Splní si Bekele olympijský sen i v maratonu?

z rubriky Příběhy autor:

Pouze Emil Zátopek a Hannes Kolehmainen dokázali získat zlaté olympijské medaile v závodech na 5000 metrů, 10 000 metrů a v maratonu. Třetím chce být Kenenisa Bekele. Nebo aspoň před pár roky jím chtěl být. Bohužel posledních pět let nejrychlejšího vytrvalce historie trápí série zranění a nikdo netuší, jestli se etiopský fenomén vůbec ukáže na olympijské trati v Riu. Oficiálně zatím platí, že za dva měsíce se v Londýně pokusí splnit kvalifikační limit.

Podle jeho kroku a nádherného stylu by se dal vyučovat předmět zvaný vytrvalostní běh. Uměl sólo závody, při nichž překonával světové rekordy, i taktické bitvy, kdy soupeře deptal smrtícím finišem. Sedm sezon pouze výjimečně poznával chuť porážek. Být větší showman, stal by se podobnou globální hvězdou jako sprinter Usain Bolt. Pokud se ale budeme bavit pouze o výsledcích, tak ty, kterých dosáhl Kenenisa Bekele, jsou stejně impozantní.

V krosu získal jedenáctkrát titul mistra světa, což je zápis, který zřejmě nikdo nepřekoná. I proto, že teď už se šampionát koná pouze každý lichý rok a byl zrušen krátký závod. V letech, kdy Bekele v krosu exceloval, to byla mimořádně prestižní akce, kde panovala větší konkurence než třeba v olympijském finále desítky. Etiopan přišel na start v sobotu, získal titul na čtyřkilometrové trati, a druhý den triumf zopakoval proti pozměněnému startovnímu poli i na dvanáctce. V letech 2002-06 to předvedl pětkrát za sebou.

Nový král Bekele

Jeho velký vzor Haile Gebrselassie má z krosů jedinou bronzovou medaili. Nebyla to disciplína, které by kraloval. Na dráze začal Bekele konec doby jeho panování odpočítávat na světovém šampionátu v Paříži 2003, kdy ho poprvé porazil na desítce. Žezlo definitivně převzal o rok později na olympijských hrách v Aténách. Byl to symbolický okamžik. Bekele zpomalil, aby se Gebrselassie udržel ve skupince bojující o medaile, ale ten mu po chvíli dal gestem najevo, ať běží a neohlíží se na něj. Jako by chtěl říct: „Teď přichází tvoje doba.“

V následujících letech Bekele vymazal Gebrselassieho dráhové rekordy (jeden na desítce překonal v Ostravě na Zlaté tretře), z olympijských her přivezl dohromady tři zlaté medaile a ze světových šampionátů dalších pět. Na desítce vyhrál na MS čtyřikrát za sebou, tady výkon svého učitele vyrovnal.

Když v roce 2009 urval v Berlíně oba tituly, na pětce i desítce, bylo mu 27 let a experti se mohli předhánět v prognózách, jak dlouho bude králem vytrvalostních běhů. Ovšem v německém hlavním městě – což ještě nikdo netušil – jeho éra skončila. Další sezonu strávil převážně v péči lékařů a do staré formy se už nikdy nedostal.

Ze zranění do zranění

Nejhorším zraněním byla ruptura lýtkového svalu, pak se přidala achillovka. Přibývalo závodů, ze kterých se odhlašoval, kdy jeho jméno ve výsledkové listině doprovázela zkratka DNF nebo se na vítěze díval s nezvyklým odstupem.

Tři sezony prakticky promarodil. Občas přišel záblesk, povedený start – a pak zase pauza. Před čtyřmi roky na olympiádě v Londýně z udržovacího tréninku doběhl na desítce čtvrtý. Celou dobu se držel ve vedoucí skupince, ale ve finiši neobstál. Byl to smutný pohled na zklamaného světového rekordmana.

V té době už se poohlížel po maratonu. Věřil, že stejně jako předchůdci Haile Gebrselassie nebo Paul Tergat zvládne přechod z dráhy a taky překoná světový rekord. Jeden z prvních silničních závodů byl půlmaraton Great North Run v září 2013. Bekele v dešti a v jednom z nejhezčích soubojů, jaký jste za poslední roky mohli vidět, porazil o sekundu Mo Faraha a připsal si slibný čas 1:00:09.

V rozhovorech přiznával, že adaptace na maratonskou trať je pro něj výzva. Najednou musí odlišně trénovat, být trpělivější, učit se trochu jiný běžecký styl. Premiéru si naplánoval na jaro 2014 do Paříže, což byla dobrá volba. Nevybral si závod z TOP 5 a vyhnul se tak přílišné medializaci svého debutu. Výsledkem byl výkon 2:05:04. Velmi slušný čas i pro šampiona z kratších tratí, protože účelem prvního závodu nebylo sápat se po světovém rekordu, ale osahat si maraton.

O to větší zklamání zažil na podzim. V Chicagu doběhl až čtvrtý. V čase 2:05:51, sto sekund za vítězným Eliudem Kipchogem.

Maratonské lekce

Ukázalo se, že i Kenenisa Bekele je obyčejný smrtelník, ne stroj na výjimečné výkony. A že i šampioni dělají v tréninku chyby. Etiopský vytrvalec totiž po Paříži snížil týdenní objemy na 160 kilometrů, ze strachu, že příliš extenzivní trénink mu sebere rychlost. K tomu běhal dlouhé běhy příliš krátké a příliš rychle. A ne moc často. „Pořád se cítí jako běžec na 10 000 metrů,“ kroutil hlavou jeho manažer Jos Hermens. „Nebaví ho běhat pomalu. Stěžuje si, že takový dvouhodinový běh ho nudí.“

Bekelemu chyběla svalová vytrvalost odpovídající maratonu a jeho tělo neumělo efektivně spalovat tuky. Nedostal maraton do krve. Navíc start v Chicagu podcenil. Myslel si, že když drobně zvlněnou trať v Paříži zvládl za 2:05:04, tak absolutní placku v Americe automaticky zaběhne rychleji. Výsledkem byl čas o 47 vteřin horší.

„Má na to, aby zaběhl maraton za 2:02, o tom není pochyb,“ tvrdil tehdy Hermens.

Podle časů na dráze ano. Jeho světové rekordy z let 2004 a 2005 jsou pro současnou generaci běžců nedosažitelné. Vždyť v téhle dekádě se jeho nejlepšímu výkonu na desítce (26:17,53) nikdo nepřiblížil víc než na 26 vteřin – a tím, komu se to povedlo, byl právě Bekele… Na pětce je situace podobná. I pětinásobný mistr světa a dvojnásobný olympijský vítěz Mo Farah ztrácí na pětce 16 a na desítce 30 sekund.

Jenže maraton není desítka, to už dobře ví i Kenenisa Bekele. Proto po chicagském neúspěchu najal renomovaného italského kouče Renata Canovu, který trénoval řadu zejména keňských borců, včetně někdejšího maratonského světového rekordmana Wilsona Kipsanga (2:03:23).

Jak jim to společně klape? Řečí čísel nejde dost dobře odpovědět. Bekele totiž od října 2014 žádný další maraton nedokončil. Loni v lednu na 30. kilometru odstoupil ze závodu v Dubaji. Kvůli bolavému hamstringu. „Ale myslím, že základ problému se skrývá v jeho pravé achillovce. Škoda, dneska mohl běžet na 2:04. Bohužel byl zatažený, od listopadu musel kvůli zranění snížit objemy. Ale i tak věřím, že má před sebou skvělou maratonskou budoucnost,“ řekl tehdy Canova.

Ovšem kvůli zdravotním problémům se Bekele odhlásil i z dubnového Londýna a na podzim maraton ani jiný závod nezkoušel. Jak ještě loni v prosinci tvrdil v rozhovoru s indickými novináři, stále není stoprocentně fit a dochází pravidelně k lékařům.

Svému olympijskému snu přesto stále věří. I když rok nezávodil. I když letos má zřejmě poslední šanci. Jenže pro třiatřicetiletého běžce bude velmi těžké udělat i první krok: vůbec se do Ria nominovat. Konkurence v etiopské reprezentaci je tvrdá, minulý měsíc tři jeho krajané pokořili v Dubaji hranici 2:05 a další se chtějí předvést v Bostonu a v Londýně.

Do Anglie má v dubnu namířeno i Bekele. Aspoň zatím účast oficiálně nezrušil. Pokud se na startu neobjeví, bude to možná konec kariéry úžasného vytrvalce, který kraloval dráze i krosu, ale na asfaltu štěstí nenašel.

Foto: ČTK/AP/Michel Euler


Na provoz Dlouhého běhu můžete
přispět ZDE.

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru