambuilding

Možná už to víte. Zase budeme přepisovat dějiny, tentokrát maratonské. Revolučním způsobem, pochopitelně. A pokud nevíte, aspoň ve stručnosti: jelikož letos se ze známých důvodů nebude smět v květnu pořádat tradiční maraton v Praze, organizátoři z firmy RunCzech přišli s náhradním řešením v podobě týmového závodu. Na startu bude stát 32 běžců (+ stovka účastníků mistrovství republiky), budou reprezentovat čtyři

Celý text

Chvála volných pondělků. A bolesti po dvaceti kilometrech

Za ty roky, co se trochu usilovněji a většinou i systematicky hýbám, jsem už, aspoň odhaduju, pomyslně oběhl zeměkouli. A pokud snad ne, každým dnem se k tomu blížím. Ale kolikrát jsem za těch sedmnáct let šel běhat v pondělí? Desetkrát? Patnáctkrát? Jestli totiž nějaké pravidlo (spíš je to tedy rituál) dodržuju pečlivě, je to volný den

Celý text

Jak jsem sháněl boty

Občas v té vší nejistotě mám drobné záchvěvy optimismu, že se přeci jenom časem začne závodit i jinak než tzv. virtuálně a že třeba letos (půjde to aspoň na podzim?) si dám ještě jeden maraton. Nikdy nevíte, že ano. Pro tyhle hypotetické příležitosti jsem si dokonce opatrně vyhlédl boty. Ne, žádné moderní karbonové závodky, ale nadějně

Celý text

Motivace schovaná v mlze a beznaději

Bylo to minulý týden. Venku asi dva stupně nad nulou, vítr a déšť. Druhé nejhorší počasí, které může pro běh existovat (to úplně nejhorší je, když déšť zároveň na asfaltu hned umrzá). Ne, nevyběhl jsem. Podíval jsem se z okna, pak pro jistotu na teploměr za sklem a zase se zavrtal pod peřinu. Jasně, taky

Celý text

Poslední rok

Tři kamarádi mi nezávisle na sobě – a každý trochu jinými slovy – nedávno řekli: „Tenhle rok bude poslední, kdy do běhání zkusím ještě pořádně šlápnout.“ Ani jednomu z nich už není pětadvacet, spíš dvakrát víc. A šlapat do toho v jejich podání znamená trojcifernou týdenní kilometráž, intervaly, tempa, posilování, strečink…prostě tradiční, strukturovaná, výkonnostní příprava.

Celý text

Čas medailí z pálené hlíny a čekání na lepší časy

Když v roce 1944 Antonín Špiroch vyhrál úvodní ročník Chodského maratonu, dostal velmi zvláštní cenu. Sochu z pálené hlíny. Byla válka, nebylo možné sehnat bronz, a tak domažličtí pořadatelé přišli s provizorní trofejí a plánem, že mu ji nechají odlít v lepších časech. Už příští rok, jak doufali. Všichni jsme teď tak trochu v situaci,

Celý text

Tajemství dokonalého běžeckého stylu

Mám takový zvyk (možná zlozvyk, jak tvrdívá můj doprovod), že při procházkách lokalitami typu pražská Stromovka nebo mnichovský Olympiapark pozorně monitoruju kolem se šinoucí běžce. Zajímá mě, jaké mají boty, ale ještě pečlivěji sleduju jejich běžecký styl. A snažím se odhadnout, kdo je polykač maratonů, kdo začátečník, kdo hubnoucí týpek, kdo fotbalista, který se vydal

Celý text

Ještě jeden maraton. Je tady nová knížka o běhání

„Kdy napíšeš další běžeckou knížku?“ Ani nevím, kolikrát za posledních šest let jsem na tuhle otázku odpovídal. Ale vždycky vyhýbavě. Že kdo ví, nejspíš už nikdy. Byl jsem rád, že Maraton a jiné pošetilosti i Můj dlouhý běh (tu jsem psal společně s ultramaratoncem Danem Orálkem) měly úspěch a nemyslel jsem si, že k tématu

Celý text

K čemu je běhání dobré právě teď

Ne, nepatřím a nikdy jsem nepatřil k lidem, kteří běhání považují za střed světa a smysl života. A pokládání jedné nohy před druhou za největší hodnotu. Jsou chvíle, kdy je to věc celkem nicotná, kdy propadnutí startovného nebo odložený útok na osobák vypadají jako úplné prkotiny. Nejen v současných časech ohrožení nákazou koronavirem, kdy máte

Celý text

Hledání běžeckého vzoru

Maratonci usilující o překonání světových rekordů nebo splnění olympijských limitů mívají na trati vodiče, kteří jim udávají tempo a někdy i směr. Taky my, běžci mnohem míň pilní a talentovaní, občas potřebujeme ne snad přímo vodiče, ale aspoň lidi, kteří nás symbolicky potáhnou na naší cestě. Vzory. Idoly. Inspiraci. Najít je, to někdy bývá zatraceně

Celý text