Maraton a jiné pošetilosti. Po čtyřech letech

z rubriky Sloupky autor:

Jedna ze sociálních sítí má funkci, která vám připomíná různá, většinou nepodstatná výročí. Že jste předloni byli na dovolené v Alpách, že už deset let pracujete v jedné firmě nebo že jste před rokem na něco kliknuli. Je to pár dnů, co mi tato funkce prozradila, že před čtyřmi roky vyšla moje první běžecká knížka. Maraton a jiné pošetilosti. Pokud i naprogramovaná aplikace uzná, že je to důvod k ohlédnutí, přidám se k ní.

Všechno začalo nenápadně a vlastně kuriozně. Článkem, který jsem napsal tuším v dubnu 2013. Poslal jsem ho na jeden běžecký web, ale vrátili mi ho s poznámkou, že děkují, nicméně jsou toho názoru, že taková témata české čtenáře nezajímají. Dal jsem historku k dobru kamarádům a ti do mě začali hučet, že se nemám pachtit s články, o něž není zájem, ale že mám napsat rovnou knížku.

Chvíli mi to vrtalo hlavou. Kdo z nás není aspoň trochu ješitný, ať něčím hodí. Věděl jsem, že shodou životních okolností mám právě v té chvíli asi tři měsíce času na její napsání, a taky to byl docela zajímavý způsob, jak zjistit, jestli moje slova a věty a názory a historky české čtenáře zajímají. A řekl jsem si tedy, že do toho půjdu.

Jenže jak? Trochu jsem věděl, jak to v knižním byznysu chodí, a nechtěl jsem s rukopisem putovat od nakladatelství k druhému a poslouchat, že tohle by chtělo celé změnit a tady to natáhnout, pak možná. Že tohle nikoho nezajímá, takže ne. Nebo že to sice není úplně hloupé, ale do edičního plánu se to hodí nejdříve než za rok. A podobně. Na to jsem neměl čas ani chuť.

K zásadnímu rozhodnutí mě inspiroval novinář Miloš Čermák, který zrovna vydával sbírku povídek, již si nechal financovat budoucími čtenáři přes tehdy se teprve rozvíjející crowdfunding. To bylo ono! Buď, a nebo. Buď seženu dvě stovky čtenářů ochotných koupit si zajíce v pytli a vydám si knížku sám, nebo soubor POSETILOSTI.doc navždy skončí v nejzapadlejší složce notebooku. Maximálně v případě neúspěchu vyrobím deset kusů a budu mít originální péefko pro běžecké kamarády.

Od začátku jsem přesně věděl, o čem chci psát (a o čem nechci). Některé nápady jsem nosil v hlavě už dlouho, témata dalších kapitol jsem vydoloval z ruin už neexistujícího blogu a zbytek jsem do mozaiky doplnil, když knížka dostávala jasnější kontury. A opravdu, za tři měsíce byl rukopis hotov ve stavu, s jakým jsem byl spokojen já i beta čtenáři.

Zbývalo ještě pár maličkostí. Především spustit crowdfunding. Věřil jsem, že to dopadne dobře, ale jistý jsem si být nemohl. Naštěstí mi s propagací pomohla spousta lidí – některým jsem poděkoval v knížce, jiným osobně (a spoustě dalších ne, protože je neznám, tak aspoň teď: díky!). Za tuším pět dnů bylo na účtu potřebných 50 tisíc korun. Nakonec se vybranou částku podařilo překročit téměř trojnásobně.

Velký díl na úspěchu měla i nápaditá obálka skvělé grafičky Pavly Veselé. No, a taky jsem se zřejmě trefil do správné doby. Regály v knihkupectvích se ještě neprohýbaly pod běžeckými knihami jako dneska, a těch pár, které byste tam našli, byly většinou překlady z angličtiny. Nejčastěji tréninkové manuály nebo životopisy. Ekonomové by asi řekli něco o nalezení díry na trhu.

Během léta jsem si prošel i rychlokursem polygrafie a příbuzných disciplín. Díky ochotným lidem z tiskárny Powerprint jsem doladil formát, papír, sazbu, barvy, vazbu. Taky jsem si zařídil živnosťák a mohl zcela v souladu se zákonem dát povel PRINT.

Prvních 600 kusů bylo hotových za týden a rozebraných za pár dalších, krátce po tom jsem tedy objednal dotisk. Za čtvrt roku se bez pomoci knihkupecké sítě prodalo tisíc výtisků, což na projekt bez ambicí nebylo zlé. Někomu se knížka líbila (mimochodem, nic ego autora nepotěší tolik jako kupa fakt krásných mailů), někomu méně, jak to tak bývá, ale pro mě byl důležitý pocit, že české čtenáře moje slova a věty přeci jenom zajímají.

Vlastně jsem rád, že jsem na začátku neměl velké oči a nemyslel na knížku jako na hit, co se bude prodávat v řádech tisíců. Možná bych se při psaní necítil tak svobodný, někde bych ubíral a jinde taktizoval. Nedávno jsem si jí listoval – a neměnil bych nic. Některé skutečnosti za čtyři roky logicky zestárly, některé hejtované věci, jak by řekli mladí, se rozrostly do rozměrů přesahujících mou tehdejší fantazii.

Původně jsem myslel, že prodejem tisícího kousku příběh „pošetilostí“ skončí. Ale ještě před koncem roku 2013 projevilo nakladatelství Grada zájem o druhé vydání a klasickou distribuci v knihkupectvích, tak jsem po chvíli váhání kývl na podstoupení autorských práv. S logem Grady si ji můžete stále koupit. Celkový zájem čtenářů je po čtyřech letech na číslech, o nichž se mi na začátku ani nesnilo. Díky, díky, díky.

Prvotní zisk jsem obratem mohl investovat do další běžecké knížky, již jsme napsali s ultramaratoncem Danem Orálkem a vydali ji, opět sami, v září 2014.

And the rest is history.

Štítky:

4 Comments

  1. Tahle knížka byla první z těch běžeckých, které jsem přečetl a bezesporu nejlepší – díky za ni! Taková kombinace odborné erudice, inteligence, vtipu a skvělé práce s jazykem se hned tak nevidí. Od té doby jsem ji mnohokrát doporučil a nedávno z ní i četl na jednom pořadu pro veřejnost. Měl jsem ji půjčenou z knihovny, ale asi si ji koupím – dobré knihy je dobré vlastnit 😉

  2. Jeden výtisk vlastním a to i s poděkováním 🙂 Rád se k ní vracím a pořád z ní mám dobrý pocit. Je to laskavé a klidné čtení. Díky za ní Luboši.

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru