Běh pro zdraví. Vážně někoho zajímá?

z rubriky Sloupky autor:

Běh pro zdraví. Tímhle termínem se pravidelně zaklínají lifestylové přílohy časopisů, běžečtí kouči tahající z klientů tisícikoruny za hodinu tréninku i pořadatelé žadonící o dotace na závody. Kdokoli mluví o běhání a na prvním místě skloňuje zdraví, má možná dobře načtené slogany z brožurek, ale málo rozumí duši běžců. Nebo jí rozumí jinak než já.

Nikdo z mých běžeckých přátel a známých neběhá pro zdraví. Nikdo. Mají různé výkonnostní cíle a všelijakou motivaci, proč si několikrát týdně zavazují maratonky, ale rozhodně mezi nimi není péče o zdraví. Nikdo z nich neřekne: „Běhám proto, abych nedostal cukrovku. Nebo mě nesložil infarkt.“ Běhání nestavějí na stejnou úroveň jako čištění zubů a polykání vitamínů.

Ano, některé pohání i touha shodit pár kil. Ale tady hraje hlavní roli estetické hledisko, ne zdravotní. Chtějí lépe vypadat, vejít se do starého obleku či šatů – a nemyslí u toho na strach z ucpávání tepen. Nemluvě o tom, že někteří (některé) z nich mají i tak BMI zcela v pořádku.

Další běhají pro lepší fyzickou kondici. Chtějí se cítit líp, připadat si zase o pár let mladší, než jsou, nefunět tolik do schodů. Opět je to spíše otázka vlastního dobrého pocitu než obav z toho, že když nebudou běhat, brzy skončí v péči lékařů.

Zdraví je při hledání běžecké motivace až na jednom z posledních míst, troufám si napsat.

I kdyby WHO někdy vydala závaznou směrnici o škodlivosti běhu, i kdyby na krabici od běžeckých bot bylo podobně jako na krabičce cigaret varování, že běhání škodí zdraví a může i zabít, málokoho z nás by to odradilo.

Právě proto, že pro zdraví neběháme a nikdy jsme neběhali. Poučené články o zvýšení kapacity plic, snížení hladiny cholesterolu, posílení imunity, zesílení svalů nebo minimalizace rizika problémů s krevním tlakem jsme vždycky s pobaveným úsměvem přeskakovali.

Ne že by ty články lhaly. Ale my běháme jednoduše proto, že nás to baví. Dnes i zítra. V tom je skoro celé tajemství zaplněných běžeckých stezek.

Foto: Fotolia.com

Štítky:

6 Comments

  1. Myslím, že pro mnohé může být zdravotní hledisko druhotným produktem… nebo prvotním? Kdo ví… je to asi podobně jako s tím bosoběhem. Mnoho lidí, mnoho pohledů, mnoho pojetí běhu 🙂

  2. Souhlasím s tím, co píše Síí džej, tedy že jde o udržení jisté duševní rovnováhy, psychohygieny. Ono se vlastně „zdraví“ prolíná i jinými motivacemi. Čistě teoreticky, kdyby vyšla nějaká převratná studie prokazující škodlivost běhání, tak bych jej určitě omezil, ale pravděpodobně zcela nezavrhl :).

  3. Pro mě teda, když jsem s během začínal, zdravotní hledisko hlavní motivací bylo. Říkal jsem si, že ve čtyřiceti se to bude lámat. Buď začnu něco dělat, nebo ze mě bude stejně zbědovanej, bolestma a chorobama prolezlej chcípák, jako jsou ti strejci, co denně vídám okolo. Špatně skrývané chlapáctví by mi tedy tehdy asi zabránilo odpovědět kladně na otázku, zda jsem chtěl běhat pro zdraví, ale když už tady ten skřípající obrat stejně padl, připouštím, že to tak bylo.
    Na druhou stranu je teda pravda, že poté, co jsem se rozběhal, převážily motivace jiné. Uběhnout maraton, uběhnout maraton rychle, uběhnout víc než maraton, uběhnout stovku, zlepšit si osobák na desítce, solidně se umístit.

    • ja taky tak … akurat ze som mal 30 ked som si povedal ze bolo by fajn nieco robit …a beh mi casovo visiel ako najlepsie

      takisto ked som isiel na svoj prvy maraton …a viezol sa v aute s kopou 50+ a vsetci to odbehli lepsia ako ja a boli celkovo zdravy …tak som si povedal … kurna … na tom behu nieco je 🙂

  4. Běhám právě kvůli zdraví. Ne, abych nějakou nemoc nedostal, ale abych ji udržel na uzdě.

    Je fajn, že mne to i baví. 😉

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Zpátky nahoru