Sohn Kee-chung. Olympijský vítěz, který neexistoval

z rubriky Historie/Příběhy autor:

Jmenuje se Sohn Kee-chung, byl nejrychlejším maratoncem na olympijských hrách v roce 1936, ale ve výsledkové listině ho nenajdete. Jeho rodná Korea byla tehdy už více než čtvrtstoletí anektována Japonskem, takže musel soutěžit pod jménem Kitei Son. Je to další z velkých příběhů Her v Berlíně, byť ne tak slavný jako osud Jesse Owense (o něm více ZDE).

Sohn Kee-chung se narodil v roce 1914 na území dnešní KLDR. Učitel, který rozpoznal jeho talent, ho poslal studovat do Soulu, kde se mohl začít víc věnovat i běhání. První maraton vyhrál už v sedmnácti letech. A když odjížděl v roce 1936 na olympijské hry do Berlína, měl jich na kontě třináct, z toho osm vítězných. Byl v té době i držitelem světového rekordu časem 2:26:42. Ten vydržel dvanáct let.

Závod na 42 195 metrů je ozdobou každých olympijských her, ale nacisté v mytickém příběhu vojenského posla viděli ještě něco víc než jiní pořadatelé. I proto, že Němci byli antickými dějinami posedlí už dřív. Byli to oni, kdo podnikal nejvíc archeologických výprav do Řecka (a okolí), kdo objevil bájnou Tróju. Ostatně i běh s hořící pochodní z Olympie do centra olympijských her je nacistický vynález, který se při životě drží dodnes.

Organizátoři jako čestného hosta pozvali Spiridona Louise, prvního maratonského vítěze z OH v roce 1896. Hned po příletu do Berlína se jeho fotky objevovaly na titulních stránkách novin. Při slavnostním zahájení byl prvním v defilé sportovců, kdo vstoupil na plochu Olympiastadionu. Tam ho uvítal Adolf Hitler. Třiašedesátiletý řecký pastevec mu předal olivovou ratolest z Olympie a přidal pár vřelých slov o míru. Novinářům se Louis, jenž nepatřil k obhájcům podivnosti jménem demokracie, svěřil obdivem k führerovi a pořádku, jaký v Německu panuje. Naštěstí se nedožil toho, když wehrmacht o pět let později vpochodoval na řecké území.

Maraton natáčela osvědčená nacistická dokumentaristka Leni Riefenstahlová, německý rozhlas v den závodu nemluvil o ničem jiném. A mezi natěšenými 56 borci na startu stáli i tři Korejci v japonských dresech. Světový rekordman zapsaný ve startovní listině jako Kitei Son vyrazil po boku anglického vytrvalce Ernesta Harpera a vpředu nechali utíkat obhájce olympijského zlata Juana Zabalu z Argentiny, který závod rozběhl ostře. Předstihli ho na 30. kilometru.

Korejec se osamostatnil v čele ve chvíli, kdy Harper začínal mít problémy s puchýři. Boty se mu zalily krví, musel zpomalit a měl co dělat, aby nakonec uhájil stříbrnou medaili před Nanem Shoryou alias Nam Sung-yongem.

Sohn Kee-chung běžel v tradičních japonských botách zvaných tabi, které měly oddělený palec od ostatních prstů. A běžel skvěle. Do cíle dorazil za 2:29:19,2. V novém olympijském rekordu, který za šestnáct let překoná Emil Zátopek, o téměř šest minut.

son

Těžká chvíle pro Sohn Kee-chung přišla při slavnostním vyhlášení. I když dosáhl životního úspěchu, musel poslouchat japonskou hymnu, stát na pódiu v japonském dresu a vidět na výsledkové tabuli japonskou verzi svého jména. Ulehčili mu to aspoň pořadatelé, když mu věnovali dubovou ratolest. Při vyhlášení si ji dal před hruď a na některých fotografiích tak není vidět symbol vycházejícího slunce na dresu, jen jeho v tichém protestu mírně skloněná hlava.

Maratonský šampion po celou dobu Her vysvětloval novinářům, kdo je a odkud pochází, fanouškům se podepisoval korejsky a ještě k autogramu připojil kresbu rodného poloostrova, ale jeho zlatá medaile patřila okupantům.

Novináři v soulském listu Dong-A Ilbo aspoň japonskou vlajku z dresu vyretušovali, což nezůstalo bez odezvy úřadů. Osm z nich bylo zatčeno a mučeno, japonská vláda na devět měsíců zastavila vydávání novin.

Další olympiáda se měla konat v Tokiu v roce 1940, ale kvůli druhé světové válce byla zrušena, stejně jako Hry plánované na rok 1944. Pro Sohn Kee-chunga to znamenalo konec kariéry. Stal se trenérem a na první poválečné olympiádě v Londýně nesl vlajku osvobozené Koreje. Předával své zkušenosti následovníkům a vychoval řadu šampionů: Suh Yun-Bok vyhrál Boston v roce 1947, Ham Kee-Yong o tři roky později a Hwang Young-cho získal zlatou olympijskou medaili v Barceloně 1992 (mimochodem, ač to není tak dávno, v TOP 20 tehdy byli pouze dva Afričané a devět Evropanů včetně Karla Davida).

Sohn Kee-chung se stal jednou z největších sportovních osobností (jižní) Koreje. Při slavnostním zahájení olympijských her v Soulu 1988 dokonce zapaloval oheň, před 80 tisíci diváky, a byl členem organizačního výboru. Ale nejvíc mu záleželo na jiné věci: chtěl, aby ve výsledkové listině z Berlína bylo dodatečně uvedeno jeho jméno a země. MOV mu však nevyhověl. Podle pravidel a mezinárodního práva nebyla Korea v roce 1936 samostatnou zemí, neměla ani svůj olympijský výbor, a tak Sohn Kee-chung zůstal v oficiální sportovní historii zapsán jako japonský maratonec Kitei Son.


Na provoz Dlouhého běhu můžete
přispět ZDE.

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru