Bosoběh. Módní vlna, která má po sezoně

z rubriky Sloupky autor:

Bylo to na jedné autogramiádě, kterou jsme s Danem Orálkem absolvovali. Ke stolečku přišel nějaký mladík, třicet mu myslím ještě nebylo, a spustil, že on tedy moc neběhá, ale přečetl Born to Run a moc ho od té doby zajímá běh naboso. A co prý Dan téhle novince říká.

Dotázaný pokrčil rameny a zvolil diplomatickou odpověď, že pro něj bosoběh vážně není, po třiceti letech v tretrách a maratonkách a při osmi tisícovkách kilometrů naběhaných za rok. Ale pokud někomu vyhovuje, tak koneckonců proč ne.

Danův nevyhraněný postoj si teoretik běhu vysvětlil jako pobídku naučit orla létat. A hned ho zasypal doporučeními, ať běh naboso zkusí, že by to určitě pomohlo jeho výkonům, protože jde o naprosto přirozený pohyb, kde noha zcela svobodně… bla, bla, bla. Mírně pobavený Dan namítl, že si to nemyslí, protože něco jiného je, když on běhá až 200 kilometrů týdně, a to ještě docela rychle, a když si někdo jde třikrát týdně na pár minut zaklusat do Stromovky. Jeho nohy by bez bot takové objemy dlouho nevydržely.

Mladík se nenechal zatlačit do defenzivy a přidal další poučku: díky bosoběhu nebo nazutí pětiprsťáků by posílil chodidla a už jenom proto by přeci při závodech zrychlil. Tak se mu Dan snažil vysvětlit, že na zvýšení rychlosti mají mnohem větší vliv jiné věci, které se dají tréninkem výrazně vylepšit: od obyčejné vytrvalosti přes tempové schopnosti až třeba po pružný kotník.

A tak to ještě pár minut pokračovalo.

Zanícenost, s níž mladík propagoval vyčtené poučky, mě překvapila. Psal se přeci jenom konec roku 2014, kdy vyfouknutá figurína bosoběhu už ležela vyčerpaně u trati a měla dávno po sezoně.

Módní hit začátku dekády

Za pár let bude možná málokdo věřit, jak se na začátku téhle dekády bosoběh a radikální verze minimalismu staly tématem, o němž se psalo nejen v běžeckých časopisech, a velkou částí běžců byly přijímány jako nové evangelium. Ti, kdo o rok dřív vychvalovali gelová Kayana, najednou pronášeli pochvalné referáty o běhu naboso (či skoro naboso). Tomuto způsobu pohybu se přisuzovaly téměř magické vlastnosti: pomůže vám k běžeckému stylu, jenž bude téměř k nerozeznání od ladného kroku keňských šampionů, vyléčí vaše achillovky, kolena, kyčle – a kdo ví, možná i chřipku.

topo
Dvouprsťáky. Pokus, který zapadl

Běžeckým citátem číslo jedna už nebyla údajná Zátopkova slova, že člověk běží, ryba plave a pták létá, nýbrž da Vinciho postřeh o nadlidské dokonalosti lidského chodidla. Módním hitem se staly FiveFingers, původně vymyšlené pro jachtaře, brzy se začaly vyrábět i dvou-, tří- a čtyřprsťáky. Jako vážně. K běžeckým vulgaritám se přiřadilo slovo tlumení a panikařili i takoví giganti, jako je Adidas, který přišel s vlastní verzí „bosých bot“. A tak dál. A tak podobně.

Docela legrace, z dnešního pohledu.

Stačilo však pár let a mnoho věcí je jinak. Pokud byste chtěli hledat symbol té změny, podívejte se na letošní model FiveFingers Bikila EVO. Má sice stále oddělené prsty a nulový drop, ale v mezipodešvi je, ejhle, čtyřmilimetrová vrstva etylenvinylacetátu známějšího pod zkratkou EVA. Čili: tlumení. Vaše chodidlo dělí od země celkově téměř jeden centimetr. „Je to pro lepší komfort běžců,“ přiznává výrobce.

Za dva tři roky, odhaduji, budou mít pětiprsťáky ke konvenčním modelům ještě blíž. Protože běžci si boty nevybírají „ideologicky“, na základě úryvků z knih, nadšených časopiseckých editorialů a citátů certifikovaných guru, nýbrž jednoduše podle toho, v čem se cítí pohodlně.

Podobně firmy, které ještě nedávno sázely na minimalistickou obuv, byť ne absolutně jako FF, v tichosti změnily směr a marketingově dávají přednost maximalismu, tedy botám s mohutnou pěnovou mezipodešví (a občas s nízkým dropem). Například Brooks loni zvýšil prodej objemových bot Glycerin o 29 procent, na jejich úspěch navázal maximalistickým modelem Transcend. Shodně to má i New Balance; kdysi populární minimusky už jsou okrajovou řadou.

Bosoběh pomáhá. Někomu. Občas

Dosud se rovněž neobjevila nezávislá studie, která by v tvrdých datech prokázala, že běhání naboso nebo ve velmi minimalistické obuvi snižuje riziko zranění. Kdepak, je jich zhruba stále stejně. Jistě i proto, že zjednodušovat problematiku zdravotních potíží pouze na výběr bot je nesmysl, jednou provždy. Něco o tom vědí ve Vibramu, jenž v USA musel po hromadné žalobě odškodnit částkou téměř čtyři miliony dolarů zákazníky, které klamal reklamou o zdravotních benefitech pětiprsťáků.

Všichni nejsme Tarahumarové
Všichni nejsme Tarahumarové

Zkrátka: běhání naboso či skoro naboso pomáhá. Někomu. Občas. V určitých objemech. Jiný obecnější závěr učinit nelze, vážně ne.

Slavné to není ani s tolikrát omílaným vylepšením běžeckého stylu. Podle jednoho ze základních dogmat barefootismu totiž stačí sundat tradiční boty a pak bosi nebo v pětiprsťácích budete automaticky běhat lépe, přes přední část chodidla, protože tvrdý podklad vám nedovolí jinak. Jak ovšem ukázal výzkum American Council of Exercise, víc než padesát procent lidí i po odložení obuvi a dvoutýdenním tréninku stylu stále dopadá na patu. Nárazy, kterým musejí pata a přilehlé oblasti odolávat, jsou tedy dvakrát větší než v botách – a větší je i pravděpodobnost zranění…

Ostatně jihoafrický vědec Ross Tucker při debatách na tohle téma rád dával k dobru historku svého kamaráda ortopeda, který vyprávěl, že největší nával v čekárně mívá pár dnů po tom, co do města přijede instruktor barefoot runningu nebo Pose Method®.

Minimalistická vlna přesto měla jeden prokazatelně pozitivní vliv. Rozproudila debatu o kvalitě bot, o jejich vývoji, o problematických modelech. To je vždycky cenné, bez ironie. Otázkou ovšem je, zda se z ní vyvozovaly správné závěry.

Lehčí boty i bez Born to Run

Ano, na přelomu tisíciletí většina firem vyráběla těžkotonážní verze bot, tuhé, neohebné, plné všelijakých podpor a jistě ne zrovna zdraví prospěšné, které se dnes vytahují jako důkaz, že Nike, Adidas, Mizuno či Asics se řítily proti zdi. Jsou tady však dvě ale… Jednak to býval pouze jeden model běžecké řady, byť nejviditelnější. V rámci značky vždycky existovaly i jiné a lehčí alternativy, podobně jako automobilky nevyrábějí jenom SUV. Pamětníci si jistě vybaví jejich názvy. A pak také velké množství těchto bot kupovali lidé, kteří neběhali. Zaujaly je proto, že měly výrazný design, pestré barvy nebo nezvyklou konstrukci.

Pokud existuje něco jako „průměrná běžecká bota“, je dnes rozhodně lehčí a flexibilnější než před deseti roky. Ale je to skutečně pouze důsledek minimalistické módy? A nebo součást přirozeného vývoje, který by přišel i bez Born to Run? Ve všech sportech se přeci výrobci snaží technologickými vychytávkami a zaváděním nových materiálů přinášet stále lehčí vybavení; šetří se každé deko na cyklistických komponentech, hokejky jsou sezonu od sezony lehčí, nejmodernější fotbalové kopačky váží 99 gramů, nosit lyže na ramenou už neunavuje tolik jako dřív. Ovšem jenom u běžeckých bot se používají vzletná slova, píší se eseje, pořádají konference a workshopy, mluví se o civilizační revoluci. Zvláštní.

Ať se ale běžecký průmysl posune jakýmkoli směrem, bosoběh a minimalismus tady zůstanou. O to se asi nemá cenu přít. Budou už však v jiné roli. V roli, kterou měly i dřív, před sepsáním všech těch módních bosoběžeckých příruček. Jako alternativa pro úzkou skupinu běžců, kterým tenhle styl a cesta vyhovují, kterým pocit bosých nohou naplňuje jejich vnímání běhu a kterým tělo dovolí věnovat se mu trvale.

Koneckonců proč ne.

Foto: Fotolia.com
a Daniel Orálek


Na provoz Dlouhého běhu můžete
přispět ZDE.

Štítky:

16 Comments

  1. Můžu jenom podepsat. Mám vlastní špatnou zkušenost s běháním v VFF; doživotně propadlou příčnou klenbu, nosím ortopedické vložky a to jsem je použil jen několikrát a dle mého tehdejšího úsudku mírně. Myslím si, že technika běhu se přirozeně a po malých krůčcích zlepšuje s naběhanými kilometry, soustředěním se na držení těla a samozřejmě i cvičením. To všechno chce svůj čas a hlavně u těch, kteří nikdy nesportovali a začali v pozdním věku (a byli bohužel taky cílovou skupinou kampaně). FF jsou fajn na procházku s rodinou, rád v nich v létě řídím, možná jsou dobré na lehký pomalý výklus. Samozřejmě, že někdo může mít pro bosoběh nadprůměrné dispozice, ale dle mého jde o výjimku potvrzující pravidlo. Zdravím a díky za postřeh.

  2. No ty vole… Doporučovat někomu jako je Orálek jak běhat? Někteří lidi jsou snad horší než jehovisti a fanatičtí vegani.

    Běhat bezpečně 200 km týdně bez bot, to by musel tak na dva až tři roky vysadit závody, aby se takový zátěži noha přizpůsobila. I pro hobíka je bezpečná konverze z botoběžectví na bosoběžectví otázkou jedný vynechaný sezóny. Stačí se podívat na ten boom po vydání Born to Run, kterej velmi brzy opadl, protože si běžci něco namohli, natrhli, zlomili… a velmi rádi se vrátili zpátky ke klasickým botám. Bezpečně člověk bez bot začne běhat až když člověk vypiluje novou techniku, přizpůsobí se svaly, šlachy a kosti ve spodní části nohy apod. Existují i lidé, kteří běhají bosi stomílové závody. Vím i o jednom Američanovi, kterej je běhá po šedesátce.

    To, že stačí sundat boty a běhat bezpečně bez bot je největší mýtus, kterej kolem bosýho běhání panuje. To je důvod všech těch bosoběžeckých zranění. Lee Saxby o tom mluví už dlouho a učí bosoběžce správně běhat. V Praze jsou dva certifikovaní trenéři jeho způsobu výuky. A doufám, že po vydání knihy Bosé běhání, která je vyčerpávajícím manuálem pro začínajícího bosoběžce, tenhle mýtus o bezpečnosti bosýho běhání padne i v naší kotlině.

    V ČR je bosoběžectví na vzestupu. V poslední době začal počet bosejch běžců na závodech stoupat. To o odklonu Vibrramu od minimalismu je taky kec, přotože dělají i čím dál víc velmi barefoot bot s tou nejtenčí možnou podrážkou bez tlumení. Jen nejsou čistě barefoot značkou, tak se zaměřují i na jiné segmenty trhu. Nedávno jsem se bavil s dovozcem Vibramu do ČR a vyzkoušel jsem si velmi barefoot Vibram Furoshiki, který se začnou prodávat příští rok. Navíc u Vibramu nedělaj zdaleka jen běžecký boty. A řekl bych, že klasickým výrobcům bot se nedaří konkurovat značkám, který se na výrobu barefoot a minimalistických bot zaměřují. BTW zrovna ČR patří k zemím, kde se prodává nejvíc barefoot bot na osobu. (Mnohem víc zákazníků v nich jen chodí.)

    Stejně si ale myslím, že bosoběh ve skutečnosti vždycky byl a bude pro úzkou skupinu běžců, protože je spojenej s velkým nepohodlím, který je potřeba překonat. Obzvlášť při přeučování z botoběhu. Mnohem snazší je začít hned běhat bez bot, což je případ můj i Tomáše Zahálky. Chytat se módních vln, aby byl člověk in, aniž by věděl co dělá, je blbost.

  3. Hodně dobrý článek. Jen… někdy je těžké v tom celém marastu rozeznat, co je modní trend, a co kvalitní vybavení, zvláště pro nováčky. Takže díky za tento článek… mnoha nováčkům doufám pomůže ujasnit myšlenky 🙂

  4. Safra asi sem divnej, ale vivobarefoot slupky nosim celorocne, beham v nich od asfaltu po potoky, vzdy se citim mene unaveny a hlavne sem v nich jeste neuklouzl do padu, vzdy se to nejak srovna samo. A v neposledni rade, pac sem bezecke pako, tak mi drzi jiz 1300km a pocitam, ze planovanych 5tis v pohode daji, pac to na nich neni znat. Jestli je to modni vlna? No nevim, me se barefoot beha super, nevyhovuje mi velky sklon pata-spicka a tak u nich zustanu, pripadne obcas si v nich s radosti zabehnu zavod – vyhoda totiz je v regeneraci. Drhy den vstanu, trosku me boleji lytka, ovsem muzu normalne fungovat. To kdyz dobehnu v Newtonech, tak mam 3 dny utrum.

  5. Petre jde o to kolik toho nabehas. Pises ze ti drzej uz 1300km. U me to je nabeh tak max na 4mesice. A dle me k tomu jsou potreba dobre boty .

  6. jarau: To je nějakých 80 km/týden, 11 km/den. To se dá krásně běhat i bez bot, když člověk nepodcení přechod na bosé běhání. Tipuju, že během mý druhý běžecký (a zároveň bosoběžecký) sezóny budu dosahovat obdobnejch objemů.

    Petr Havlicek: 3mm podrážka je na mě už moc tlustá 🙂 V horších terénech (kromě těch nejextrémnějších) běhám ve slupkách s 1mm podrážkou a i to už je pro mě docela nezvyk, když boty vůbec nenosím.

    BTW ten článek je kritikou něčeho, o čem autor očividně moc neví. Bosé běhání je na vzestupu, prodeje barefoot bot stoupají (dokonce velmi rychle vznikají nové značky), obchody s bosou obuví v Evropě rostou jako houby po dešti a ta studie mi připomíná tuhle*, kde při krátkém pokusu lidem co nikdy bez bot neběhali naložili takovou zátěž v barefoot botách, že to nevyhnutelně muselo skončit zátěžovými zlomeninami a dalšími problémy. Ani jim neřekli jak by měli změnit techniku běhu. Navíc ta studie probíhala ještě úplně jinak a hůř než je popsáno ve článku (viz diskuze).

    * http://www.bezvabeh.cz/clanek/1477-i-pri-behani-naboso-se-muzete-zranit

    • S houbami po dešti a vzestupem barefootismu můžete možná tak balamutit svoje zákazníky, až je budete za 1000 Kč na hodinu učit běhat a chodit(!) bos, ale jinak je to pochopitelně nesmysl.

  7. Hezky clanek…
    Ono neco na tom pravdy bude.. v letech 2010, kdy jsem ja-naprosty neznaly hobik zacal (progresivne) pouzivat FF tak 1x tydne na relaxacni beh a u toho tak plus minus zustalo do ted (kdy je v minulych letech nahradili minimus.., ktere pouzivam i casteji, ale zasadne v udoli na polnich a lesnich cstach)… proste nejak jsem driv evidoval ve svem okoli vetsi zajem o bosobeh a minimalisticke boty s tim spojene, ted spis zase priklon ke „klasice“ nebo maximalistickym botam typu HOKA:)…
    Ono napriklad na 120+km v horach na ostrych cestach .. vetsina rekreacnich bezcu asi oceni spis se prezout do „papuci“ typu HOKA nez citit kazdy kaminek. Ale to je vec nazoru.
    Koneckoncu (mne) je to jedno. At si kazdy beha jak chce a v cem chce:). Mam jak minimus, tak normalni boty i HOKA:). Kazdou botu mam „rad“.. zadnou moc neprotezuju a udrzuje je v kamaradskem vztahu.
    MSF! At se dari Lubosi.. Jedno j jiste. Je videt, ze i po tech letech je to stale zhave tema..:). 12:)

  8. Docela hloupý článek, zaujatý, vysmívající se. Autor si to asi sám ani neuvědomuje. Je vidět, že o bosém běhu moc neví a nechce vědět, chytá se zprostředkovaných informací, které podporují jeho předpojatý názor. S takovým člověkem ztrácí smysl vést rozhovor.
    Sám jsem začal s bosým běháním v šedesáti letech a necítím se nikým zmanipulovaný, jsem dospělý člověk a beru vlastní zodpovědnost za svá rozhodnutí.
    Ať vám to vem dobře běhá a dávejte na sebe pozor.

    • Mýlíte se. Vést rozhovor nemá smysl s někým, kde není schopen porozumět psanému textu, ohrazuje se proti něčemu, co v něm vůbec není obsaženo, a místo věcné argumentace jen vytahuje silná slova.

  9. Ja som si po prechode na VFF 3 x „pohmliaždil“ nart. Bolo to však mojou sprostosťou. Proste som sekol behom v teniskách a začal behať iba VFF alebo naboso. Neskôr som začal striedať obuv a bosobeh. Doteraz rád vyklušem pár km po ťažkom tréningu úplne naboso, prípadne krátky tréning s abecedou, rovinkami a pod. do 15 km odbehám vo VFF. Myslím si, že bosobeh / minibeh posilňuje narty a lýtka. Alebo som iba nerozhodný a neviem kam sa prikloniť. V každom prípade striedam bosobeh, minmus beh a beh v klasických viac aj menej tlmených teniskách.

  10. Každý preferuje to v čom sa naučil,alebo čo mu je príjemnejšie..ja som začal cca 2 a pol roka dozadu behať aby som schudol,taktiež som najskôr pátral po vebe čo je naj a podobne..A taktiež mi padli oči aj na fivefingers..Ba dokonca som si aj jedny kúpil,,pravda pár dní potom ako som začal v botaskách po ceste kôli bolesti v kolene po behu..Behy iba do 3 km..Z prvého behu v five som bol očarený,,cítil som sa ako vtáčik,nič na nohách dd.Ale dal som si iba 3 km,no aj to už po behu mi išlo utrhať lýtka .Naozaj to chce navyšovať kilometre a tempo hodne pomaly..Povedal by som že plný prechod alebo návyk trvá aj najmenej tok,pravda záleží od viac večí,či už veku,váhy,tréningových jednotiek a podobne..Po pol roku som prešiel z cesty do prírody,,nechcelo sa mi dýchat smrad z výfukov okoloidúcich aviet.Takže som sa špecializoval hlavne na behy do kopca ..Vzhladom na to že už mám 40 rokov to nenapreduje ako za mlada,ale som na tom lepšie ako keď bolo 20.Teraz vlastním 5 párov vibramiek,aj nepremokavých,,teda vydržali iba minulú zimu v nepremokavom stave,,teraz ich stiahli z predaja,a to bol asi najdrahší model.Potom mám ešte od inov oroc a baregrip,jedny teda do snehu a ladu a druhé do blata,,ale v nich behám minimálne,iba ozaj v zlom počasí.Za tú dobu som nemal žiadne zranenie,,teraz behávam tréningovo vždy cca 11 km až do 20.a prevýšenia nad 700 metrov..Najviac som absolvoval 38 km a 2424 prevýšenia.Povedal by som že v minimusoch je to dlhšia cesta,,no snáď kto začal sa aj do svojho cieľa dostane.Preto želám každému hlavne zdravia pri tom čo ho baví…Obdivujem bežcov čo vyhrávajú tradičným spôsobom,,ale tých je veľa,,no viac si ludia pamätajú výhry v niečom netradičnom.Aj napríklad od sagana si najviac pamätám dojazd do cieľa na zadnom kolese 🙂

  11. Zdary,
    běhám od července v New Balance MT10BO3, nejsem žádný velký běžec, za tu dobu v těchto botkách cca 1500 km.
    Bota zatím v super stavu.
    Běhám v nich proto, protože se mi v nich prostě běhá dobře.
    Nebo jsem ještě nenašel lepší botku pro mojí nohu.. 🙂
    Je to jen otázka toho, co mi vyhovuje.

  12. Běhám 30 let, z toho 7 let různě střídavě používám FF, barefoot, minimusy… Kniha Born to Run na to vůbec neměla vliv. Přišel jsem na to sám a koupil jsem si závidní NB s malým dropem. Přechod „z paty na špičku“ mně trval 1 – 2 roky. Po těch dvou letech jsem pak uběhl maraton za 2:57 h. celý „přes špičky“. Minimalismus a barefoot mně naprosto vyhovuje a naplňuje mě. Není to nesmysl a jsem rád, že jsem to pro sebe taky objevil.

  13. Běhám (stále pokud možno denně) cca 40 let. Začínal jsem v obyčejných botaskách bez tlumení, běhal v tretrách na škváře, ale mým snem vždycky byly dobře odpružené kvalitní boty, takže i za komunistů jsem je pracně sháněl ze západu. Skončil jsem u maratonu, takže velké objemy v každém terénu a počasí. Podotýkám, že pod bedlivým dozorem dobrého trenéra, který nás cepoval pokud jde o techniku. Dodnes jsem přesvědčený, že mám nohy celkem v pořádku díky gelu (Asics), abzorbu (NB), airu (Nike), fulcrumu (Karhu) atd. Na druhou stranu si myslím, že si každý může běhat, v čem chce a když někomu vyhovují ty šlupičky nebo bosá noha, ať si to vychutná. Pro mě osobně je to nesmysl, už jen proto, že je mi 55, nejsem zrovna malý a závodních 73 kg už taky dávno nemám.

  14. Článek je ukázkově DEMAGOGICKY JEDNOSTRANNÝ. Jako na objednávku trenérů a výrobců. Čistá manipulace, jenom z druhé strany, než ta, na kterou se v něm poukazuje.
    Já jsem se rozběhl na boso před pár lety po přečtení článku na rungo.cz a napoprvé jsem zvládl svižným tempem 10km lesní pěšinu. O kořen jsem si roztrhl palec, ale byl jsem nadšený! Od té doby na nohy normální běžecký boty nedám (zkoušel jsem to – strašný pocit), běhám v Achilesech, v létě občas bosý.
    Ted na podzim jsem začal běhat hodinu skoro každý ráno, každý víkend nějaký závod a vše samozřejmě v barefootech, jinak to už fakt nikdy nedám. Je mi 51 …

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru