Zátopek jinýma očima. A vážně dobrý

z rubriky Recenze autor:

Časopis Zatopek vychází v Belgii, nejlepší závod nesoucí Zátopkovo jméno se běhá v Austrálii, tak asi nepřekvapí, když pozoruhodný životopis nejlepšího atleta české historie napsal anglický autor. Je jím Rick Broadbent, jeho kniha se jmenuje Endurance: The Extraordinary Life and Times of Emil Zátopek a vyšla ve čtvrtek.

Sportovní biografie, tedy ty bez předpony „auto“, nemají v českém prostředí moc velkou tradici. Pokud už se nějaká objeví, je to většinou narychlo spíchnutá kompilace z cizích novinových rozhovorů a reportáží, jejímž jediným účelem je rychle vydělat peníze. Google and Wikipedia Journalism. Jmenovat nebudu, reklamu si vážně nezaslouží.

V zahraničí, rozhodně v prostředí anglického a německého jazyka, jde o žánr mnohem prominentnější. A životopisy tohoto druhu nevycházejí pouze o sportovcích již zemřelých. Někdy jsou zajímavou protiváhou oficiálních, autorizovaných biografií, jejichž aktéři mívají tendence svůj příběh přikrášlovat nebo z něj vynechávat události, které by z paměti nejraději vytěsnili. Případně ze sebe dodatečně dělají větší rebely, než jakými ve skutečnosti byli.

Uznávaný anglický novinář Rick Broadbent z listu The Times už má za sebou několik knih se sportovní tématikou. O boxu, o motocyklových závodech, se sedmibojařkou Jessicou Ennisovou spolupracoval na její autobiografii. Příběh o Emilu Zátopkovi pro něj byl krokem jiným směrem: psal o sportovci, s nímž se nikdy nesetkal a který žil v zemi, jejíž jazyk neovládá. Ale handicap to rozhodně nebyl.

Autor od začátku dokazuje, že atletika je jeho svět. Jak tenhle sport funguje a co vytrvalostní běh obnáší, to si nemusel vyčíst odjinud. Pohybuje se na známé půdě, nezaváhá v terminologii, historických exkurzích ani souvislostech. Děj vypráví suverénně, dokáže čtivě přiblížit atmosféru závodů a akcí, které se odehrály před víc než šedesáti roky. Má smysl pro příběh a tah na branku, či snad lépe řečeno: do cílové rovinky. Není užvaněný.

I když kniha vychází z rešerší českých i zahraničních pramenů, Broadbent se nespoléhá jenom na ně. Navštívil a vyzpovídal řadu Zátopkových přátel a vrstevníků, také paní Danu. Třeba s australským šampionem Ronem Clarkem mluvil krátce před jeho loňským úmrtím. Ostatně příběhem zlaté medaile z Helsink, kterou Zátopek v roce 1966 věnoval svému nástupci, kniha začíná i končí.

Endurance: The Extraordinary Life and Times of Emil Zátopek není zaměřená jenom na osobu českého vytrvalce. Broadbent paralelně vypráví i příběhy jiných běžců – nejvíc Gordona Pirieho a Jima Peterse, trochu méně Alaina Mimouna a Vladimira Kuce; pár zajímavostí se dozvíte také o jejich předchůdcích a následovnících. Tím je Zátopkův život zasazen do jedinečných a na takovém prostoru dosud nepopsaných souvislostí. Není jediným hercem na prázdném jevišti.

Jako čtenář můžete srovnávat osudy zmíněných šampionů, od dětství přes válečné události až po sportovní kariéru, a posoudit výhody i těžkosti, jimž čelili. Na Východě loajální sportovci neřešili existenční potíže, ale museli odolávat politickým tlakům – od vlády až po kdejakého okresního funkcionáře. Na Západě měli víc svobody, ale realitou byla nelibost médií, finanční nejistota i nutná opatrnost v ekonomických záležitostech, kdy si museli dávat pozor, aby se vyhnuli osudovému nařčení z profesionalismu, neboť i pár desítek dolarů přijatých bokem jim mohlo zničit kariéru.

V „československé“ rovině je zase Zátopkova cesta v knize lemována osudem Jan Haluzy, jeho prvního a jediného trenéra, který se po únoru 1948 stal politickým vězněm.

Autor pochopitelně psal v první řadě pro britské publikum. I proto vysvětluje historické události a společenské klima podrobněji, než by český čtenář potřeboval, občas ujede v politických reáliích nebo názvech funkcí (Věra Čáslavská opravdu nebyla ministryní Havlovy vlády), případně zkomolí některé (nedůležité) jméno. I proto hrají na stránkách knihy velkou roli Gordon Pirie s Jimem Petersem a touha britských vytrvalců konečně Emila Zátopka porazit. Byť někdy jsem měl pocit, že odboček od příběhu hlavního hrdiny je až moc. Klidně bych popisování osudu Rogera Bannistera či Olgy Fikotové oželel. Ale to jsou jenom drobnosti.

K výhodám Broadbentova psaní rozhodně patřil odstup od českého prostředí. Mohl psát bez taktizování a pietních ohledů, neměl potřebu pucovat sportovcův pomník do hrdinského lesku a prohlubovat existující mýty, nekreslil pohádku o Zátopkovi.

Pokud si říkáte, že už jste na dané téma přečetli pár knih a spoustu článků, a tak vám nějaký Angličan sotva poví něco nového, mýlíte se. Pro českého čtenáře by cenným příspěvkem Endurance: The Extraordinary Life and Times of Emil Zátopek měl být i pohled, jaký jsme dosud příliš neznali. Vzpomínky zahraničních soupeřů, citáty ze sportovních memoárů, které do češtiny nebyly přeloženy, nebo ohlasy dobového západního tisku. A už zmíněné vyprávění Zátopkova příběhu v kontextu tehdejšího světového sportu.

Je to pohled jinýma očima, o to myslím zajímavější. Pro mě je Broadbentův opus zatím nejlepší zátopkovskou knihou, kterou jsem četl.


Na provoz Dlouhého běhu můžete
přispět ZDE.

1 Comment

  1. Knihu som zatiaľ pochopiteľne nečítal. Ak je napísaná aspoň z poloviny tak čítavo, ako táto recenzia, tak by som si ju čítať každopádne mal.

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru