Jak Zátopek pomohl kanadskému hokeji

z rubriky Historie autor:

Jednou z největších pravd sportovního světa je bonmot o tom, že všichni opisují od šampionů. Nebo že se sportovci chovají jako stádo na pastvě – kam se vrtne nejsilnější kus, jdou i další. Příkladů můžeme v historii najít spoustu.

Když hokejisté Edmontonu Oilers začali zkoušet dopolední rozbruslení i v den zápasu play off (a vyhrávali v té době jeden titul za druhým), ostatní to okamžitě dělali po nich.

Když Ivan Lendl přišel na to, že k cestě na tenisový trůn si nevystačíte jenom s dokonalým zvládnutím úderů raketou, ale musíte také (především) pracovat na fyzické kondici, vydali se podobnou cestou i jeho soupeři.

Když se další z tenisových šampionů Novak Djokovič přiznal, že do pohody se dostal díky bezlepkové dietě, rozhodli se to vyzkoušet i další sportovci, ačkoli je celiakie nijak netrápila

Rovněž česká atletika zná průkopníky, kteří pomohli nově definovat nejen poměry ve své disciplíně, ale ovlivnili i další sportovní odvětví. Jak z titulku asi tušíte, patří sem především Emil Zátopek.

A co má společného s rozvojem kanadského hokeje? Relativně dost. Ještě v šedesátých letech bylo zvykem, že se hrálo na tři pětky a nejlepší hráči na ledě vydrželi tak dlouho, jak se jim chtělo. Teprve když cítili, že už nemůžou, že je soupeř přebrusluje, šli vystřídat. Intervaly na ledě se někdy protáhly ke dvěma minutám.

Kouč Clare Drake z University of Alberta to nepovažoval za dobrou cestu. Byl vedle hokejisty i vášnivým atletem a zejména obdivovatelem Emila Zátopka, jehož rozvoj intervalového tréninku ho v mnohém inspiroval. Zátopek totiž přišel na to, že vytrvalost (= schopnost podávat vysoký výkon po co nejdelší dobu) nemusíte cvičit jenom neintenzivním pohybem po co nejdelší dobu, ale víc vám prospěje, když budete střídat vysoké tempo s krátkými fázemi zotavení. Neboli přesedláte na intervalový trénink.

Drake tuhle znalost aplikoval do hokeje. Došlo mu, že když hráči výrazně zkrátí střídání, budou moci rychleji bruslit a neunaví se tak brzy. Z někdejších dvou minut na ledě se tak postupně stalo až 20-30 vteřin. Čas, během něhož je hokejista schopen makat na maximum, předvést intenzivnější výkon než při dvouminutovém kroužení po ledě.

Chvíli ještě trvalo, než se tahle zkušenost přenesla do profesionálního kanadského hokeje. Přeci jenom majitelé klubů chtěli mít nejlépe placené hráče na ledě co nejdéle. Ideálně pořád, kdyby to šlo. A kdo by dal ze dne na den na rady nějakého hokejového profesůrka z univerzity?

Drake však nejen začal trénovat a hrát podle Zátopkových not, ale silně ovlivnil i další generace koučů. Mezi nimi řadu z těch, kdo v této éře patří v NHL k nejúspěšnějším. Jedním z jeho žáků je Mike Babcock, jediný trenér, který vyhrál mistrovství světa, olympijské hry i Stanley Cup.

Drobný podíl na tom všem nevědomky má i jeden zarputilý vytrvalec z Československa. Však když Clare Drake, jenž byl mj. za své zásluhy uveden do hokejové Síně slávy v Torontu, minulý týden zemřel, zámořští novináři neopomněli inspiraci Zátopkem zmínit.

Štítky:

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru