Olympijský vítěz Wanjiru už žádný maraton nepoběží

z rubriky Příběhy autor:

Fenomenální keňský běžec Samuel Wanjiru už nepoběží žádný maraton a jeho sen o světovém rekordu zůstane nenaplněn. Olympijský vítěz z Pekingu 2008 v neděli skočil doma z balkonu. Tragicky tak ve věku 24 let odešla jedna z nejzajímavějších postav současné atletiky.

Keňa neměla větší sportovní hvězdu, než byl on. Získal olympijské zlato v maratonu, vyhrával nejprestižnější závody, dvakrát překonal světový rekord v půlmaratonu. Se soupeři si na trati dělal, co chtěl. Ale málokdo až do loňského prosince tušil, že zdaleka tak úspěšně nedokáže bojovat se svými démony.

Původně ta povánoční zpráva vypadala poněkud nevěrohodně. Wanjiru byl zatčen, když opilý vyhrožoval manželce Tereze, chůvě a bodyguardovi nelegálně drženou automatickou puškou AK-47, jíž se všude na světě říká kalašnikov.

Jak se ukázalo, nebyla to fáma ani zkreslený překlad od keňských novinářů. Wanjiru byl skutečně zatčen, obviněn z pokusu o vraždu a na svobodu se dostal až po složení kauce. Podle státního zástupce přišel čtyřiadvacetiletý šampion domů značně pod parou a vyprovokoval hádku s manželkou. Křik z domu a volání o pomoc přiměly sousedy, aby zavolali polici.

Pro Keňany to byl šok. Není divu. Wanjiru představoval pro svou zemi to samé, co třeba Tiger Woods pro Ameriku. Nebo Jaromír Jágr pro nás, chcete-li.

Přitom s Keňou neměl vždy tak pevné svazky. V šestnácti letech se sebral a odešel do Japonska, kde získal stipendium na střední škole. Později se stal prominentním členem atletického týmu sponzorovaného automobilkou Toyota. Vytrvalecký talent tedy nevybrušoval na afrických náhorních planinách, nýbrž v Asii pod dohledem stříbrného olympijského medailisty Koiči Morišity.

Japonský dril mu šel k duhu. V létě 2005 zaběhl při závodě Zlaté ligy juniorský rekord na 10 000 m ve skvělém čase 26:41,75, ale už tehdy bylo jasné, že ho více budou lákat silniční závody. Stal se vlastně prvním z výrazných běžců, kteří se na dráze jen symbolicky mihli a rovnou přešli na silnici.

Už v osmnácti překonal světový rekord v půlmaratonu. Později mu ho sebral etiopský fenomén Haile Gebrselassie, ale Wanjiru si ho brzy vzal zpět. Čas 58:33 byl zapsán v čele historických tabulek až do loňského jara. Nezastavila ho ani malárie, dokázal se vyléčit i z nepříjemných zranění. A v prosinci 2007 byl připraven k prvnímu maratonu, na „domácí“ půdě v japonské Fukuoce. Debut 2:06:39 sliboval pro další sezony hodně.

Očekávání naplnil Wanjiru vrchovatě už při olympijském maratonu v Pekingu. Byl to dech beroucí závod. Keňský mladík si osvojil agresivní taktiku, která nemilosrdně drtila soupeře. Žádné vyčkávání, taktizování, spoléhání na finiš nebo pomoc vodičů. Wanjiru prostě v první polovině závod rozběhl co nejrychleji, prakticky start přepálil – a doufal, že odpadne co nejvíce soupeřů. Není to taktika, kterou se překonávají světové rekordy, ale vyhrávají se tak velké závody. Vedle Pekingu to později dokázal i v Londýně a dvakrát v Chicagu.

Olympijské vítězství z něj udělalo domácí celebritu nejvyššího stupně. Po zásluze. I když to dnes může přijít nezasvěceným poněkud zvláštní, Keňa čekala na první olympijské zlato v maratonu až do roku 2008. „Mým cílem je teď světový rekord,“ předsevzal si v Pekingu, ale nejlepšímu uznanému výkonu historie se přiblížil jen na 71 vteřin.

Další ataky na Gebrselassieho maximum měly přijít v této sezoně. Byl přihlášen do Londýna, ale pro zranění nestartoval. Navíc v té době řešil i jiné věci.

Nejprve musel urovnat záležitosti s manželkou. Na začátku roku oba oznámili, že zůstávají spolu, a na valentýnskou oslavu si Wanjiru pozval televizní kamery, před nimiž svou ženu láskyplně objímal.

Jak se zdá, bylo to jen divadlo. Podle dostupných policejních zpráv v neděli přistihla manželka Wanjirua opilého a s jinou ženou – celý příběh pak končil pádem na dlažbu pod balkonem. „Zatím však nevíme, jestli spáchal sebevraždu, nebo vyskočil v záchvatu zuřivosti. Prostě proč to udělal,“ řekl šéf místní policie Jaspher Ombati.

Když v listopadu Haile Gebrselassie oznámil (později odvolaný) odchod ze světa atletiky, posteskl si Samuel Wanjiru, jaká je to škoda, že se už nikdy neutkají na maratonské trati.

Měl pravdu. I když bohužel jinak, než to tehdy myslel.

Foto: IAAF.org

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru