První boty, poslední boty

z rubriky Sloupky autor:

Svoje první opravdu běžecké boty jsem si koupil dva dny před prvním maratonem. Ne, neběžel jsem v nich. Byl jsem sice zelenáč, ale i bez naučných brožurek jsem pochopil, že by to nemusel být nejšťastnější nápad, jak si zpestřit víkend.

Premiérových 42 195 metrů jsem absolvoval v Nike No Name, které jsem si koupil v Tescu snad ještě v době, kdy se jmenovalo Máj. Byly vymlácené, špinavé a především rozdrbané, což asi bylo dobře, protože otlaky mi rozhodne nehrozily. Do popelnice letěly hned druhý den po maratonu. Odvedly dobrou práci, nestěžuju si, ale cítil jsem, že když tedy chci běhat o trochu víc, měl bych se do toho pořádně obout – i v původním smyslu toho slova.

Moje první boty byly model Adidas Supernova Cushion a nebudu nijak zastírat, že jejich největší výhodu jsem viděl v ceně.

Na expu (čili ve stanu na Václaváku, kde kromě výdeje čísel byly už jenom dva sponzorské stánky) je prodávali s maratonskou slevou 42 procent. Neberte to. Ale byly to dobré boty. Byly trochu těžší, tím spíše podle dnešních měřítek, ale odběhal jsem v nich hodně přes 1000 kilometrů a zvládl v nich i maraton za 3:12. Když jsem v nich poprvé vyběhl, připadal jsem si, jako když si z tvrdého embéčka přesednete do polstrovaného, klimatizovaného BMW. Až mi je pak bylo líto vyhodit.

Ostatně kupovat tenkrát, před téměř patnácti roky, běžecké boty nebylo jenom tak. Byla to úplně jiná doba. Byly to časy, kdy PIM ještě nebyl RunCzech, kdy si Miloš Škorpil ještě neříkal Forrest a když pořadatelé pražského maratonu chtěli oslavit desetileté výročí závodu trochu slušnějším počtem lidí na startu, rozdávali prvomaratoncům startovní čísla zdarma. Zdarma! ZDARMA!

V Praze existovaly myslím jenom dvě prodejny, které se mohly nazývat termínem běžecká speciálka. K tomu Na Příkopech byl Adidas a na Václaváku měla sídlo Nike, byť běžecké boty byly zastrčené kdesi vzadu, důležitější byly lifestyle a fotbal. Asics se dal koupit v prodejně lyží Rossignol v Myslíkově a New Balance měl malý koutek v Kotvě. V Gigasportu jste mohli sehnat Reebok, ale nedal bych tenkrát ruku do ohně za to, že všechny ty low-endové modely v přihrádce Running byly opravdu běžecké. Značky jako Brooks nebo Puma se tady na rok objevily a pak na pět dalších let zase zmizely.

V regionech to nebylo lepší. Pokud jste nenarazili na obchod, který by vedl bývalý výkonnostní běžec-srdcař, měli jste obvykle smůlu. A když už se nějaká značka ocitla v nabídce, nebyly k mání zdaleka všechny modely a všechny velikosti. Jako majitel chodidel 12 UK o tom něco vím.

Vybírat jste mohli jenom pocitem. Nebo jste se zeptali někoho na závodech, co to je za boty, ve kterých běhá, jestli jsou dobré a kde je koupil. Neexistovaly běžecké časopisy ani běžecké weby, takže recenze jste mohli googlovat (existoval už vůbec Google?) maximálně ze zahraničních pramenů.

Vlastně byl malý zázrak, že jsem hned na první pokus narazil na hodně dobré boty. Spálil jsem se až později.

Rozdíl proti dnešku je do očí bijící. Teď speciálky najdete i ve městech střední velikosti, kromě toho jsou tady mraky sportovních obchodů a obchodních center, seženete všechny hlavní běžecké značky i řadu těch menších, některé z nich mají svoje concept story. Navíc už pár let máme v Česku i člověka, který opravdu umí psát recenze. Čtivě, s nadhledem a erudicí. A to je všechno samozřejmě moc dobře.

Pouze jedna dávná předpověď se nenaplnila: tak úplně neplatí, že čím větší bude běžecký trh v Česku (tedy víc běžců a víc prodaných bot), tím budou i příznivější ceny. Tedy jak se to vezme. V roce 2004 jedny slušné běžecké boty odpovídaly třem startovním číslům na pražský půlmaraton, brzy už bude poměr téměř vyrovnaný.

Asi nejdražší boty, co jsem si koupil, byly ty na velké fotce. Ale taky posloužily hodně dobře, i jeden závod jsem v nich zvládl. Jak kdysi dávno říkával kamarád: „Správná bota by ti měla dát poměr 1 Kč/1 kilometr.“ Je to stále těžší, tady se to ovšem povedlo.

Dneska jsem v nich běžel naposled. Pak šly na věčný odpočinek, bez špetky sentimentu.

K dalšímu sondování trhu se nechystám. Naštěstí mám doma bot na několik sezon. Doufám, že většina z nich bude aspoň dobrých. Těch bot i těch sezon.

Štítky:

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru