Atletika hledá cestu ze slepé uličky, do které se sama vydala

66 přečtení
9 minut čtení

Je to zvláštní paradox. Čím míň lidí sleduje (klasickou) televizi, tím usilovněji se sportovní funkcionáři snaží svoje odvětví upravovat tak, aby co nejvíc co nejvíc vyhovovala domnělým přáním a potřebám televizních diváků. Poslední obětí se staly vytrvalostní běhy. Či přesněji řečeno: běh na 5000 metrů, který od příštího roku nebude součástí Diamantové ligy, nejprestižnějšího seriálu atletických mítinků. Pětku plně ho nahradí trojka, tedy neolympijská disciplína.

Motivace je zřejmá, byť nevyřčená zcela přímo. Vytrvalostní běhy publikum nudí. Pětku nejlepší muži běží zhruba třináct minut, elitní ženy o dvě minuty déle. Srovnejte to s krátkou, dynamickou stovkou! Navíc to není kontaktní sport – tedy v tom smyslu, že nikdy nikoho nesráží (pokud ano, tak nedopatřením), nikdo se s druhým nerve, emoce na trati zůstávají skryté za tvářemi vyjadřujícími jenom soustředění, odhodlání a narůstající únavu.

Co je nudné a co ne, je samozřejmě otázkou názoru a osobního vkusu. Mě kolikrát nudí fotbalové zápasy, přesto jsem nezaznamenal výraznější iniciativu za jejich zkrácení. Ale respektuji fakt, že vytrvalostní běhy budou mít méně fanoušků než moderní, akční disciplíny.

Druhá věc je, že atletika je tradiční a ve svých principech jednoduchý sport. Kdo je první v cíli, vyhrál. Kdo doskočil nejdál nebo nejvýše, je rovněž vítěz. Případně ten, kdo svoje náčiní poslal do největší vzdálenosti. Těžko lze na tom něco zásadně modernizovat – na rozdíl třeba od hokeje, kde se různě upravují rozměry kluziště, pravidla o ofsajdech, trestání faulů nebo rozměry výstroje.

Ano, desetiboj se může rozhodovat během na 1500 metrů, který se bude startovat podle odstupů přepočtených na časové ztráty podobně jako v lyžařské nebo biatlonové stíhačce. Některé skokanské disciplíny se při velkých šampionátech mohou konat v centrech měst. Na náměstích, na hradních nádvořích – podobně jako start a cíl mistrovských maratonů pomalu mizí z dráhy na stadionu a přesouvá se na bulváry. Dál aspoň moje fantazie v nápadech, jak atletiku zatraktivnit, nesahá.

Vlastně si matně vzpomínám, jak někdy před deseti roky se IAAF ty proklatě nudné a dlouhé běhy snažila zmodernizovat tím, že tuším na desítce byl od určité zdolané vzdálenosti vyřazován poslední závodník po uběhnutém kole. Aby běžci byli aktivnější mnohem dřív než ve finiši. Ale moc dlouhý život tenhle nápad neměl.

Aktuální krok IAAF je o to pozoruhodnější, že vytrvalostní dráhové běhy v minulosti poměrně nedávné dokázaly atletice dodat spoustu populárních osobností, Hailem Gebrselassiem počínaje a třeba Mo Farahem konče. A o popularitu jde, při honbě za čísly televizní sledovanosti, především, ne?

Navíc, kdo ví, jestli to transformací pětky na trojku končí. Vždyť kdysi se v nebožce Zlaté lize běhala i desítka – a kde její dneska konec? Po založení Diamantové ligy už se střídaly jenom trojka a pětka. Desítka se občas objeví jako okrajová disciplína, jejíž výsledky se do zápolení o diamanty nezapočítávají. Za pár let se možná jako nudná vyhodnotí i trojka a zůstane pouze běh na 1500 metrů.

Novinka IAAF bude mít podle mě jediný viditelný efekt. Stále víc vytrvalců bude ještě dřív mizet z dráhy na silnici, protože tam si vydělají peníze a zviditelní svoje sponzory. Drobnou komplikací pro ně je, že pětka a desítka se, doufejme, budou stále součástí mistrovství světa a olympijských her (na rozdíl od chodecké padesátky, již čeká derniéra příští rok v Tokiu) a podle představ IAAF by se v blízké budoucnosti na tyhle akce mělo kvalifikovat podle v současnosti zaváděného světového žebříčku, ne (jenom) podle splněných limitů. Nejlepší dráhoví vytrvalci tedy budou muset mnohem pečlivěji objíždět „béčkové“ mítinky, aby posbírali nutné body.

Atletika se v poslední době ocitla ve zvláštní slepé uličce, do níž ovšem dobrovolně nakráčela. Snaží se být atraktivní, přitom se před lety o velký kus atraktivnosti sama připravila. Mám na mysli postupné rozšíření Golden Four na Zlatou ligu a dnešní Diamantovou ligu. Ze čtyř našlapaných mítinků se stalo čtrnáct akcí s logicky rozmělněnou kvalitou i kolísavou prestiží (asi jako kdyby se v tenise konalo čtrnáct grandslamů ročně). Důvod změn byl zřejmý a pochopitelný. IAAF nechtěla, aby elitní atletika zůstávala evropskou záležitostí, proto se dnes major mítinky konají i v USA, Číně, Kataru nebo Maroku.

Pro sponzory je to samozřejmě dobře. Atletika má větší zásah, dostane se na víc kontinentů a potvrzuje, že je globálním sportem jako málokterý jiný. Na druhé straně ubylo zajímavých podniků. Dřív bylo jasné, že na Golden Four v každé disciplíně uvidíte to nejlepší. Malé mistrovství světa stlačené do několika hodin. V Diamantové lize pořádně netušíte, kdo a kdy bude závodit, která disciplína bude “diamantová”a která nikoli. Někdy se atletům nechce cestovat na druhý konec světa kvůli jednomu závodu. Jindy si akce vybírají podle přání sponzorů. Patříš k Nike? Tak se ukaž hlavně v Eugene!

Zmizely tak mnohé prestižní souboje. Sami atleti si dneska vybírají mítinky podle toho, jaká tam bude konkurence. Zhruba deset let měla atletika tak vzácný marketingový poklad, jakým byl Usain Bolt. Ale neuměla ho pořádně využít. I když papírově byl rivalem Justina Gatlina či Tysona Gaye, málokdy se tihle borci utkali v přímém souboji jindy než na mistrovství světa nebo olympijských hrách. Mám-li použít další příměr, bylo to podobné, jako kdyby Real s Barcelonou hrál jednou za dva roky, nebo Nadal s Federerem změřili síly jenom ve Wimbledonu.

Být šéfem IAAF, začal bych asi tady, a hledal způsob, jak dostat atletiku do headlinů i v obdobích mezi velkými akcemi, jak z ní udělat sport těšící se zásadní pozornosti častěji. I když by to dalo víc práce než škrtnout z menu jednu položku.

1 Comment

  1. Souhlasím, také naprosto nechápu potřebu zkracovat kvůli televizi. Vždyť ani 10000m, ani chodeckou padesátku není potřeba vysílat celou. Udělá se atraktivní, pokud možno akční a zajímavý sestřih na požadovanou délku a v televizi to zajímavé bude. Sestřih by mohl předcházet přímému přenosu, který zobrazí závěr závodu. S takovými myšlenkami by časem mohli chtít zkrátit třeba i maraton, nebo zmiňovaný desetiboj, což by bylo úplně zcestné. Ale podobný problém řeší např. i v tenise, kde chtějí zkrátit sety. Přitom vypjaté pětisetové bitvy mezi hvězdami jsou právě těmi zápasy, na které se nejvíc vzpomíná.

Napsat komentář

Your email address will not be published.