Běžecké boty z 3D tiskárny. Iluze, nebo budoucnost?

z rubriky Historie autor:

Na předvídání budoucnosti je asi nejzajímavější, když se po čase naskytne možnost porovnat smělé vize s realitou. Například kdyby měl dnes svět vypadat, jak ho před třiceti a více lety viděly (nejen) dětské knížky řešící podobu života po magickém roce 2000, nemuseli bychom chodit do práce, protože všechno by na starost měli roboti, a výlet na Měsíc by byl podobně běžnou věcí jako dovolená u rybníka. Ani jedno se nesplnilo, jak dobře víme.

Málokdo z futurologů měl kdy tolik fantazie, aby si dokázal představit maličkosti, které sice nepřevrátily svět naruby, ale v době před pár desítkami let by vypadaly odvážně až bláznivě. Zajímalo by mě, co by třeba v roce 1965 řekli představě, že jednou budou lidé běhat po parcích a lesích s telefonem připevněným na paži. Dobrovolně připevněným.

Nedávno, když už je na těchto stránkách řeč o běhání, zase firmy Adidas a Nike přišly s ideou, že budoucností se stanou boty s mezipodešví vyrobenou na míru v 3D tiskárně. Hlasitěji odvážnou myšlenku vyslovil Adidas, ve spolupráci s belgickou společností Materialise.

Podle vize projektu Futurecraft 3D, jak byl nazván, prostě přijdete do obchodu, zaklušete si na běhátku a domů půjdete s maratonkami dodělanými přesně podle vašeho chodila. Má prý jít o hudbu budoucnosti ne tak vzdálené.

Nesmysl? Pouhý reklamní trik? Nebo běžná praxe příštích let?

Docela by mě zajímalo, jakou interní a upřímnou odpověď si dávají bossové v kancelářích Adidasu. Německá firma, a to jí nikdo upřít nemůže, v oblasti propojení výroby běžeckých bot s nejmodernějšími technologiemi čile experimentuje. A ne zrovna úspěšně, je třeba asi dodat.

Prvním pokusem poskočit do budoucnosti byl model Adidas Micropacer, který na trh s velkými fanfárami uvedla v roce 1984. Bota měl v levém jazyku zabudován senzor s displejem, který ukazoval uběhnuté kilometry, zdolané kroky a spálené kalorie. Když se po letech běžečtí geekové pokoušeli jeho přesnost přeměřit podle moderních GPS a krokoměrů, ne zrovna překvapivě zjistili, že Micropacer ukazatele spíše odhadoval než přesně počítal. Ale o to až tolik nejde. Pro nepamětníky: řeč je o době, kdy vlastnit počítač nebylo běžné ani na západ od Folmavy.

MICRO

Micropacer se prodával za 100 dolarů, což byly docela velké peníze – o rok starší Nike Pegasus stály 40 dolarů. V dobových článcích si komentátoři pobaveně kladli otázku, proč by někdo měl zbytečně utrácet peníze za drahé boty, když jsou k dispozici levnější. Ale nesmějte se jim. Oni fakt nemohli tušit, že jednou si budou běžci kupovat i chytré hodinky, kompresní oblečení, kurzy správného běžeckého kroku, trenky v ceně výletu do Berlína nebo startovné dražší než nejlepší lístky do opery.

Ale nebyla to jenom cena, která už za pár let model Micropacer odkázala do oddělení kuriozit. Podstatné bylo, že se v nich běhalo dost nepohodlně. Byly těžké, málo ohebné a ještě méně prodyšné. Koupit si je ostatně můžete i dnes; Adidas občas uvede retro edici, ale to už jsou boty vyrobené z modernějších materiálů, stejný zůstává pouze design.

Další z pokusů se třemi pruhy si pamatuji i já. Před deseti lety firma uvedla na trh model adidas_1 se sloganem „první inteligentní bota na světě“ a příběh se v mnohém opakoval. Vysoká cena (7990 Kč), solidní váha (380 gramů), velké ambice, tři roky utajovaného vývoje – a brzy konec.

Tentokrát měly boty v podešvi zabudován strojek se speciálním mikroprocesorem, který údajně prováděl pět milionů kalkulací za vteřinu. Když jste běželi, měl mechanismus podle rychlosti a dopadu vašich kroků poznat, kolik právě potřebujete tlumení, a podle toho upravoval výšku paty (pokud si dobře pamatuji). Součástí byla i malá třívoltová baterka, jež měla vydržet až sto hodin, tedy pro trochu ambicioznějšího běžce tak čtvrt roku.

adidas_1

Když jsem měl adidas_1 poprvé v ruce, říkal jsem si, jak asi strojek reaguje na bláto a kamínky, protože na první pohled vypadal dost zranitelně… Boty se u nás prodávaly v tehdejší firemní prodejně v Praze Na Poříčí a už byly drasticky zlevněné, když jsem je objevil. Ale běhat jsem v nich nikdy nikoho neviděl, v Česku ani v cizině.

Byť šéfové z Herzogenaurachu tvrdili, že tento model jednou pro vždy změní budoucnost sportovních bot, brzy si ho museli zapsat na seznam experimentů, které se neujaly.

A do třetice Adidas. Tuším, že ve stejném roce nabízel u modelu Supernova Cushion možnost nechat si ho vyrobit na míru. Fungovalo to tak, že jste přišli do expa PIM na Václavák, změřili vám nohu, prošli a proběhli jste se po skenovací desce – a do pár týdnů jste si měli jít na poštu pro supernovy ušité dle vašich potřeb. Dokonce běžela reklama s Hailem Gebreselassiem, ať také jako on běháte v botách na míru. Jejich cena byla asi o 20-30 procent vyšší než u běžného modelu, snad i proto se z nich trhák nestal.

Ale nejen Jára Cimrman věděl, že metoda slepých uliček má něco do sebe.

I když to s výše zmíněným Micropacerem moc nevyšlo, tak Adidas před třemi desítkami let vlastně předpověděl dnešní módu fitness náramků. Občas se proto na takové produkty a záměry firem vyrábějící běžecké boty musíme dívat podobně jako na designéry futuristických automobilů. Jako na hru. Jako na pokus o předpovídání příštích trendů. A samozřejmě i jako na reklamní aktivitu se sdělením: „Podívejte se, jsme tady, snažíme se a držíme prst na tepu doby.“

Teď se věří v personalizaci běžeckých bot; někdo to zkouší s pumpičkami (ostatně Reebok jenom oprášil nápad ze začátku 90. let), někomu více sexy znějí 3D tiskárny. Za pár let se bude nadšeně psát o jiných zdánlivě převratných nápadech.

Nevím. Troufám si tvrdit, že na výrobě a podobě běžeckých bot už se nedá moc nového vymyslet. Určitě se objeví ještě kvalitnější, odolnější a lehčí materiály, pevnější svršky, dokonalejší tkaničky, pohodlnější jazyky, ovšem princip, jak vypadá a jak je konstruována běžecké bota, se měnit nebude. Jednoduchost zvítězí.

Ale třeba se mýlím. Jako ti, kdo si před padesáti roky mysleli, že dneska místo mě půjde do práce robot.

Štítky:

3 Comments

  1. Pokud si myslíte, že na výrobním procesu toho není už moc co vylepšovat, tak zkuste si obejít zdejší obchody s běžeckou obuví a zeptat se jich, jestli ty Sayonary mají i v provedení pro široké chodidlo. Přeji mnoho úspěchu. Bohužel né všichni mají chodidlo shodné s celosvětovým průměrem a pokud-li nějak vybočujete z řady, tak je to pro vás hnedka problém a musíte se poddat trhu, s čímž rapidně klesá výdrž dané boty. S myšlenkou “boty na míru” jsem si nedávno sám koketoval ve své hlavě a to dokonce nezávisle na tom, než jsem se dozvěděl že Adidas tohle hodlá zrealizovat, moje prosba byla tedy vyslyšena. Podle mě naopak přesně tohle je budoucnost běžeckých bot a snad i jediný možný finančně dostupný způsob, jak uspokojit všechny možné zákazníky až do toho posledního. Takže teď už jenom doufat, že se jim to povede zrealizovat do funkční podoby.

    • 1. Dělat boty s širším chodidlem přeci neznamená, že by musel být vynalezen nový výrobní proces. Některé firmy už dávno nabízejí boty s různou šířkou. Druhá věc samozřejmě je, jestli jsou distribuovány i na český trh.

      2. Otázkou je, jestli boty na míru by pro většinu běžců byly finančně dostupné, nebo aspoň finančně přijatelné.

  2. Dovedu si docela dobre predstavit, ze by se pomoci 3D vyrabely vlozky do bot. Jinymi slovy, bota by byla standartni a tiskla by se jen vlozka.

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru