Kouzlo běžeckých pseudonymů

z rubriky Sloupky autor:

V devatenáctém století nebylo používání pseudonymů pouze výsadou literátů, ale oblíbili si ho také sportovci, hlavně mladí fotbalisté. Důvod byl jednoduchý: studenti měli zakázáno hrát fotbal, tak za své týmy raději nastupovali pod jinými jmény, aby jim nehrozilo vyloučení ze studia. Je krásné, že se tahle tradice vrací. A ještě hezčí je, že ji na sportovní scénu po více než sto letech uvedli zrovna běžci.

Stalo se mi to teď o víkendu několikrát. Poslal jsem kamarádům a známým gratulaci k vylepšení půlmaratonského osobáku, ale dost často mi přišly pobavené odpovědi typu: „Díky. Ale to jsem neběžela já.“ Když jsem si prohlížel fotky ze závodu a viděl u lidí, které znám, na startovním čísle úplně jiné jméno, bylo mi to jasné. Kdo dneska nestartuje pod pseudonymem, není in. Sympatická móda. Petr s dlouhými vlasy a ňadry dmoucími.

Důvodem samozřejmě není strach z kázeňského postihu ve škole nebo v práci, ale neochota RunCzech zjednodušit a spíše tedy vůbec umožnit převod startovních čísel na poslední chvíli. Běžec (lépe řečeno: klient) už zaplatil, tak proč se mu snažit vyjít dál vstříc? Pokud se zranil nebo mu pár dnů před startem onemocněly děti, je to jeho chyba. Jeho riziko.

Převést na druhého stohektarový pozemek s vilou a bazénem je u nás dnes snazší než změnit běžcům jméno, příjmení a datum narození v počítačovém systému.

Takže pokud byste mi někdy v budoucnu chtěli gratulovat k výborným časům, děkuji předem. Ale raději nejdřív mrkněte na video ze závodu.

Štítky:

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru