O koučích, trenérech a instruktorech

z rubriky Sloupky autor:

Zavazování bot je zřejmě poslední činností, při níž se lidstvo obejde bez koučů, příruček a certifikovaných instruktorů. Pokud mi tedy v poslední době něco zásadního neuniklo. Jinak kam se podíváte, všude najdete zástupy expertů ochotných poradit a vést. Ne zadarmo, samozřejmě.

Ani běžecký boom neznamená pouze nárůst běžců a běžkyň, ale i lidí zdánlivě odborným okem dohlížejících na jejich snažení.

Proč ne. Dobrých a užitečných rad není nikdy dost – tedy pokud jsou dobré a užitečné. Pokud to nejsou rady, že když je zima, měli byste se obléct o trochu víc než v létě, když máte žízeň, měli byste se napít, a když jste fakt unaveni, hodil by se vám odpočinek.

Asi dvakrát jsem byl na vážkách, jestli také nevyužít systematické pomoci někoho, kdo toho naběhal mnohem víc a mnohem rychleji než já. Ale nakonec jsem myšlenku zavrhl. Poprvé jsem si nebyl jistý, jestli by poměr cena/výkon byl pro mě výhodný, a podruhé jsem zrovna neměl ten správný drajv, abych se pečlivě zakousl do tréninku pod dozorem. Asi bych plýtval časem dotyčného, což mi přišlo zbytečné.

Moc jsem tedy tomuhle byznysu nepomohl. Ale neznamená to, že bych ho zabrzdil. Vesele prosperuje i beze mě.

Můžete si vybrat z pestré škály koučů, trenérů a instruktorů. Od těch, co jedou na vlastní triko, až po ty, co makají v rámci PR akcí různých firem. Od těch, co oblékali reprezentační dres, až po ty, co běhat začali loni v září. Posledně jmenovaní (a těch je, zdá se, nejvíc) mi trochu připomínají profesory na VŠ na začátku 90. let. Tenkrát se staré učebnice dávaly do stoupy, nové ještě nebyly napsané a přeložené, takže učitelé měli před námi, studenty, náskok tak jednoho semestru. Nebo jedné přečtené knihy.

Ke znakům dnešní doby patří skutečnost, že můžete získat certifikát na cokoli. Záleží jen na vás, kolik času a peněz chcete obětovat. Někdy se musíte na školení mordovat celý víkend, jindy to stihnete za pár hodin. A tak každý měsíc různé pofiderní instituce a akademie vypouštějí do světa stovky absolventů rychlokursů pro maséry, kuchaře, výživové poradce, prodejce čehokoli, daňové experty – a taky běžecké instruktory.

Razítko nade vše. Někdy mi stačí vidět fotky zachycující tyto rychloinstruktory při běhu a říkám si, že jim bych se opravdu do spárů nechtěl dostat.

Nicméně radit může kdokoli, ani certifikát není třeba. Jak roste obliba běhu, roste i počet knih, novin, časopisů, webů a blogů, které o něm píší. A s nimi kvanta rad. Poučky se dědí z generace na generaci, už tak čtyřicet let, každý si něco přidá, něco ubere, něco nepochopí – a výsledkem jsou ukázkové paskvily.

Publikované univerzální tzv. tréninkové plány jsou pak často jenom sloupce čísel, kde tři týdny cifry stoupají a čtvrtý týden klesají. Matematika pro základku. Aspoň, že to nikomu nemůže příliš ublížit. K tomu se nahodile přidají intervaly (psalo se o nich přeci tenkrát v jedné knížce), fartlek, rovinky, kopce. Bez ohledu na roční období, bez souvislosti s tempy ostatních běhů, bez pochopení tréninkových principů. Pejsek a kočička se při jejich psaní vyřádili snad ještě víc než při vaření dortů.

Nechat si poradit není špatná věc. Jenom hlupák si myslí, že všechno ví nejlíp. Ale stejně tak rozumné je vždycky zapátrat po tom, kde si nechat poradit. Od mnohých běžeckých koučů, trenérů a instruktorů je lepší se držet dál. Protože většinou jediné, co mohou novicům se zárukou nabídnout, je nadšení.


Na provoz Dlouhého běhu můžete
přispět ZDE.

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*