Pokus v Monze ukázal jedinou věc: Kipchoge je úžasný běžec

z rubriky Sloupky autor:

Firma Nike v sobotu ráno natáčela v italské Monze reklamní spot na boty Zoom Vaporfly Elite a v jeho rámci keňský vytrvalec Eliud Kipchoge uběhl trať dlouhou 42 195 metrů za 2:00:24. Možná víc než tenhle výkon mě zaujalo následné zmatení jazyků, kde i renomovaná média jako například BBC nebo Reuters mluvila a psala o nejrychlejším maratonu. Omyl. Tohle nebyl maraton, tohle byl běh na 42 195 metrů.

Že je to totéž? Ani náhodou. Maraton je závod, běží se podle přesně daných atletických pravidel. Reklamní pokus v Monze závodem nebyl. Však to ani Nike nepředstírala. Naopak ve snaze dosáhnout co nejlepšího času odstranila všechny rušivé vlivy, které klasický závod přináší, soupeři a diváky počínaje. Byla to akce tří kooperujících běžců, z nichž reálnou naději zdolat vysněnou dvouhodinovou hranici měl jediný z nich, Eliud Kipchoge. Vodiči se mu střídali jako figurky na orloji, doprovodné auto sloužilo jako větrolam, občerstvení přijímal od jedoucích pomocníků.

Je to jako vytrhat z lyžařského svahu slalomové branky, abychom si dokázali, že dotyčný kopec lze sjet ještě rychleji.

Ani tento pokus neodpověděl na otázku, jestli je reálné v maratonu (opakuji: při regulérním závodě) pokořit hranici dvou hodin, případně kdy. A už vůbec nepřepisoval historii atletiky. Ukázal pouze věc, která je jasná už nějaký čas: Eliud Kipchoge je úžasný běžec. Nejlepší maratonec ve své generaci a možná i v historii. Experti tvrdí, že běžet v sobotu opravdový maraton, překoná světový rekord a možná padne hranice 2:02:30.

Dvouhodinová meta je ovšem vzdálená pořád stejně. Bude-li jednou překonána, nebude to letos, za rok a zřejmě ani za pět let. Je to spíše otázka několika atletických generací. Zdánlivě drobným časovým rozdílem 25 vteřin se nenechte zmást. Opravdový závod a téměř laboratorní podmínky reklamního pokusu za zavřenými dveřmi, to jsou dva odlišné světy. Stejně jako je něco jiného kopnout úspěšně penaltu při tréninku a kopnout ji ve finále Ligy mistrů. Stejně jako je mnohem jednodušší pronést projev doma před zrcadlem a pronést ho před sálem plným lidí.

A jestli jsou opravdu nové boty tak fenomenální a dokáží vylepšit výkon o čtyři procenta? To je asi těžko změřitelné. A kdo ví, jak to vyhodnotí Nike, když dva elitní běžci v superbotách odpadli už někde okolo poloviny trati.

Podobně netuším, jak zhodnotí úspěšnost svého pokusu. Jeho cíl byl jasný. Firma, co se týče PR spojeným s profesionálním sportem, neprožívá ideální období, z různých důvodů její hlavní tváře jsou či byly namočeny do nemalých průšvihů: od golfisty Tigera Woodse přes cyklistu Lance Armstronga a boxera Mannyho Pacquiaoa až po tenistku Marii Šarapovovou. Tohle byla ideální příležitost obrátit pozornost jiným směrem, v případě překonání hranice dvou hodin si na dlouho dobu připsat kupu pozitivních bodů. Povedlo se to aspoň částečně?

Sport je ve své tradiční podobě krásná věc. Učí nás vítězit i prohrávat, učí nás úctě k soupeřům, ale taky nás učí respektu k pravidlům. Proto vždy rozlišujme, co je sport a co pouhá komerční show. Třeba až si někdo usmyslí, že zkusí z kopce po větru zaběhnout maraton pod dvě hodiny a posunout tak nepokořitelné hranice lidských možností. Nebo jak se to do těch tiskových zpráv vlastně píše.


Na provoz Dlouhého běhu můžete
přispět ZDE.

Štítky:

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru