Danův dlouhý běh 2.0

z rubriky Příběhy autor:

Rukopis prvního vydání téhle knížky jsem dolaďoval v červenci 2014 při týdenním pobytu v Budapešti. Přišlo mi jako dobrý nápad odjet do země, z jejíhož jazyka rozumím asi čtyřem slovům. Na absolutní soustředění při editaci, korekturách a dopisování posledních vět v kavárnách je to myslím ideální.

Bydlení jsem si našel u jedné rodiny přes tehdy se teprve rozmáhající platformu Airbnb. Klidná čtvrť, poslední patro v činžáku, samostatný pokoj s psacím stolem a vstupem na terasu, odkud je krásný výhled na město. Paráda. Když jsem vstoupil do bytu, hned jsem věděl, že tam bydlí běžec. Obvykle to není složité poznat. Stačí mrknou na zástup maratonek obklopujících botník.

Balázs, majitel bytu, má běhání opravdu rád. Ujistil jsem se v tom při cestě do patra, kde na zdi u schodiště byly namalované postavy Haileho Gebrselassieho a Paula Tergata, i s osobními rekordy. Dali jsme se do řeči a brzy jsme přešli ke společnému hobby. Vyprávěl jsem, že běhání mě docela zajímá a že do Budapešti jsem přijel hlavně proto, abych tam o něm dopsal knížku, tedy přesněji řečeno o ultramaratonu.

Načež mi Balázs položil jednu z posledních otázek, jakou bych v té chvíli čekal:

„Do you now Danel Oralek?“

Překvapeně jsem ze sebe vysoukal, že právě o něm tu knížku píšu.

Nebudu vám tvrdit, že Dan je v Maďarsku nějak zásadně populární. Spíš byla obrovská náhoda potkat člověka, který ho zná. Asi jako trefit řekněme druhé pořadí ve Sportce. Kdyby o rok dřív Balázs taky neběžel z Atén do Sparty, pochopitelně by o něm nevěděl.

A tak se stalo, že vůbec první článek o knížce vyšel v maďarštině, protože můj budapešťský hostitel kromě jiného i točí dokumenty a píše.

K českým a slovenským čtenářům se Můj dlouhý běh vydal 18. září 2014. Pár dnů po Danově čtvrtém vítězství na stovce ve Winschotenu. Skoro to vypadalo, jako bychom datum slavnostního křtu i výkon v Nizozemsku z propagačních důvodů pečlivě naplánovali předem.

Když jsme se v počátcích bavili o nákladu, neměli jsme velké oči. O to víc nás zájem o knížku překvapil. Ačkoli jsme ji nejprve neprodávali přes knihkupeckou síť, všechny kousky byly pryč za tři měsíce. Pak přišel první dotisk, druhý, třetí… Celkem jsme jich udělali šest. Ve spolupráci s nakladatelstvím Walker & Volf jsme vydali i audioknihu, krásně namluvenou hercem Zdeňkem Velenem.

Ale čísla z prodejů nejsou podstatná. Věřte, že pro autory mnohem víc znamenají ohlasy čtenářů. Setkávali jsme se převážně s pochvalnými až nadšenými. V e-mailech, recenzích, na sociálních sítích i na víc než desítce autogramiád a přednášek. Měl jsem ohromnou radost, že Danův příběh oslovil tisíce běžců všech výkonnostních skupin. Že je zaujalo vyprávění člověka, který není profesionál ani mediálně provařená tvář, a snad právě proto se na své běhání dokáže dívat bez nasládlého patosu, s nadhledem a humorem. Že ocenili jeho bezprostřednost a upřímnost.

Danův dlouhý běh ovšem neskončil rokem 2014. I proto jsme se letos rozhodli vydat druhé, rozšířené vydání. Jak zjistíte z posledních kapitol, nebyly to zrovna sezony naplněné osobními rekordy a radostným křepčením na stupních vítězů. Přibylo nepovedených závodů vyjádřených zkratkou DNF, přibylo zklamání a lehké frustrace. I to však k vrcholovému běhání patří, a k ultramaratonu zvlášť. Pochybnosti, překonávání překážek a hledání naděje na cestách, které mizí kdesi za obzorem, ale nakonec přeci jenom vedou do cíle.

Stejně jako před čtyřmi roky věřím, že v Danově příběhu najde inspiraci každý běžec. Ať se právě chystá na pátý ultramaraton, nebo teprve nesměle sčítá svoje první kilometry. Protože na plnění našich běžeckých snů není nikdy pozdě. I o tom vypráví Můj dlouhý běh.

Koupíte ho TADY, nebo u nejlepších knihkupců.

Štítky:

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru