Zátopek je terno. Aspoň v knihách a na plátně

z rubriky Sloupky autor:

V lednu 1968 Ota Pavel, velký spisovatel český, napsal v dopise bratru Hugovi: „Víš, psal jsem o Zátopkovi v Plné bedně šampaňského. Ale o tom, že byl normální, že měl vůli, že trénoval, o tom můžeš napsat dvacet řádek. Snad přijde někdo, kdo to napíše, ale já už to nebudu, protože mě je z těch všech keců o vůli už blbě.“

Půl století si na to nikdo nad rámec novinových a časopiseckých článků netroufal. Protože psát o Emilu Zátopkovi bez klišé a patosu je fakt těžké, stejně jako je pro dnešní vytrvalce těžké překonávat jeho časy. Až teď se věci pohnuly.

Dvě životopisné knihy, komiks, celovečerní film. Po letech, kdy okolo Zátopka panovalo zdvořilé ticho, se postava nejlepšího atleta české historie překvapivě stává středem zájmu vojáků pop kultury. Zmíněné projekty by měly být dokončeny v roce 2016 či jen o málo později. Snad v souvislosti s olympijskými hrami v Riu, snad producenti ucítili sílu poptávky v požehnaných časech českého běžeckého boomu. Ale motivy asi nejsou až tak důležité.

Nejdřív tedy malé shrnutí:

Životopisné knihy paralelně tvoří spisovatel Pavel Kosatík (mj. autor ne příliš povedené autobiografie Věry Čáslavské a výrazně povedenějších věcí o Pavlu Kohoutovi či Ferdinandu Peroutkovi) a britský novinář Pat Butcher, který vede stránky Global Runner, pracoval pro řadu význačných periodik, napsal i úspěšnou knihu o rivalitě Sebastiana Coea se Stevem Ovettem a životopis Zátopkova věčného soupeře Alaina Mimouna.

Komiks dávají dohromady spisovatel Jan Novák (autor oceňovaných románů Zatím dobrý nebo Milionový jeep) spolu s výtvarníkem Jaromírem Švejdíkem (např. Alois Nebel). Už vyšlo i pár ukázek.

A film točí David Ondříček. Do hlavní role obsadil Václava Neužila, mladou paní Danu bude hrát Martha Issová.

Bylo by snadné si teď na chystaných dílech brousit ostrovtip a jízlivě je komentovat. K tomu bude dost příležitostí po křtech a premiérách.

Když už je ale Emil Zátopek takové umělecké terno, možná se nabízí otázka, jestli je u nás, patnáct let po smrti, opravdu doceněn tak, jak by si sportovec jeho formátu zasloužil.

Ano, získal vysoká státní vyznamenání, byl zvolen nejlepším atletem i olympionikem 20. století, ve Zlíně a v Kopřivnici má sochu, v Houšťce stadion, po českých, slovenských a maďarských kolejích jezdí lokomotiva Emil Zátopek, před minulou olympiádou v televizi „propagoval“ pivo. Ale… Není to málo? Na atleta, který se ve své době těšil podobnému respektu a popularitě jako dnes Usain Bolt?

Jasně, ještě jsou tady běžecké závody. Zátopkův zlatý týden oslavuje jeho tři olympijská vítězství z Helsink a jednotlivé závody se běží v červenci, přesně ve stejný den a stejnou hodinu jako v roce 1952. Pořadatelům patří ocenění za nápad a snahu, ovšem akce si za osm ročníků nezískala kdovíjaký věhlas – z důvodů, které tento text nechce pitvat. Republikou nehýbe ani kopřivnický Běh rodným krajem Emila Zátopka, byť je to v regionu oblíbený závod.

Každé srovnání kulhá, jak známo, a srovnání se světem bývá občas laciné. Přesto se nabízí pohled, jak si podobných osobností váží jinde.

Vězte tedy, že nejprestižnější mítink v USA je pojmenován po slavném vytrvalci Stevu Prefontainovi (The Prefontaine Classic), nikoli po hlavním sponzorovi. Ve finském Turku se na stadionu Paava Nurmiho každý rok pořádají Paavo Nurmi Games a jejich součástí je i Paavo Nurmi Marathon, kde se na start všech běhů postaví téměř tři tisícovky závodníků. A u nás? Největší a nejznámější maraton propaguje auta z Dolního Saska… Jako by se skromný, asketický a tvrdohlavý Emil Zátopek do nafouknuté bubliny českého běžeckého boomu nehodil.

A tak nejvýznamnější závod nesoucí jeho jméno se nekoná v Praze, v Ostravě, v Brně ani v Plzni, ale až v předalekém Melbourne. Smutné, svým způsobem.

Proto předem díky za ty knížky, film i komiks. I kdyby se úplně nepovedly a byly plné frází o vůli.


Na provoz Dlouhého běhu můžete
přispět ZDE.

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru